21 Cdo 819/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci
umoření hromadné listiny nahrazující 2.260 kusů listinných akcií společnosti
VTK GROUP a. s. se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Ruská č. 2887/101, IČO
26880911, každé o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, za účasti 1) navrhovatele
KING DAWN a. s. „v likvidaci“ se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Koněvova č.
2660/141, IČO 26873567, a 2) VTK GROUP a. s. se sídlem v Ostravě – Vítkovicích,
Ruská č. 2887/101, IČO 26880911, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D.,
LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října č. 1727/108,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 U 1/2013, o dovolání VTK
GROUP a. s. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2013 č. j.
24 Co 183/2013-42, takto:
Usnesení městského soudu se mění tak, že se odmítá odvolání VTK GROUP a. s.
proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. července 2013 č. j. 13 U
1/2013-17.
Navrhovatel KING DAWN a. s. „v likvidaci“ se návrhem podaným u Obvodního soudu
pro Prahu 3 dne 19. 7. 2013 domáhal umoření hromadné listiny nahrazující 2.260
kusů listinných akcií společnosti VTK GROUP a. s. se sídlem v Ostravě –
Vítkovicích, Ruská č. 2887/101, IČO 26880911, znějících na majitele, každé o
jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, která byla vydána společností VTK GROUP a. s.
v roce 2006 jako listinný cenný papír na majitele. Návrh zdůvodnil zejména tím,
že smlouvou o úpisu akcií, uzavřenou mezi navrhovatelem jako upisovatelem a
společností VTK GROUP a. s. dne 10. 4. 2006, upsal navrhovatel celkem 2.260
kusů listinných akcií společnosti VTK GROUP a. s. znějících na majitele, každou
o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, že podle uvedené smlouvy měla být
navrhovateli namísto jednotlivých akcií vydána hromadná listina uvedené akcie
nahrazující a že emisní kurz upsaných akcií byl plně uhrazen započtením podle
dohody o započtení vzájemných pohledávek uzavřené mezi navrhovatelem a
společností VTK GROUP a. s. dne 10. 4. 2006. Počátkem roku 2013 navrhovatel „po
důkladné rekonstrukci svého účetnictví a zejména inventuře všech cenných
papírů“ zjistil, že akcie společnosti VTK GROUP a. s., nahrazené hromadnou
listinou, „nemá ve svém držení“ a že nemá ani „předávací protokol k předmětným
akciím, resp. hromadné listině je nahrazující“. Společnost VTK GROUP a. s., na
kterou se obrátil, navrhovateli sdělila, že „proces emise předmětných akcií
proběhl zcela v souladu s příslušnými právními předpisy a byl dovršen jejich
předáním upisovateli“. Vzhledem k tomu, že navrhovatel hromadnou listinu
nahrazující uvedené akcie „nemá ve své dispoziční sféře“, přestože akcie nikdy
nepřevedl na třetí osobu, má za to, že hromadnou listinu nahrazující předmětné
akcie, která je cenným papírem na majitele, jehož předložením je podmíněn výkon
akcionářských práv spojených s akciemi, je nutné považovat za ztracenou. Dodal,
že akcie nahrazené hromadnou listinou jsou jedinými akciemi vydanými
společností VTK GROUP a. s. „se jmenovitou hodnotou 1.000.000,- Kč každá“ a že
ke dni vydání hromadné listiny činil základní kapitál uvedené společnosti
2.262.000.000,- Kč a byl rozdělen na 20 kusů akcií „se jmenovitou hodnotou
100.000,- Kč každá“ a 2.260 kusů akcií „se jmenovitou hodnotou 1.000.000,- Kč
nahrazených předmětnou hromadnou listinou“.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 30. 7. 2013 č. j. 13 U 1/2013-17
vyzval „toho, kdo má cenný papír – hromadnou listinu nahrazující celkem 2.260
kusů listinných akcií společnosti VTK GROUP znějících na majitele, každá o
jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, v držení, aby se přihlásil do 1 roku od
vydání tohoto usnesení u podepsaného soudu a podle možnosti tuto hromadnou
listinu předložil nebo aby podal námitky proti návrhu na umoření, jinak bude
shora citovaná listina, po uplynutí této lhůty, prohlášena na další návrh za
umořenou“, zakázal „nakládat s právy vyplývajícími ze shora uvedené hromadné
listiny“ a rozhodl, že „nedojde-li ve lhůtě uvedené v odst. I. k předložení
hromadné listiny či vznesení námitek, lze hromadnou listinu k dalšímu návrhu
prohlásit za umořenou“ a že „tento návrh je navrhovatel povinen podat ve lhůtě
1 měsíce od uplynutí lhůty uvedené v odst. I., jinak soud řízení zastaví“.
Shledal, že jsou splněny podmínky pro vydání této výzvy uvedené v ustanovení §
185m odst. 2 občanského soudního řádu.
K odvolání společnosti VTK GROUP a. s. Městský soud v Praze usnesením ze dne
31. 10. 2013 č. j. 24 Co 183/2013-42 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Vycházel ze zjištění, že na základě smlouvy o úpisu akcií ze dne 10. 4. 2006 a
dohody o započtení z téhož dne navrhovatel upsal a splatil emisní kurz 2.260
kusů listinných akcií společnosti VTK GROUP a. s. znějících na majitele, každé
o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, a že v článku II. bod 2.2 této smlouvy bylo
uvedeno, že akcie budou vydány „v podobě hromadné listiny nahrazující větší
počet jednotlivých akcií“ a že s hromadnou listinou „jsou spojena stejná práva
jako s akciemi, které tato hromadná listina nahrazuje“. S přihlédnutím k tomu,
že společnost VTK GROUP a. s. v odvolání uvedla, že „proces emise akcií byl
dovršen jejich předáním upisovateli, tedy navrhovateli“, a že tedy „nepopírá,
že navrhovatel byl na základě ujednání účastníků držitelem předmětné hromadné
listiny“, dospěl k závěru, že navrhovatel má právní zájem na umoření této
listiny ve smyslu ustanovení § 185j odst. 1 občanského soudního řádu, neboť „má
právo ji mít u sebe“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala společnost VTK GROUP a. s.
dovolání. Namítá, že navrhovatel, který k návrhu na umoření předmětné hromadné
listiny nepředložil její opis, v rozporu s ustanovením § 155 odst. 3 obchodního
zákoníku v návrhu neuvedl datum emise cenného papíru, číselné označení listiny
a které osoby měly cenný papír podepsat, a že proto listina, jejíhož umoření se
navrhovatel domáhá, nebyla v návrhu specifikována takovými údaji, které ji
„jednoznačně (a nezaměnitelně)“ odlišují od jiných listin téhož druhu; tyto
nedostatky se pak projevily ve „výroku prvoinstančního usnesení“. Vytýká
odvolacímu soudu, že nezjistil, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, není
ztracena ani zničena, přestože v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně
uvedla, že nemá ke dni zahájení řízení ani ke dni podání odvolání emitovánu
žádnou jedinou hromadnou listinu, která by nahrazovala 2.260 kusů akcií, a že
má emitováno více hromadných listin i jednotlivých akcií, které „v souhrnu
vyčerpávají celou výši základního kapitálu“ společnosti VTK GROUP a. s.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že
usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že návrh na umoření listiny se
zamítá, případně aby zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k
dalšímu řízení.
Navrhovatel navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl,
případně aby je zamítl jako nedůvodné. Uvádí, že pro dostatečně určitou a
nezaměnitelnou identifikaci předmětné hromadné listiny zcela postačuje uvedení
jejího emitenta a počtu jí nahrazených akcií o jmenovité hodnotě 1.000.000,-
Kč, a poukazuje na rozpor mezi tvrzením dovolatele, že emitoval předmětnou
hromadnou listinu a že ji předal navrhovateli, a jeho tvrzením, že „ke dni
podání návrhu na umoření neměl emitovánu již žádnou hromadnou listinu
nahrazující všechny jeho akcie o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jsou obsaženy
v ustanoveních § 237, 238 a 238a o. s. ř.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na
vyřešení otázky procesního práva, zda ten, kdo podal námitky proti návrhu na
umoření listiny, je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí soudu obsahujícímu
výzvu, aby se ten, kdo má listinu, přihlásil u soudu, který rozhodnutí vydal, a
předložil listinu nebo aby podal proti návrhu na její umoření námitky. Protože
tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je
dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání společnosti VTK GROUP a. s. je
částečně opodstatněné.
Podle ustanovení § 185i odst. 1 o. s. ř. lze umořit ztracenou nebo zničenou
listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.
Podle ustanovení § 185j odst. 1 o. s. ř. návrh na umoření listiny může podat
každý, kdo má na jejím umoření právní zájem.
Ke ztrátě nebo zničení listiny dojde tehdy, jestliže její vlastník nebo jiná
osoba, která má právo ji mít u sebe, je zbaven možnosti ji znovu nabýt (dostat
do své dispozice). Ztráta může nastat nejen skutečným ztracením (založením)
listiny, ale i jiným způsobem, který měl za následek, že její vlastník nebo
jiná osoba, která má právo ji mít u sebe, byl listiny protiprávně zbaven (např.
krádeží). Zničení listiny nastává jak tehdy, přestane-li vůbec existovat, tak i
v případě, že její podstatné a důležité znaky nebo části se stanou z
jakéhokoliv důvodu nečitelnými nebo jinak nezřetelnými. Právní zájem na umoření
ztracené nebo zničené listiny má z pohledu ustanovení § 185j odst. 1 o. s. ř.
ten, kdo z důvodu vlastnictví nebo z jiného právního titulu má právo (nárok)
mít listinu u sebe (ve své dispozici), jestliže se umoření ztracené nebo
zničené listiny odrazí (může projevit) v jeho právní sféře (srov. odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2748/2006, které
bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2008).
Zjistí-li soud, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena nebo
že není ztracena ani zničena, návrh zamítne (§ 185m odst. 1 o. s. ř.). Jinak
(tj. nedojde-li k zamítnutí návrhu) soud vydá usnesení obsahující výzvu (tzv.
edikt), aby se ten, kdo má listinu, přihlásil do jednoho roku (je-li umořována
směnka nebo šek, do dvou měsíců) od vydání usnesení u soudu, který usnesení
vydal, a podle možností předložil listinu nebo aby podal proti návrhu námitky;
toto usnesení se vyvěsí na úřední desce soudu (srov. § 185m odst. 2 a 3 o. s.
ř.). Soud přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky;
zjistí-li, že listina není ztracena nebo zničena, návrh zamítne (§ 185q o. s.
ř.). Uplynula-li lhůta jednoho roku podle ustanovení § 185m odst. 2 o. s. ř.
nebo - je-li umořována směnka nebo šek - lhůta dvou měsíců podle ustanovení §
185m odst. 3 o. s. ř. a nedojde-li k zamítnutí návrhu, prohlásí soud k dalšímu
návrhu listinu za umořenou (§ 185r odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že v ediktu se rozlišují přihláška k umoření navržené
listiny a námitky proti návrhu na umoření listiny. Přihlášku může podat jen
ten, kdo má listinu u sebe (ve své držbě), nebo kdo to alespoň tvrdí (a kdo
listinu předložil soudu nebo je alespoň připraven tak na výzvu soudu učinit).
Každý, kdo nemá listinu ve svém držení, může podat námitky, jestliže popírá
správnost údajů navrhovatele o ztrátě nebo zničení listiny nebo jestliže tvrdí,
že jsou tu jiné (další) okolnosti, které brání tomu, aby listina byla soudem
prohlášena za umořenou. Došlo-li k přihlášce, soud po jejím přezkoumání návrh
zamítne, neboť „objevení se“ listiny samozřejmě brání tomu, aby bylo rozhodnuto
o jejím umoření, které by ji zbavilo právních účinků (srov. § 185s o. s. ř. o
účincích usnesení o umoření listiny). V případě, že byly podány pouze námitky
(aniž by listina byla nebo mohla být soudu předložena), soud provede dokazování
o tvrzeních v námitkách obsažených; zjistí-li z těchto důkazů, že listina
nebyla ztracena ani zničena, návrh na její umoření zamítne. Návrh na umoření
listiny soud zamítne podle ustanovení § 185q věty druhé o. s. ř. nejen tehdy,
byla-li listina řádně (důvodně) přihlášena, ale i v případě, že bylo na základě
uplatněných námitek dokazováním zjištěno, že se listina navržená k umoření ve
skutečnosti neztratila a ani nebyla zničena (srov. odůvodnění již zmíněného
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2748/2006).
Podle ustanovení § 185k o. s. ř. účastníky řízení jsou navrhovatel, ten, kdo je
podle listiny povinen plnit, ten, kdo má listinu v držbě, a ten, kdo podal
námitky podle § 185m odst. 2 o. s. ř.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníkem řízení o umoření listiny je
kromě navrhovatele, toho, kdo má podle listiny povinnost plnit, a toho, kdo má
listinu v držbě (bez ohledu na to, zda se sám přihlásí, nebo zda skutečnost, že
listinu drží, vyjde jinak najevo), také ten, kdo podal námitky proti návrhu na
umoření listiny, v nichž popírá správnost údajů navrhovatele o ztrátě nebo
zničení listiny nebo v nichž tvrdí, že jsou tu jiné (další) okolnosti, které
brání tomu, aby listina byla soudem prohlášena za umořenou. Zatímco
navrhovatel, ten, kdo má podle listiny povinnost plnit, a ten, kdo má listinu v
držbě, jsou účastníky řízení o umoření listiny již od jeho zahájení (tj. od
podání návrhu na umoření listiny), ten, kdo podal námitky proti návrhu na
umoření listiny, se stává účastníkem řízení až - jak vyplývá z ustanovení §
185k o. s. ř. – okamžikem podání těchto námitek. Protože do té doby účastníkem
řízení nebyl a protože právo napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně
odvoláním zákon (§ 201 o. s. ř.) přiznává jen účastníku řízení (za podmínek
uvedených v ustanovení § 203 o. s. ř. též vedlejšímu účastníku, státnímu
zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových), není
oprávněn podat odvolání proti ediktu vydanému podle ustanovení § 185m odst. 2
o. s. ř. předtím, než podal – na základě vydaného ediktu - námitky proti návrhu
na umoření listiny.
V projednávané věci společnost VTK GROUP a. s., která nebyla navrhovatelem v
řízení o umoření hromadné listiny nahrazující 2.260 kusů listinných akcií této
společnosti znějících na majitele, každé o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč,
která nebyla tím, kdo je podle uvedené hromadné listiny povinen plnit, a která
ani neměla – jak plyne ze zjištění soudů - tuto listinu v držbě, podala
odvolání proti usnesení (ediktu) vydanému soudem prvního stupně podle
ustanovení § 185m odst. 2 o. s. ř., v němž mimo jiné namítala, že hromadná
listina nahrazující akcie, jejíhož umoření se navrhovatel domáhá, „neexistuje,
a to nikoli z důvodu její ztráty nebo nahodilého či neoprávněného zničení“,
nýbrž proto, že nemá emitovánu žádnou hromadnou listinu, která by nahrazovala
2.260 kusů akcií, ale že má emitováno více hromadných listin i jednotlivých
akcií, které v souhrnu „vyčerpávají celou výši základního kapitálu“ společnosti
VTK GROUP a. s. Protože v odvolání společnosti VTK GROUP a. s. proti ediktu
vydanému soudem prvního stupně jsou obsaženy (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.)
námitky proti návrhu na umoření listiny, v nichž tato společnost popírá
správnost údajů navrhovatele o ztrátě předmětné hromadné listiny, stala se
společnost VTK GROUP a. s. okamžikem jejich podání účastníkem řízení o umoření
uvedené listiny. Vzhledem k tomu, že do té doby společnost VTK GROUP a. s.
nebyla účastníkem řízení, nebyla ani – jak vyplývá z výše uvedeného - osobou
oprávněnou podat odvolání proti usnesení (ediktu) vydanému soudem prvního
stupně podle ustanovení § 185m odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud měl proto
odvolání společnosti VTK GROUP a. s. podané proti tomuto usnesení soudu prvního
stupně podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnout.
Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení
ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky usnesení
odvolacího soudu změnil tak, že se odvolání společnosti VTK GROUP a. s. proti
usnesení soudu prvního stupně odmítá [§ 243d písm. b) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu