21 Cdo 846/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce Z. O., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v
Trutnově, Svatojánské náměstí č. 47, proti žalované Mgr. L. O., zastoupené
JUDr. Šárkou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Broumově, Generála Svobody č.
17, o určení vlastnictví, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti
rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. října 2006, č. j. 6 C
104/2006-75, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. dubna 2007,
č. j. 20 Co 91/2007-100, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C
175/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 13. října 2010, č. j. 20 Co 347/2010-99, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Šárky
Sedláčkové, advokátky se sídlem v Broumově, Generála Svobody č. 17.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.
10. 2010, č. j. 20 Co 347/2010-99, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu
v Náchodě ze dne 17. 2. 2010, č. j. 10 C 175/2009-30, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba se zamítá), není přípustné podle
ustanovení § 238a odst.1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s.
ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237
odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po
právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzovaném případě žalobce v žalobě pro zmatečnost napadl pravomocný
rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 10. 2006, č. j. 6 C 104/2006-75,
kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že „žalobce je vlastníkem parcely č.
15/3 o výměře 791 m2 ostatní plocha v obci Studnice, katastrální území Starkoč
u Vysokova, zapsaný na listu vlastnictví č. 125 katastru nemovitostí
Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Náchod“, a
rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007, č. j. 20 Co
91/2007-100, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen „s tím dodatkem, že
České republice se právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem
nepřiznává“ a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení a že České republice se právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení nepřiznává; a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. b)
o. s. ř. Žalobu odůvodnil tím, že „žalovaná nebyla pasivně legitimována být
účastníkem řízení, když její vlastnické právo nebylo předmětem napadeného
řízení“.
Okolnost, že účastník řízení není ve sporu věcně legitimován (není nositelem
práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), však nezakládá zmatečnostní důvod
podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura pod č. 107, ročník 1998, usnesení Nejvyššího soudu
ČR ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/98, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura pod č. 43, ročník 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
30.5.2002, sp. zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
pod č. 106, ročník 2002).
Závěr odvolacího soudu (shodný se soudem prvního stupně), že v projednávané
věci nebyl naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b)
o. s. ř., je tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací
soud důvod cokoliv měnit.
Žalobce v dovolání odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nesprávně posoudil otázku
včasnosti žaloby pro zmatečnost, když „odvozuje počátek běhu lhůty k podání
žaloby o zmatečnost od doručení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 19. 4. 2007“, neboť podle názoru žalobce „takovýto argument je v příkrém
rozporu s ustanovením § 235 odst. 2 o. s. ř., který odvolací soud zcela
pominul“; poukazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo
1107/2007.
Obecná lhůta k žalobě pro zmatečnost trvá 3 měsíce a běží od doručení žalobou
napadeného rozhodnutí (§ 234 odst.1 o. s. ř.); zvláštní lhůty k žalobě pro
zmatečnost jsou stanoveny v ustanovení § 234 odst. 2 a 5 o. s. ř. V případě, že
proti žalobou pro zmatečnost napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno
též dovolání, nepočítá se - jak je zřejmé z ustanovení § 235 odst.2 o. s. ř. –
do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost podané podle ustanovení § 234 odst. 1 až
4 o. s. ř. doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí
dovolacího soudu, a to bez ohledu na to, jak bylo o dovolání rozhodnuto (srov.
též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2008 sp. zn.
21 Cdo 1107/2007, které bylo uveřejněno pod č. 129 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2008).
Z uvedeného vyplývá, že názor odvolacího soudu, že tříměsíční lhůta k podání
žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 234 odst. 1 o. s. ř. skončila dne 11.
8. 2007, když vycházel z toho, že žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek
krajského soudu byl žalobci doručen dne 11. 5. 2007 a že žaloba pro zmatečnost
byla podána až dne 22. 12. 2009, není správný. Konec obecné tříměsíční lhůty k
podání žaloby pro zmatečnost (§ 234 odst. 1 o. s. ř.) by totiž připadl na den
11. 8. 2007 jen za předpokladu, že by proti tomuto rozsudku nebylo podáno také
dovolání. Jak však vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 6
C 104/2006, žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.
4. 2007, č. j. 20 Co 91/2007-100, podal dovolání, které bylo usnesením
Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2009, č. j. 22 Cdo 169/2008-142, pro
nepřípustnost odmítnuto; uvedené usnesení nabylo právní moci dne 17. 9. 2009.
Vzhledem k tomu, že žalobou pro zmatečnost a dovoláním napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007, č. j. 20 Co 91/2007-100,
byl žalobci doručen dne 11. 5. 2007 (podle potvrzení ve spise nabyl právní moci
dnem 14. 5. 2007), začala tímto dnem žalobci běžet jak lhůta k podání žaloby
pro zmatečnost (§ 234 odst. 1 o. s. ř.), tak i lhůta k podání dovolání (§ 240
odst. 1 o. s. ř.). I když dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR
ze dne 14. 8. 2009, č. j. 22 Cdo 169/2008-142, odmítnuto, došlo ke stavení běhu
lhůty k žalobě pro zmatečnost v době od právní moci rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007, č. j. 20 Co 91/2007-100 (tj. ode dne 14. 5.
2007), do právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2009, č. j. 22
Cdo 169/2008-142 (tj. do dne 17. 9. 2009). Protože však žalobce podal žalobu
pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4.
2007, č. j. 20 Co 91/2007-100, u Okresního soudu v Náchodě až dne 22. 12. 2009
(srov. § 57 odst. 2 a 3 o. s. ř.), byla podána po uplynutí zákonné tříměsíční
lhůty (srov. § 234 odst. 1, § 235 odst. 2 o. s. ř.).
Za tohoto stavu je závěr odvolacího soudu, podle kterého byla žaloba pro
zmatečnost podána opožděně – i když z jiných důvodů – správný.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani skutečnost, že soudy rozhodly o žalobě
pro zmatečnost formou rozsudku, ačkoliv správně měly rozhodovat – jak vyplývá z
ustanovení § 235e odst. 2 o. s. ř. – usnesením; uvedené pochybení soudů
představuje tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)
o. s. ř., která však přípustnost dovolání – jak je zřejmé již ze znění
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - nezakládá, a navíc nemohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
Protože dovolání žalobce směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší
soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady (spojené s vyjádřením k dovolání),
které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva,
spočívají v odměně za zastupování advokátkou ve výši 2.000,- Kč [srov. § 10
odst. 2 a 3, § 14 odst.1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve
znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č.
277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000
Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), tedy
celkem 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalované advokátka JUDr.
Šárka Sedláčková osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k
nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.
s. ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů
rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z této odměny a náhrad podle
sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka ve výši 460,- Kč. Protože
dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady
žalované nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce
povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.760,- Kč zaplatit k rukám
advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2012
JUDr.
Mojmír Putna, v. r.
předseda
senátu