U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce, BENTEX BOHEMIA s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská č. 456/21, IČO 25176285, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Piaristická č. 22/8, za účasti 1. Města Ivančice se sídlem městského úřadu v Ivančicích, Palackého náměstí č. 196/6, IČO 00281859, 2) "Občanského sdružení Marsilka", spolek se sídlem v Řeznovicích č. 89, Ivančice, IČO 22669663, 3) Základní organizace Českého zahrádkářského svazu č. 3 Réna Ivančice, pobočný spolek se sídlem v Ivančicích, Tyršova č. 1077/30, IČO 65265335, 4) J. F., 5) M. M., 6) M. O. 7) J. O., 8) J. D., 9) E. D., 10) Z. J. st., 11) Z. J. ml., 12) Ing. I. P., 13) Z. J., 14) L. J., 15) Z. V., 16) K. K., 17) J. H., 18) J. F., 19) I. K., 20) I. H., 21) Ing. M. M., 22) Z. M., 23) M. D., 24) H. D., 25) G. K.,26) K. K., 27) P. R., 28) L. B., 29) L. Č., 30) M. K., 31) P. J., 32) A. P., 33) A. Z., 34) L. V., 35) J. O., 36) Mgr. J. F., 37) V. S., 38) M. L., 39) J. Š., 40) O. K., a 41) J. J., o žalobě podle části páté o. s . ř., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 36/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 2. září 2015, č. j. 1 Co 106/2015-510, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 2. 9. 2015, č. j. 1 Co 106/2015-510, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v otázce výkladu ustanovení 154 odst. 1 o. s. ř., že pro rozhodnutí soudu je rozhodující právní stav v době vyhlášení rozsudku, kterým dochází ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu mezi účastníky, a že tato zásada se uplatní také v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (§ 245 o. s. ř.) a v otázce nepravé retroaktivity] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 26. 2. 1974, sp. zn. 4 Cz 3/74, uveřejněný pod č. 14/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 168/03, v usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 143/02, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3028/2000, uveřejněný pod č. 36/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu