21 Cdo 742/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. H., za účasti A)
J. H. a B) M. H., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 D
1483/93, o dovolání J. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.
února 1995, č.j. 24 Co 24/95-26, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 22.6.1994 č.j. 18 D 1483/93-19 určil
obecnou cenu majetku zůstavitele ve výši 70.011,20 Kč, výši dluhů částkou
10.150,- Kč, čistou hodnotu dědictví ve výši 59.861,20 Kč a potvrdil nabytí
dědictví podle dědických podílů tak, že J. H. a M. H. převezmou každý "jednu
polovinu dědictví a uhradí jednu polovinu dluhů".
K odvolání J. H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.2.1995 č.j. 24 Co
24/95-26 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že proti němu je
přípustné dovolání.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dne 7.8.1995 J. H. dovolání, ve
kterém navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc přezkoumal
podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.1995 (srov. čl. II
odst.1 a 4 zákona č. 238/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní
rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v
sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) bez nařízení jednání (§
243a odst. 3 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání
meritornímu rozhodnutí o dovolání J. H. nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty druhé o.s.ř.
dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá
právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto
opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 o.s.ř.
jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl
zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc
(advokátem nebo v době do 30.6.1996 komerčním právníkem), jestliže sám nebo
jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
V posuzovaném případě byla dovolatelka na základě plné moci ze dne 8.2.1996 v
dovolacím řízení zastoupena advokátem; podané dovolání však neobsahovalo
náležitosti uvedené v ustanovení § 241 odst.1 větě první o.s.ř. a dříve, než
byly odstraněny vady dovolání, mu dopisem ze dne 28.8.1997 tuto plnou moc
vypověděla. Soud prvního stupně - poté, co mu tato skutečnost byla oznámena -
dovolatelku vyzval, aby si ve lhůtě 14 dnů zvolila nového advokáta pro podání
dovolání a poučil ji, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže výzvě řádně a
včas nevyhoví. Přestože výzva byla dovolatelce doručena naposledy dne
15.3.2000, dosud jí nevyhověla a již před jejím doručením soudu prvního stupně
sdělila, že "celou záležitost považuje za ukončenou".
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající
se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání rozhodnutí ve věci samé (§ 241
odst. 1 věta druhá o.s.ř.), a protože dovolatelka přes výzvu soudu prvního
stupně tento nedostatek dosud neodstranila, Nejvyšší soud České republiky
řízení o dovolání J. H. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle
ustanovení § 243c a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2000
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková