21 Cdo 693/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Šebka, Ph.D. v
právní věci žalobkyně J. Ž., zastoupené JUDr. Tomášem Philippim, advokátem se
sídlem v Brně, Hlinky č. 80, proti žalovanému A. R., zastoupeného JUDr. Marií
Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 39, o určení otcovství a o
úpravu výchovy a výživy nezletilého D. Ž., zastoupeného Městem Šlapanice se
sídlem městského úřadu ve Šlapanicích, Masarykovo náměstí č. 100/7 (pracoviště
Brno, Opuštěná č. 9/2), jako opatrovníkem, vedené u Městského soudu v Brně pod
sp. zn. 36 C 249/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 24. září 2009 č.j. 38 Co 406/2007-129, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. března
2007 č.j. 36 C 249/2000-89 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 31.10.2000 domáhala,
aby bylo určeno, že žalovaný je otcem nezletilého D. Ž., který se jí narodil
dne, aby nezletilý D. Ž. byl svěřen do její výchovy a aby žalovanému bylo
uloženo platit na výživu nezletilého D. Ž. "částku, jejíž výši určí soud".
Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se seznámila se žalovaným na pracovišti, že
jejich "známost byla od srpna 1998 intimní, z této známosti také otěhotněla", a
že "v rozhodné době neměla známost s jiným mužem"; otcem nezletilého D. Ž.
"tedy musí být žalovaný".
Žalovaný potvrdil, že "v době kritické pro zplození nezletilého D. měl s matkou
intimní styky", neboť žalobkyně o něho měla "eminentní zájem, vyhledávala ho, i
když věděla, že je krátce ženatý a nechce se rozvádět". Otcovství k nezletilému
D. Ž. popírá proto, že "není přesvědčen, že by byl jediným mužem, se kterým se
žalobkyně v kritické době intimně stýkala"; žalobkyně totiž "měla zájem sehnat
si muže pro svatbu" a žalovaný "její soukromý život mimo pracoviště nikterak
nekontroloval". Žalovaný navrhl, aby soud "provedl důkaz krevní zkouškou všech
zúčastněných osob".
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.3.2007 č.j. 36 C 249/2000-89 žalobu
zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Městskému
soudu v Brně na náhradě nákladů řízení 18.971,- Kč a že žalobkyně je povinna
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7.348,25 Kč k rukám advokátky
JUDr. Marie Karasové. I když "žalobkyně i žalovaný připouštějí, že spolu
souložili v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než
300 dnů", vylučuje podle názoru soudu prvního stupně otcovství žalovaného
výsledek znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy. Na základě vyšetření žalobkyně,
nezletilého D. Ž. a rodičů žalovaného A. R. a Ing. Z. R. bylo porovnáním
polymorfních lokusů DNA zjištěno, že A. R. a Ing. Z. R. "ve čtyřech lokusech z
šestnácti testovaných nenesou ve svém genotypu takovou alelu, jejímž nositelem
musí být biologický otec nezletilého D. Ž.", a že proto jsou vyloučeni jako
biologičtí prarodiče nezletilého D. Ž.; je-li žalovaný synem A. R. a Ing. Z.
R., je vyloučen jako biologický otec nezletilého D. Ž. Z výslechu svědků A. R.
a Ing. Z. R. soud prvního stupně zjistil, že "jsou biologickými rodiči
žalovaného" a že jejich rodičovství k žalovanému nevzniklo "na základě adopce
ani na základě osvojení", a uzavřel, že závažné okolnosti ve smyslu ustanovení
§ 54 odst.2 zákona o rodině vylučují otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž.
Návrhům na provedení dalších důkazů soud prvního stupně nevyhověl s
odůvodněním, že "odběr krve žalovaného provést nelze, neboť tento se zdržuje v
zahraničí, tudíž nelze provést jeho odběr ani mimo území naší republiky", že
není důvod provést "srovnávací test při odběru tělních tekutin dcery žalovaného
A. R.", neboť "není vyloučeno, že by jmenovaná nemusela být biologickou dcerou
žalovaného", a že znalecký posudek Mgr. Tomáše Pexy je "zcela dostačující k
tomu, aby věc mohla být uzavřena".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24.9.2009 č.j. 38 Co
406/2007-129 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.021,-Kč k rukám
advokátky JUDr. Marie Karasové. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k
závěru, že podle výsledků znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy je otcovství
žalovaného k nezletilému D.Ž. vyloučeno. Pochybnost žalobkyně, zda je žalovaný
biologickým synem A. R. a Ing. Z. R., odvolací soud odmítl s odůvodněním, že
podle originálního výpisu z knihy narození žalovaný nebyl svými rodiči osvojen.
Odvolací soud nevyhověl ani dalším návrhům žalobkyně na doplnění dokazování s
tím, že nemá "důvodu nevěřit odborným znalostem a zkušenostem znalce Mgr.
Tomáše Pexy" a že samotného žalovaného "není možno podrobit vyšetření znalce",
neboť je "nejméně po dobu 6ti let v zahraničí a navíc neznámého pobytu", je tu
"vyloučena ingerence zastupitelského úřadu" a nelze očekávat, že "by v dohledné
době bylo zjištěno místo pobytu žalovaného v cizině". Požadavku žalobkyně na
provedení důkazů "testem DNA u dcery žalovaného narozené v jeho manželství" a
zdravotnickou dokumentací žalovaného "za účelem zjištění jeho krevní skupiny"
odvolací soud nevyhověl, neboť nejsou "způsobilé změnit skutkový stav dosud
zjištěný" a "rozhodně nemohou být průkaznější než znalecký posudek z oboru
zdravotnictví - specializace na molekulární genetiku a DNA".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že
znaleckým posudkem Mgr. Tomáše Pexy bylo možné prokázat pouze to, že A. R. a
Ing. Z. R. nejsou biologickými prarodiči nezletilého D. Ž., když nelze
očekávat, že by před soudem "prohlásili cokoliv jiného, než že žalovaný je
skutečně jejich biologickým synem", a vytýká soudům obou stupňů, že nevyčerpaly
"veškeré možnosti k určení otcovství a tedy k prověření možnosti, zda je
žalovaný otcem" nezletilého D. Ž. Žalobkyně pokládá posouzení DNA jiných osob
než "potencionálního otce" za "absolutně nedostačující" a dovozuje, že k
vyloučení otcovství žalovaného může dojít jen na základě "testu DNA" u
žalovaného a že proto soudy nebyly "oprávněny" zamítnout její žalobu na základě
testů jiných osob, obzvláště když "všechny ostatní okolnosti svědčí pro
otcovství žalovaného a dá se tak důvodně předpokládat, že žalovaný je skutečným
biologickým otcem nezletilého". Žalobkyně poukazuje též na to, že zamítnutím
žaloby proti žalovanému se vytváří překážka věci pravomocně rozhodnuté, která
vylučuje zahájit nové řízení, kdyby se žalovaný vrátil ze zahraničí a kdyby
bylo možné provést "testy DNA, které nebylo možno v původním řízení provést", a
vytýká soudům, že řízení nepřerušily. Žalobkyně poukazuje na celospolečenský
zájem na "jednoznačném určení otcovství", přípustnost dovolání dovozuje z
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§
240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], ve věcech
upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení
rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření)
rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.], a ve
věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí
právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství
[§ 237 odst.2 písm.c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně o určení rodičovství (určení otcovství) ve věci
samé. Protože proti tomuto rozsudku není podání dovolání vyloučeno ustanovením
§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř., řídí se předpoklady jeho přípustnosti ustanovením
§ 237 odst.1 o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není
v projednávané věci přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl
vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobkyně proti
rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Nedošlo-li k určení otcovství na základě domněnky svědčící manželu matky dítěte
nebo souhlasným prohlášením rodičů, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí,
že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud (§ 54 odst.1 zákona o rodině).
Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které
neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud
jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují (§ 54 odst. 2 zákona o rodině).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné prokázáno
(shodnými tvrzeními žalobkyně a žalovaného), že žalovaný souložil se žalobkyní
v době rozhodné pro početí nezletilého D. Ž. Podle soudů obou stupňů však
vylučují otcovství žalovaného závěry znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy, podle
nichž je na základě výsledků, získaných porovnáním polymorfních lokusů DNA
izolované z biologických vzorků odebraných žalobkyni, nezletilému D. Ž., A. R.
a Ing. Z. R. vyloučeno, aby A. R. a Ing. Z. R. byli biologickými prarodiči
nezletilého D. Ž. ze strany jeho biologického otce, neboť "ve čtyřech lokusech
z šestnácti testovaných nenesou ve svém genotypu takovou alelu, jejímž
nositelem musí být biologický otec nezletilého D. Ž.", a zjištění, že žalovaný
je biologickým synem A. R. a Ing. Z. R.
Za tohoto stavu bylo pro rozhodnutí věci mimo jiné významné vyřešení právních
otázek, zda na základě znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy je testem DNA
vyloučeno biologické prarodičovství (ze strany biologického otce) A. R. a Ing.
Z. R. k nezletilému Davidu Žáčkovi a zda takový závěr je okolností, která ve
smyslu ustanovení § 54 odst.2 zákona o rodině vylučuje otcovství žalovaného k
nezletilému D. Ž. Vzhledem k tomu, že uvedené právní otázky nebyly judikaturou
soudů dosud v celém rozsahu vyřešeny a že jejich posouzení bylo pro rozhodnutí
projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího
soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), Nejvyšší soud
ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Je-li v řízení o určení otcovství prokázáno, že žalovaný (muž označený matkou
dítěte za jeho otce) souložil se žalobkyní (matkou dítěte) v době, od které
neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů,
svědčí mu tzv. třetí domněnka otcovství (§ 54 odst.1 a 2 zákona o rodině),
ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti.
Závažnou okolností, která je způsobilá (sama o sobě) vyloučit otcovství muže,
který souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně
než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je nepochybně test DNA, jestliže
analýzou alel v genotypech a jejich opakování v DNA nesdílí žalovaný muž
všechny společné "otcovské" genetické znaky. Protože k provedení testu DNA je
zapotřebí odborných znalostí, ustanoví soud k jeho provedení znalce (§ 127
o.s.ř.). V případě, že nebudou závažné okolnosti zjištěny (prokázány), nemůže
být soudem přijat závěr o vyloučení otcovství muže, bylo-li zjištěno
(prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození
dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, i kdyby byly za řízení
(žalovaným mužem) namítány.
Znalecký posudek o testu DNA provedený v řízení o určení otcovství soud hodnotí
(obdobně jako ostatní znalecké posudky) jako každý jiný důkaz. Předpokládá to,
že znalecký posudek obsahuje (mimo jiné) popis postupu při odběru a zpracování
vzorků biologického materiálu zkoumaných osob, vylíčení toho, z jakých zjištění
znalec vycházel a jak k nim dospěl, a podání odborného závěru. Znalce soud
vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek
vypracoval písemně; upustit od výslechu znalce (a tedy spokojit se s písemným
znaleckým posudkem) může soud pouze v odůvodněných případech (§ 127 odst.1 věta
čtvrtá o.s.ř.).
Dospěje-li znalec ve svém posudku k závěru, že otcovství muže, o němž bylo
zjištěno (prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do
narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je podle výsledku
testu DNA vyloučeno, soud vždy - obdobně, jako tomu bylo v případě důkazu
krevní zkouškou skupinových systémů červených krvinek nebo vyšetřením HLA
skupinových typů bílých krvinek (srov. například Zprávu a zhodnocení úrovně
soudního řízení a rozhodování ve věcech určení otcovství býv. Nejvyššího soudu
ČSR ze dne 14.11.1979 zn. Cpj 41/79, která byla uveřejněna pod č. 20 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980) - dá znalecký posudek ve smyslu
ustanovení § 127 odst.2 o.s.ř. přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo
jinou institucí (tzv. vrchním dobrozdáním). I když vylučovací schopnost testu
DNA je značně vyšší, než tomu bylo dříve podle krevní zkoušky, a i když tu
nejsou atypické vlastnosti, které by mohly (v ojedinělých případech) ovlivňovat
závěry testů DNA o vyloučení otcovství, je třeba v zájmu spolehlivosti
provedené analýzy DNA (zejména z hlediska vyloučení možné záměny osob při
odběru vzorků biologického materiálu nebo při izolaci DNA z odebraných vzorků)
a v zájmu přesvědčivosti rozhodnutí především pro účastníky řízení (rovněž s
přihlédnutím k tomu, že pravomocné soudní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta
žaloba o určení otcovství, brání tomu, aby bylo v jiném řízení - s výjimkou
mimořádných opravných prostředků - určeno otcovství stejného muže, i kdyby se
posléze ukázalo, že jeho otcovství žádné závažné okolnosti ve skutečnosti
nevylučují) vždy přezkoumat správnost odborného závěru znalce o vyloučení
otcovství, popřípadě znovu provést celý test DNA, není-li možné při přezkoumání
postupu při odběru a zpracování vzorků biologického materiálu u zkoumaných osob
naprosto spolehlivě vyloučit, že nedošlo k záměně osob při odběru vzorků
biologického materiálu nebo k záměně vzorků při provádění izolace DNA.
V projednávané věci soudy popsaným způsobem nepostupovaly. Přestože znalec Mgr.
Tomáš Pexa dospěl k vylučujícímu závěru, soudy nedaly prostřednictvím tzv.
vrchního dobrozdání (§ 127 odst.2 o.s.ř.) ani přezkoumat správnost odborného
závěru znalce, ani vypracovat nový test DNA (ačkoliv nebylo možné jednoznačně
vyloučit všechny pochybnosti ohledně všech osob, kterým byla podle protokolů
znalce odebrána krev), navíc neprovedly výslech znalce, ačkoliv nešlo
(především s přihlédnutím k námitkám žalobkyně) o případ, v němž by se mohly
spokojit pouze s písemným posudkem znalce.
Soudy v posuzovaném případě založily svůj právní názor o tom, že je vyloučeno
otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž., na závěrech znaleckého posudku, podle
nichž lze vyloučit A. R. a Ing. Z. R. jako biologické prarodiče nezletilého z
otcovy strany a podle nichž lze vyloučit žalovaného jako otce nezletilého,
protože je biologickým synem A. R. a Ing. Z. R.; zjištění o tom učinily z
výpovědí svědků A. R. a Ing. Z. R. a z výpisu z originálu knihy narození, z
něhož vyplývá, že žalovaný nebyl A. R. a Ing. Z. R. osvojen. S tímto právním
názorem dovolací soud nesouhlasí.
Dovolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že žalovaný by byl vyloučen z
otcovství k nezletilému D. Ž., kdyby bylo možné vyloučit A. R. a Ing. Z. R.
jako biologické prarodiče nezletilého z otcovy strany, a je-li žalovaný
biologickým synem A. R. a Ing. Z. R.. K posledně uvedenému závěru ovšem
nepostačuje - zejména s ohledem na povahu rozhodných skutečností - ani
svědectví A. R. a Ing. Z. R., ani zjištění z originálu knihy narození o tom, že
žalovaný není osvojeným dítětem A. R. a Ing. Z. R., přičemž skutečné (jakékoliv
pochybnosti nevzbuzující) prokázání biologického rodičovství A. R. a Ing. Z. R.
k žalovanému není v současné době dobře možné. I kdyby bylo vskutku zjištěno,
že podle výsledků testu DNA jsou A. R. a Ing. Z. R. vyloučeni jako biologičtí
prarodiče nezletilého z otcovy strany, nelze z této skutečnosti úspěšně
dovozovat, že by tím muselo být (bez jakýkoliv známek pochybností) vyloučeno
otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž.
Bylo-li za řízení před soudy prokázáno, že žalovaný souložil se žalobkyní v
době, od níž neprošlo do narození nezletilého D. Ž. méně než sto osmdesát a
více než tři sta dnů, měly soudy vzít v úvahu, že znalecký posudek o testu DNA
představuje závažnou okolnost, která je způsobilá vyloučit otcovství žalovaného
k nezletilému, a že bez provedení testu DNA nelze v tomto směru učinit závěr o
závažné okolnosti vylučující otcovství žalovaného. Znalecký posudek o testu DNA
za těchto okolností představuje důkaz, jehož provedení je - uvažováno z pohledu
konečného výsledku řízení o určení otcovství - v zájmu žalovaného; takový důkaz
lze proto provést, jen jestliže žalovaný je připraven a ochoten podrobit se
potřebným vyšetřením (odběru vzorku biologického materiálu) a poskytnout
veškerou další součinnost potřebnou k podání znaleckého posudku. V případě, že
odběr vzorku biologického materiálu žalovaného a jeho rozbor nelze v přiměřené
době provést v tuzemsku (z důvodu, že žalovaný žije trvale v cizině), mohly mu
soudy (též prostřednictvím jeho zástupkyně) uložit, aby se potřebným vyšetřením
a rozborům podrobil v zemi svého současného pobytu a aby o tom soudu předložil
vysvědčení, vydané k tomu příslušným (k testům DNA autorizovaným) zahraničním
zařízením.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, a že je postižen vadami, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud České republiky proto
napadený rozsudek zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu,
platí též na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto
rozhodnutí a věc vrátil Městskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu