21 Cdo 718/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně M. J., zastoupené advokátem, proti žalovanému F., spol. s r.o.,
zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního
soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 458/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2006 č.j. 38 Co 26/2005-113, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je vlastníkem \"id. 1/2 nemovitostí,
a to objektu bydlení č.p. 1529 na pozemku p.č. dle KN 1975/8 o výměře 204 m2 -
zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p.č. dle KN 1975/8 o výměře 204 m2 -
zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p.č. dle KN 1975/1 o výměře 424 m2 -
ostatní plochy a pozemku ve zjednodušené evidenci - parcely původ Evidence
nemovitostí (EN) p.č. 1975/1 o výměře 70 m2, zapsaných v katastru nemovitostí
Katastrálního úřadu v H., na listu vlastnictví, pro k.ú. V., obec V., okres
H.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
29.3.1999 sp. zn. 27 K 4/99 byl prohlášen konkurs na majetek jejího manžela V.
J. a že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.9.2000 č.j. 45 Cm 21/2000-13
byla o vypořádání jejího společné jmění s úpadcem, zaniklého prohlášením
konkursu, uzavřena dohoda, podle které nabyla do svého výlučného vlastnictví
ideální polovinu uvedených nemovitostí. Na návrh správce konkursní podstaty
úpadce JUDr. V. K., učiněný \"zřejmě z titulu zajištění dluhu zástavním právem
\", prodala D. M. ideální podíl žalobkyně na nemovitostech jako dražebník v
dobrovolné veřejné dražbě, i když ji žalobkyně vyzvala, aby od dražby upustila,
a i když žalobkyně podala u soudu ve smyslu ustanovení § 166 občanského
zákoníku žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Spoluvlastnický podíl
žalobkyně vydražil žalovaný, který koupil z konkursní podstaty též druhou
ideální polovinu nemovitostí a další majetek sepsaný do konkursní podstaty
úpadce. Žalobkyně má za to, že předmět dražby byl vydražen v rozporu s
ustanovením § 17 odst.5 zákona č. 26/2000 Sb. a že je nadále vlastníkem
vydražené ideální poloviny uvedených nemovitostí.
Žalovaný namítal, že správce konkursní podstaty zahrnul ideální polovinu
nemovitostí, kterou žalobkyně nabyla při vypořádání svého společného jmění s
úpadcem, do konkursní podstaty v souladu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona o
konkursu a vyrovnání a že spoluvlastnický podíl žalobkyně byl do soupisu
konkursní podstaty pojat ve smyslu ustanovení § 19 odst.2 zákona o konkursu a
vyrovnání oprávněně, neboť žalobkyně nepodala u soudu proti správci konkursní
podstaty žalobu o jeho vyloučení z konkursní podstaty. Prodej spoluvlastnického
podílu žalobkyně ve veřejné dobrovolné dražbě, provedené na návrh správce
konkursní podstaty advokáta, byl tedy uskutečněn v souladu se zákonem.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 6.9.2004 č.j. 4 C 458/2002-93 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
řízení 18.708,- Kč k rukám advokáta. Z provedeného dokazování zjistil, že
předmětné nemovitosti měli ve společném jmění žalobkyně a její manžel V. J., že
na majetek V. J. byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.1999 č.j. 27
K 4/99-42 prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven advokát
JUDr. V. K., že prohlášením konkursu na majetek manžela žalobkyně zaniklo
jejich společného jmění manželů a že pravomocným usnesením Krajského soudu v
Brně ze dne 22.9.2000 č.j. 45 Cm 21/2000-13 bylo společné jmění vypořádáno tak,
že ideální polovina uvedených nemovitostí připadla do vlastnictví žalobkyně a
že vlastníkem druhé ideální poloviny nemovitostí se stal úpadce. Soud prvního
stupně dále zjistil, že ideální polovinu nemovitostí, kterou z vypořádání
společného jmění nabyl úpadce, správce konkursní podstaty advokát zpeněžil jako
součást konkursní podstaty (prodal ji žalovanému), a dovodil, že tímto
zpeněžením zaniklo podle ustanovení § 28 odst.1 a 5 zákona o konkursu a
vyrovnání zástavní právo, a to i ve vztahu k \"ideální polovině nemovitostí ve
vlastnictví žalobkyně\", že \"řízení o vypořádání společného jmění manželů
realizované dle § 26 zákona o konkursu a vyrovnání je zvláštním druhem sporu
vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a
který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty\", a že
\"spoluvlastnický podíl žalobkyně byl vydražen v rozporu se zákonem, neboť
nelze dražit věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků\".
Soud prvního stupně uzavřel, že ideální polovina uvedených nemovitostí je
nadále ve vlastnictví žalobkyně a že na požadovaném určení je dán naléhavý
právní zájem.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.6.2006 č.j. 38 Co
26/2005-113 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a
rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů 29.532,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dospěl na
základě skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že zpeněžením
úpadcovy ideální poloviny předmětných nemovitostí nedošlo k zániku zástavního
práva, váznoucího na druhé ideální polovině nemovitostí, kterou nabyla při
vypořádání společného jmění žalobkyně (\"předmětem zástavního práva může být
každá věc, jakož i spoluvlastnický podíl na věci, který lze zcizit, a takovým
spoluvlastnickým podílem na věci byl i spoluvlastnický podíl žalobkyně na
předmětných nemovitostech, a proto, pokud zaniklo zástavní právo na
spoluvlastnickém podílu, původně patřícím manželu žalobkyně, pak zároveň
nezaniklo zástavní právo na spoluvlastnickém podílu žalobkyně\") a že správce
konkursní podstaty advokát v souladu s ustanovením § 27 odst.5 zákona o
konkursu a vyrovnání vyzval žalobkyni \"k výplatě zajištěné pohledávky nebo ke
složení ceny zástavy\". Protože žalobkyně výzvě nevyhověla, pojal její
spoluvlastnický podíl na nemovitostech do soupisu majetku patřícího do
konkursní podstaty, což jí oznámil dopisem ze dne 22.12.2000; žalobkyně v
určené lhůtě žalobu o vyloučení spoluvlastnického podílu z konkursní podstaty
nepodala. Na návrh správce konkursní podstaty byl spoluvlastnický podíl
žalobkyně dán do veřejné dobrovolné dražby provedené podle zákona č. 26/2000
Sb. dne 13.12.2001 a vydražil ho žalovaný; neplatnost této veřejné dražby
nebyla ve smyslu ustanovení § 24 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. vyslovena.
Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně není spoluvlastníkem uvedených nemovitostí.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že
řízení o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého prohlášením konkursu na
majetek jednoho z nich, je \"zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem,
kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o
vyloučení věci z konkursní podstaty\", a pravomocné rozhodnutí soudu o
vypořádání společného jmění manželů zaniklého prohlášením konkursu je správce
konkursní podstaty \"povinen respektovat\"; jsou proto \"bezpředmětné postup
správce podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, žaloba na
vyloučení věci z konkursní podstaty, následné zapsání věci do konkursní
podstaty a její zpeněžení\". Žalobkyně dále poukázala na to, že správce
konkursní podstaty nejprve ideální polovinu nemovitostí, kterou obdržela při
vypořádání společného jmění, z konkursní podstaty vyloučil, a následně ji \"z
titulu zástavního práva\" do soupisu opět pojal, a že vypořádáním společného
jmění \"nic nezískala\" a dovozuje, že postupem správce konkursní podstaty
\"byl porušen princip rovnosti podílů manželů na společném majetku\", že
\"správce konkursní podstaty nemůže rozsah vypořádání společného jmění manželů,
daný pravomocným rozhodnutím soudu, měnit, neboť mu v tom brání překážka věci
pravomocně rozhodnuté\", a že \"nemůže být zbavena vlastnického práva postupem,
který je v rozporu se zákonem, neboť předmět dražby byl vydražen v rozporu s
ustanovením § 17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb., podle kterého dražit nelze
věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků\". Navrhla, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedl, že \"druhá
ideální polovina nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně\" byla do konkursní
podstaty sepsána z důvodu \"existující zástavy zatěžující tuto ideální polovinu
nemovitostí\". Vypořádáním společného jmění manželů bylo \"určeno, co bude
nadále výlučným majetkem úpadce a co bude výlučným majetkem žalobkyně\", a
zástavní právo \"zůstalo váznout na celé nemovitosti i po vypořádání společného
jmění manželů\"; správce konkursní podstaty tedy postupoval správně, když
sepsal zástavu do konkursní podstaty a když ji poté zpeněžil ve veřejné dražbě.
Žalobkyně navíc nepodala žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu z
konkursní podstaty, i když k tomu byla soudem vyzvána, a proto nastoupila
\"zákonná fikce, že majetek byl sepsán do konkursní podstaty oprávněně\".
Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že spoluvlastnický podíl byl vydražen v
rozporu se zákonem, neboť \"vlastníkem druhé ideální poloviny byl již tehdy
žalovaný nikoli úpadce a správce konkursní podstaty nabídku předkupního práva
učinil podáním ze dne 13.5.2001 a žalovaný na ni odpověděl dne 28.5.2001\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání žalobkyně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu
ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že
předmětné nemovitosti měli ve společném jmění žalobkyně a její manžel V. J., že
na majetek V. J. byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.1999 č.j. 27
K 4/99-42 prohlášen konkurs, že podle pravomocného usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 22.9.2000 č.j. 45 Cm 21/2000-13, kterým bylo vypořádáno společné
jmění žalobkyně a úpadce, zaniklé prohlášením konkursu, nabyli nemovitosti do
podílového spoluvlastnictví, každý z nich ideální polovinou, že po vypořádání
společného jmění správce konkursní podstaty advokát vyzval ve smyslu ustanovení
§ 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání žalobkyni, aby \"vyplatila zajištěnou
pohledávku nebo složila cenu zástavy\", že správce konkursní podstaty ideální
polovinu nemovitostí žalobkyně pojal do soupisu majetku patřícího do konkursu
poté, co jeho výzvě nevyhověla, že po marném uplynutí lhůty k vylučovací žalobě
podle ustanovení § 19 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání zpeněžil
spoluvlastnický podíl žalobkyně ve veřejné dražbě, kterou dne 13.12.2001
provedla podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na jeho
návrh D. M. (jako dražebník), že nemovitosti vydražil žalovaný, který zaplatil
nejvyšší podání, a že žaloba o neplatnost této veřejné dražby nebyla podána.
Majetek náležející do konkursní podstaty lze zpeněžit veřejnou dražbou věcí a
jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot, soudním výkonem rozhodnutí nebo
jejich prodejem mimo dražbu; veřejnou dražbu věcí a jiných penězi ocenitelných
majetkových hodnot včetně podniku provede dražebník na návrh správce konkursní
podstaty a postupuje přitom podle zvláštního předpisu (srov. § 27 odst.1 zákona
o konkursu a vyrovnání). Tímto \"zvláštním předpisem\" je zákon č. 26/2000 Sb.,
o veřejných dražbách, v době dražby spoluvlastnického podílu žalobkyně účinného
ve znění zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen \"zákona o veřejných dražbách).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při
veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby,
který učinil nejvyšší podání.
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní
skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách a § 132 odst.1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel
cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na
něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o
neplatnou dražbu.
Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník
dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil
neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen
učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě
vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 12 odst. 1 a 2, § 14
odst. 3, § 15 odst. 1 až 3, § 19, § 20, § 21, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26
odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud
vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do
3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo
32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn.
21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud;
neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení
podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní
podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s
ustanovením § 27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) prostřednictvím veřejné
dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn
pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn
pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se může domáhat určení
neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen
některá z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách;
jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení § 80
písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti
takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná.
Vzhledem k tomu, že neplatnost veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh
správce konkursní podstaty JUDr. V. K. dne 13.12.2001 dražebníkem D. M., při
níž byl vydražen jako majetek patřící do konkursní podstaty spoluvlastnický
podíl žalobkyně na uvedených nemovitostech, nebyla určena pravomocným
rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných
dražbách, je - aniž by musely a mohly být řešeny další právní otázky účastníky
nastolené - nepochybné, že se žalobkyně v projednávané věci nemůže úspěšně
domáhat určení svého spoluvlastnického práva k nemovitostem. Nemůže-li být
totiž nyní posuzována otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby provedené dne
13.12.2001, znamená to mimo jiné, že její výsledek (vlastnictví žalovaného jako
vydražitele) nemůže být v projednávané věci zpochybněn a že žaloba již z tohoto
důvodu nemůže být důvodná.
Protože odvolací soud dospěl - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - ke
správnému závěru, že žalobkyně není spoluvlastnicí předmětných nemovitostí v
rozsahu ideální poloviny, je rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by rozsudek
odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za
zastupování advokátem ve výši 10.000,- Kč [srov. § 5 písm. b), § 10 odst. 3 a §
18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.
110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad
výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č.
276/2006 Sb.), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce
žalovaného advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží
(srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které
žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem
a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této
odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve
výši 1.957,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1
o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna
náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.257,- Kč zaplatit k rukám advokáta,
který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu