21 Cdo 692/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v
exekuční věci oprávněných a) K. K., a b) D. K., obou zastoupených JUDr.
Martinem Vychopněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 225,
proti povinnému M. F., zastoupenému Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Konvitská č. 297/12, pro 552.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v
Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5413/2009, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2012 č.j. 26 Co 502/2011-265, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.10.2012
č.j. 26 Co 502/2011-265, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v
Příbrami ze dne 15.5.2011 č.j. 22 Nc 5413/2009-222, doplněné usnesením ze dne
8.3.2012 č.j. 22 Nc 5413/2009-249, jímž byl zamítnut návrh povinného na
zastavení exekuce co do částky 457.632,- Kč (nařízené usnesením Okresního soudu
v Příbrami ze dne 20.1.2009 č.j. 22 Nc 5413/2009-48), není přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), které
je třeba při rozhodování věci použít, protože napadené usnesení bylo vydáno v
době do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony), neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno
rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené
usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
Námitky povinného o tom, že mu byla (podle provedených důkazů) oprávněnými
způsobena škoda, nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a
odst. 3 o.s.ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž usnesení
odvolacího soudu vychází, a současně v dovolání předestírá opačné skutkové
závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní
posouzení věci, a to včetně otázky počátku běhu promlčecí doby; proto k nim
nelze v souladu s ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř. při zkoumání přípustnosti
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnout (srov. též
usnesení Ústavního soudu ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo
uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Tvrzení povinného v dovolání, že ohledně škody způsobené průnikem vlhkosti do
nemovitosti se soudy měly z hlediska promlčení zabývat také "možným úmyslným
jednáním oprávněných v návaznosti na desetiletou promlčecí dobu", je nové (před
soudy obou stupňů neuplatněné), ke kterému dovolací soud nemohl přihlédnout
(srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.).
Protože dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné,
Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu