21 Cdo 871/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po K. P., vedené u
Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 D 585/99, o dovolání A. P., proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2001 č.j. 14 Co
21/2001-97, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 1.9.1999 č.j. 1 D 585/99-2 zahájil
řízení o dědictví po K. P., zemřelém dne 23.8.1999. Provedením úkonů v řízení
o dědictví pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notářku JUDr. D. M.
Po provedeném řízení Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 9.5.2000
č.j. 1 D 585/99-78 určil obecnou cenu majetku, který měl zůstavitel ve
společném jmění s manželkou A. P., ve výši 60.323,80 Kč a provedl
vypořádání tohoto majetku, určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou
708.604,80 Kč, výši dluhů částkou 48.830,90 Kč a čistou hodnotu dědictví
částkou 659.773,90 Kč, schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle které
veškerý majetek zůstavitele nabyl jeho syn V. P. s tím, že uhradí manželce
zůstavitele A. P. z důvodu vypořádání společného jmění manželů 30.161,90 Kč a
na nákladech zůstavitelova pohřbu 18.669,- Kč, že \"zřizuje poz. manželce A. P.
právo doživotního a bezplatného bydlení a užívání domu čp. 49 v obci Š.,
přičemž toto oprávnění spočívá v obývání domu bez omezení, v dosud užívaném
rozsahu, včetně spoluužívání pč. st. 415 zastavěná plocha v k.ú. Š., jedná se o
věcné břemeno bydlení a užívání, zřízené dle § 151o a násl. občanského
zákoníku, přičemž roční hodnota tohoto práva se stanoví částkou ve výši Kč
1.200,-, takže kapitalizovaná hodnota představuje částku ve výši Kč 12.000,-\",
a že vyplatí K. P., L. S. a E. M. na jejich dědické podíly každému částku
64.777,- Kč, a rozhodl o odměně notářky JUDr. D. M. a o náhradě jejích hotových
výdajů. Podle potvrzení ve spise nabylo toto usnesení právní moci dnem
30.5.2000.
Manželka zůstavitele A. P. poté navrhla, aby uvedené usnesení bylo podle
ustanovení § 164 o.s.ř. \"s přihlédnutím k ustanovení § 167 odst.2 o.s.ř.\"
opraveno ve výroku, který se týká věcného břemene tak, že správně zní:
\"Pozůstalé manželce paní A. P. bylo zřízeno závětí právo doživotního a
bezplatného bydlení a užívání domu čp. 49 na pozemku parcelní číslo st. 415
(zastavěná plocha) v k.ú. a obci Š., přičemž toto právo spočívá v obývání domu
bez omezení v dosud užívaném rozsahu, včetně spoluužívání pozemků parcelní
čísla st. 415 (zastavěná plocha), p.č. 425 (zastavěná plocha), p.č. 452/2
(zahrada), p.č. 456/1 (ostatní plocha, ostatní komunikace), vše v k.ú. a obci
Š. Jedná se o věcné břemeno bydlení a užívání zřízené závětí ve spojení s
výsledky řízení o dědictví dle ustanovení § 151o odst.1 občanského zákoníku,
přičemž roční hodnota tohoto práva se stanoví částkou ve výši 1.200 Kč, takže
kapitalizovaná hodnota představuje částku ve výši 12.000,- Kč.\". Návrh
zdůvodnila zejména tím, že usnesení o dědictví trpí zřejmými nesprávnostmi,
neboť věcné břemeno v její prospěch nezřídil V. P., ale bylo zřízeno již závětí
zůstavitele; věcné břemeno vzniklo na základě závěti ve spojení s výsledky
dědického řízení a nikoliv schválenou dohodou dědiců a dědické řízení sloužilo
jen \"k individualizaci povinného subjektu\". A. P. dále uvedla, že věcné
břemeno popsané v usnesení soudu o dědictví neodpovídá tomu, jak bylo
zřízeno závětí zůstavitele, neboť nezahrnuje kromě pozemku \"parcelní číslo st.
415\" další pozemky, ačkoliv v závěti se hovoří o \"pozemcích v množném
čísle\". Provedení opravy usnesení je potřebné k odstranění \"nesouladu mezi
obsahem dědického usnesení a závětí, kterou bylo věcné břemeno zřízeno\".
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 5.1.2001 č.j. 1 D 585/99-89 návrh A.
P. na opravu usnesení ze dne 9.5.2000 č.j. 1 D 585/99-78 zamítl. Soud prvního
stupně dospěl k závěru, že ve výroku usnesení ohledně zřízení věcného břemene
\"se nejedná o zřejmou nesprávnost, která by vznikla při písemném
vyhotovení usnesení, jako je písařská chyba, omyl v součtu apod., jak má na
mysli ustanovení § 164 o.s.ř.\", a že je \"nepřípustné, aby soud postupem podle
tohoto ustanovení měnil obsah rozhodnutí soudu\".
K odvolání A. P. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.2.2001 č.j. 14 Co
21/2001-97 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že návrhu na
připuštění dovolání se nevyhovuje. Odvolací soud dovodil, že A. P. se návrhem
na vydání \"opravného usnesení\" domáhá změny v obsahu soudního rozhodnutí,
ačkoliv postupem podle ustanovení § 164 o.s.ř. lze opravit pouze chyby v psaní,
počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti. Návrhu A. P. na vyslovení přípustnosti
dovolání proti svému usnesení odvolací soud nevyhověl s odůvodněním, že \"v
tomto řízení nemůže být řešena otázka zásadního právního významu tak, jak to má
na mysli ustanovení § 239 odst.1 o.s.ř. před novelou provedenou zák. č. 30/2000
Sb.\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala A. P. dovolání. Namítá, že
odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se nezabýval otázkou, zda
dovolatelce \"vzniklo právo věcného břemene na základě závěti ve spojení s
výsledky dědického řízení či schválenou dohodou dědiců\", a dovozuje, že
\"věcné břemeno vzniklo na základě závěti ve spojení s výsledky dědického
řízení\". Podle názoru dovolatelky usnesení ze dne 9.5.2000 č.j. 1 D 585/99-78
trpí \"zřejmými nesprávnostmi\", neboť do jeho výroku nebylo věcné břemeno
převzato v tom rozsahu, jak je vymezil zůstavitel ve své závěti. Doplněním
chybějící části výroku nemůže dojít ke změně obsahu výroku soudního rozhodnutí,
ale pouze \"se tím napraví chyba vzniklá při přenosu obsahu závěti do výrokové
části usnesení soudu\". Přípustnost dovolání dovolatelka dovozuje z ustanovení
§ 239 odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 a
navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen
\"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 11., 12., 15. a 17. zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci dospěl
k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami
uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o
nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o
pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o
osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo
jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony
soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho
hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se
zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení
zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc
byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení
zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku
rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po
právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací
soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn
nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné,
jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě A. P. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vydání
opravného usnesení (§ 167 odst.2, § 164 o.s.ř.). Protože nejde o potvrzující
usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost
dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm.
a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení
odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo
by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
v dané věci nejsou splněny. Ustanovení § 239 odst.1 a 2 o.s.ř. připouští
dovolání - při splnění předpokladů v nich uvedených - jen proti takovému
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, tedy proti
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v případech, o nichž zákon
stanoví, že soud ve věci samé rozhoduje usnesením (srov. § 152 odst.1 větu
druhou o.s.ř.). Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu účastníka řízení,
jímž se domáhal ve smyslu ustanovení § 167 odst.2 a § 164 o.s.ř. provedení
opravy usnesení soudu, není usnesením, kterým by soud rozhodoval ve věci samé.
Z hledisek uvedených v ustanovení § 239 odst.1 a 2 o.s.ř. proto proti němu
nemůže být dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska
ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení
nebyla zjištěna a dovolatelka ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího
soudu postiženo.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených
v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení §
238a a § 239 o.s.ř. dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, dovolací
soud dovolání A. P. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §
243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu
ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání
rozhodl bez jednání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu