21 Cdo 651/2025-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně V. S., zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti žalované AURES Holdings a. s. se sídlem v Praze 8, Dopraváků č. 874/15, IČO 01759299, zastoupené JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V Dolině č. 1516/1, o 853 752,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 211/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. 62 Co 175/2024-275, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 279,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Běliny, advokáta se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4. III. Žalovaná je povinna do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. 62 Co 175/2024-275, ve výši 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 16 C 211/2020-226, zamítl žalobu o náhradu škody z pracovního úrazu (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 156 520 Kč (výrok II). Doplňujícím usnesením ze dne 9. 4. 2024, č. j. 16 C 211/2020-261, doplnil Obvodní soud pro Prahu 8 do výše uvedeného rozsudku výrok o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1 331 Kč. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.
8. 2024, č. j. 62 Co 175/2024-275, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku II změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 78 260 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), potvrdil doplňující usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2024 a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 040 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek Městského soudu v Praze napadla žalovaná dovoláním směřujícím proti výroku II a výroku III ohledně jeho části týkající se povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 040 Kč. Dovolání odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na odlišném posouzení již vyřešené právní otázky dovolacím soudem, respektive že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s odůvodněním svého rozhodnutí snížit náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím na polovinu, a je přesvědčena, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 150 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
V projednávané věci tedy dovolání žalované, směřující proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v části výroku II a výroku III ohledně jeho části týkající se povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 040 Kč, není objektivně přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 28. 8. 2024, č. j. 62 Co 175/2024-275, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o.
s. ř. žalované rovněž vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), povinnost zaplatit soudní poplatek za podané dovolání. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn.
25 Cdo
1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč.). Žalované byla proto uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.