21 Cdo 763/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. R., proti
žalovanému E. s.r.o., o 12.271,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Prostějově pod sp. zn. 4 C 11/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2000 č.j. 19 Co 493/99-68, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 5.1.1999
(posléze změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaný
zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání pracovního poměru 12.271,- Kč
s 20% úrokem od 16.12.1998 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se
žalovaným rozvázal pracovní poměr dohodou z důvodu uvedeného v ustanovení § 46
odst.1 písm. c) zák. práce a že má proto nárok na odstupné. Jako žalovaného
označil \"U. p. s.r.o., S. 6, P.\".
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 14.6.1999 č.j. 4 C 11/99-44 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení 7.512,50 Kč k rukám advokátky a že žalovaný je povinen zaplatit
\"Českému státu na účet Okresního soudu v Prostějově\" na soudním poplatku
500,- Kč a \"na svědečném\" 674,- Kč. Po provedeném dokazovaní dospěl k závěru,
že pracovní poměr žalobce u žalovaného byl rozvázán dohodou uzavřenou z důvodu
organizačních změn a že proto žalobci náleží podle ustanovení § 60a zák. práce
požadované odstupné. Ze záhlaví rozsudku vyplývá, že za žalovaného považoval
\"E. s.r.o. se sídlem v P., S. č. 6\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8.11.2000 č.j. 19
Co 493/99-68 rozsudek prvního soudu stupně ve věci samé a ve výroku o náhradě
nákladů řízení mezi účastníky zrušil a řízení zastavil, ve výroku o povinnosti
žalovaného zaplatit soudní poplatek změnil tak, že žalovanému se povinnost
zaplatit soudní poplatek neukládá, a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu
změnil tak, že žalobci uložil, aby zaplatil \"českému státu na účet Okresního
soudu v Prostějově na svědečném\" 674,- Kč; současně rozhodl, že žalobce je
povinen zaplatit společnosti \"E. s.r.o. se sídlem v P., S. č. 6\" na náhradě
nákladů řízení 11.796,50 Kč \"na účet\" advokátky. Odvolací soud vycházel ze
závěru, že žalobce v žalobě označil za žalovaného \"U. p.s.r.o., S. 6, P.\". Z
výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že společnost \"U. p. s.r.o.\" byla
zapsána do obchodního rejstříku dne 30.9.1997, že dne 2.12.1998 změnila
obchodní jméno na E. s.r.o. a že tato společnost \"má IČO\". Odvolací soud
dovodil, že \"v době podání žaloby\" žalobce označil za žalovaného
\"neexistující subjekt, a to nejen pokud jde o obchodní jméno, ale i pokud jde
o IČO tohoto subjektu\". Protože žaloba byla podána proti někomu, kdo nemá
způsobilost být účastníkem řízení, protože tento nedostatek podmínky řízení
nelze odstranit a protože uvedený nedostatek podmínky řízení nemůže být
\"zhojen\" ani změnou označení žalovaného, je třeba řízení podle ustanovení §
104 odst.1 o.s.ř. zastavit.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že - jak
bylo v průběhu řízení zjištěno - obchodní společnost s dřívějším obchodním
jménem U. p. s.r.o. a od 2.12.1998 s obchodním jménem E. s.r.o. nezanikla a že
proto není správný závěr odvolacího soudu, podle kterého \"žalovaný subjekt U.
p. s.r.o.\" v době zahájení řízení neexistoval. Žaloba ve skutečnosti
vykazovala vadu ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř., neboť jedna z jejích
náležitostí (označení žalovaného obchodním jménem) byla uvedena nesprávně.
Žalobce připouští, že v žalobě uvedl chybné identifikační číslo žalovaného.
Současně ale poukazuje na to, že v posuzovaném případě nebylo identifikační
číslo \"zákonnou náležitostí žaloby\" a že jeho chybné uvedení mohlo vést soud
\"výhradně k pochybám o tom, kdo je účastníkem řízení\"; pochybnosti v tomto
směru rovněž mohou vést pouze k postupu podle ustanovení § 43 o.s.ř. a nikoliv
k závěru \"o neexistenci společnosti\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud
napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť usnesení odvolacího
soudu je správné. Uvedl, že v době podání žaloby neexistovala žádná společnost,
která by byla označena obchodním jménem a identifikačním číslem, jak bylo
uvedeno v žalobě. I kdyby nešlo o nedostatek podmínky řízení, který nelze
odstranit, byly dány podmínky k zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.2
věty třetí o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen
\"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že je
přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., přezkoumal usnesení
odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě žalobce označil v žalobě za žalovaného \"U. p. s.r.o. S.
6 P.\". Ze zápisů v obchodním rejstříku vyplývá, že dne 30.9.1997 byla do
obchodního rejstříku zapsána obchodní společnost s obchodním jménem \"U. p.
s.r.o.\" se sídlem v P., S. č. 6, které bylo přiděleno identifikační číslo
25502701, a že od 2.12.1998 bylo změněno obchodní jméno této obchodní
společnosti na \"E. s.r.o.\".
Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má
způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle ustanovení § 90 první části věty o.s.ř. účastníky řízení jsou
navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Vymezení účastníků řízení se v
tomto případě zakládá procesním způsobem; navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo
podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten,
koho navrhovatel (žalobce) v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení
označil.
Z ustanovení § 79 odst.1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že v návrhu na
zahájení řízení (v žalobě) musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo
nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným
(s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobu jako účastníka
řízení je proto třeba označit jménem, příjmením, povoláním a bydlištěm,
popřípadě dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci (datem narození,
místem podnikání apod.). Právnická osoba se jako účastník řízení označuje
uvedením obchodního jména (od 1.1.2001 obchodní firmy) nebo názvu a adresy
sídla; jde-li o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, je
součástí obchodního jména (od 1.1.2001 obchodní firmy) právnické osoby - kromě
jejího názvu - i dodatek označující její právní formu (§ 9 odst.2 obch. zák.).
V obchodních vztazích se právnická osoba jako účastník řízení označuje rovněž
uvedením identifikačního čísla.
Jestliže žaloba obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje
jejich přesnou identifikaci, nebo jestliže je k označení účastníků řízení užito
takového jména nebo příjmení (obchodního jména, od 1.1.2001 obchodní firmy),
které fyzická (právnická) osoba již v souladu s právními předpisy neužívá
(např. proto, že došlo k jejich změně), anebo je-li k označení účastníka
řízení, který je právnickou osobou, užito jiné identifikační číslo, než které
mu bylo přiděleno, jde o nesprávné podání. Neobsahuje-li žaloba všechny údaje
potřebné k označení účastníků řízení, jedná se o neúplné podání. Takovéto vady
podání je soud povinen pokusit se postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.
odstranit. Označí-li však navrhovatel (žalobce) účastníky správně (přesně a
určitě) a úplně, není vadou podání okolnost, že nemají způsobilost být
účastníkem řízení.
Označí-li žalobce za účastníka řízení někoho, kdo nemá způsobilost být
účastníkem řízení (tedy někoho, kdo nikdy tuto způsobilost neměl, nebo někoho,
kdo sice byl způsobilý být účastníkem řízení, avšak před zahájením řízení tuto
způsobilost ztratil), je třeba souhlasit s odvolacím soudem v tom, že jde o
nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a že soud je povinen k
tomuto nedostatku kdykoli za řízení (tedy i za odvolacího řízení) přihlédnout a
řízení zastavit (§ 103, § 104 odst.1 o.s.ř.). V posuzované věci se však o
takovýto případ nejedná.
Žalobce - jak vyplývá z výše uvedeného - v žalobě neoznačil (přesně a určitě)
za žalovaného někoho, kdo by v době zahájení řízení (ke dni podání žaloby)
neměl způsobilost být účastníkem řízení. Žalobce ve skutečnosti v žalobě
označil žalovaného nesprávně, neboť k označení žalované právnické osoby užil
obchodní jméno, které v té době již neužívala, a [chybou v psaní (záměnou jedné
číslice), jak vyšlo za řízení najevo] užil k jejímu označení jiné identifikační
číslo, než které jí bylo ve skutečnosti přiděleno. Uvedené vady žaloby nemohou
mít za následek - jak se mylně domnívá odvolací soud - závěr o tom, že by byl
žalován \"neexistující subjekt\"; závěr v tomto smyslu bylo totiž možné učinit
a řízení z tohoto důvodu zastavit jen - jak uvedeno výše - tehdy, kdyby uvedené
vady v označení žalovaného byly odstraněny a bylo-li by tak nepochybné, že se
řízení měl účastnit jako žalovaný někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem
řízení. Uvedené nedostatky tedy představují vady žaloby, o jejichž odstranění
soud pečuje postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.; takovýto postup v
projednávané věci však nebyl zapotřebí poté, co žalobce sám (srov. jeho podání
ze dne 22.2.1999) uvedené vady žaloby odstranil.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud
České republiky je proto ve výroku o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o
zastavení řízení, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení a o
povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, zrušil a věc vrátil Krajskému
soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem a § 243b
odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu