21 Cdo 924/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce ing. J. H., zastoupeného JUDr. Danielem Chamrádem,
advokátem se sídlem v Praze 9, K Hutím č. 665/5, proti žalovaným 1) Ing. Z. J.
a 2) P. J., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem se sídlem v
Praze 7, Dobrovského č. 10, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním
právem, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 170/2006, o
dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.
září 2008 č.j. 26 Co 283/2008-146, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci
Králové k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že zástavní právo "k nemovitostem
zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký
kraj, Katastrálním pracovištěm Trutnov, pro katastrální území Temný Důl, obec
Horní Maršov, a označeným jako stavební parcela parcelní číslo St. 57,
zastavěná plocha a nádvoří o výměře 165 m2 a budova čp. 45, ind. rekr. v části
obce Temný Důl na stavební parcele parcelní číslo St. 57, zřízené ve prospěch
Ing. J. H. k zajištění pohledávky ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím" trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že poskytl obchodní společnosti DOBROTA CZ,
s.r.o., IČ 25445880, podle smluv ze dne 20.6.2002 a ze dne 12.5.2003 "úročné
půjčky" ve výši 100.000,- EUR a 600.000,- Kč, které byly zajištěny zástavním
právem zřízeným na předmětných nemovitostech. Usnesením Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 15.12.2004 č.j. 44 K 25/2004-50 byl na majetek dlužníka
DOBROTA CZ, s.r.o. prohlášen konkurs a žalobce obě uvedené pohledávky
"přihlásil do konkursního řízení". Správce konkursní podstaty vyzval žalované
ve smyslu ustanovení § 27 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších
předpisů "k vyplacení zajištěné pohledávky nebo složení ceny věci zajišťující
pohledávku" a žalovaní mu složili částku 760.000,- Kč, která "podle jejich
názoru odpovídá tržní hodnotě nemovitostí"; v konkursním řízení byla posléze
uvedená částka "uznána jako obvyklá cena zástavy". Žalobce dovozuje, že tímto
složením obvyklé ceny zástavy mohla zaniknout pouze první z jeho zajištěných
pohledávek, neboť v případě, že stejná zástava zajišťuje více pohledávek, musí
být cena věci složena "tolikrát, kolikrát je pohledávka zástavou zajištěna". Ve
prospěch pohledávky ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím proto zástavní právo
"nadále trvá". Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 19.3.2008 č.j. 30 C 170/2006-112 ve
znění usnesení ze dne 5.5.2008 č.j. 30 C 170/2006-120 žalobu zamítl a rozhodl,
že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 45.938,- Kč
k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Doležala a že žalobce je povinen zaplatit
České republice "na účet Okresního soudu v Trutnově" na náhradě nákladů řízení
"zálohovaných státem" 7.064,- Kč a 976,- Kč. Z výsledků dokazování mimo jiné
zjistil, že žalovaní vyplatili do konkursní podstaty 760.000,- Kč jako obvyklou
cenu zástavy, že v této výši byla obvyklá cena zástavy zjištěna posudkem znalce
Ing. Václava Pelce, že v průběhu konkursního řízení byla tato částka uznána za
obvyklou cenu zástavy, přičemž žalobce prohlásil, že částku 760.000,- Kč uznává
za "odpovídající hodnotě předmětných nemovitostí pod podmínkou, že složením
zaniklo zajištění první pohledávky ve výši 100.000,- EUR a zástavní právo pro
pohledávku 600.000,- Kč s příslušenstvím nadále trvá", a že podle znaleckého
posudku Ing. Pavla Faltyse činila "v rozhodné době" cena zástavy 935.000,- Kč.
Soud prvního stupně dovodil, že žalovaní složili do konkursní podstaty "cca 80%
obvyklé ceny nemovitosti" a že "složení uvedeného podílu je dostačující pro
zánik zástavních práv", když přihlédl k tomu, že v řízení o výkon rozhodnutí
prodejem nemovitostí se stanoví nejnižší podání ve výši dvou třetin odhadní
ceny "a i za takovou cenu může být nemovitost v souladu se zákonem prodána", a
když "zvážil skutečnost, že do stanovení obvyklé ceny se vždy promítnou
subjektivní kriteria znalce, skutečná tržní cena je dosažena až v procesu
zpeněžení", a že žalovaní "vycházeli ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného
na objednávku správce" a "mohli se důvodně domnívat, že svou povinnost uhradit
cenu obvyklou splnili"; zástavní právo proto zaniklo podle ustanovení § 170
odst.1 písm.e) občanského zákoníku "ve spojení se speciálním ustanovením § 27
odst.5 a 28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů" ve
vztahu k oběma pohledávkám žalobce. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25.9.2008
č.j. 26 Co 283/2008-146 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě
vyhověl, a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení před soudem prvního stupně 41.481,- Kč a na náhradě nákladů
odvolacího řízení 29.755,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Daniela Chamráda, a
že žalovaní jsou povinni zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v
Trutnově" na náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně
8.040,- Kč. Poté, co dovodil, že k řízení o projednávané věci jsou v prvním
stupni příslušné okresní soudy, neboť nejde o spor vyvolaný konkursem, a že
žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm.c) občanského
soudního řádu], odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu prvního
stupně dospěl k závěru, že "složení obvyklé ceny předmětu zástavy je právní
skutečností, v jejímž důsledku zanikají veškerá zástavní práva, která na
předmětu zástavy váznou", a že "obvyklá výše ceny předmětu zástavy se určuje k
době, kdy je cena věci skládána"; při složení obvyklé ceny zástavy do konkursní
podstaty zástavní právo nezaniklá způsobem uvedeným v ustanovení § 170 odst.1
písm.e) občanského zákoníku, ale ve smyslu ustanovení § 170 odst.1 písm.g)
občanského zákoníku zpeněžením zástavy podle ustanovení § 28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž za zpeněžení zástavy se
pokládá též složení obvyklé ceny zástavy.
Protože obvyklá cena zástavy byla
zjištěna ve výši 935.000,- Kč, žalovaní, kteří vyplatili do konkursní podstaty
pouze 760.000,- Kč, nesložili obvyklou cenu zástavy; nic na tom nemění ani to,
že podle "mínění správce konkursní podstaty složená částka obvyklé ceně
skutečně odpovídá", neboť, má-li se "zástavní dlužník složením obvyklé ceny
věci zástavního práva zbavit, je v jeho zájmu postupovat v součinnosti se
zástavním věřitelem a zjistit, zda se složenou peněžní částkou jako
ekvivalentní náhradou souhlasí", a kdyby "zástavní dlužník nebyl ve shodě se
zástavním věřitelem o výši obvyklé ceny předmětu zástavního práva, bylo
povinností správce (v pochybnostech, zda věc náleží do podstaty) předmět
zástavy zapsat do soupisu a umožnit žalovaným bránit se vylučovací žalobou". Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaných nebyla složena obvyklá cena zástavy,
je žaloba opodstatněná, aniž by bylo významné, proč se žalobce domáhá "pouze
určení v pořadí druhého zástavního práva". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají v
první řadě, že k projednání věci nejsou v prvním stupni příslušné okresní
soudy, neboť jde o spor vyvolaný konkursem a podle ustanovení § 9 odst.3
písm.t) občanského soudního řádu je dána věcná příslušnost krajských soudů, a
že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, když "přijetí
složení ceny správcem konkursní podstaty je konstitutivní právní úkon", v
důsledku kterého se zástavní dlužník "zbaví veškerých svých závazků vůči
konkursní podstatě, které se týkají nemovitostí, za které byla cena věci
zástavním dlužníkem složena a správcem konkursní podstaty přijata", a
zástavnímu věřiteli "vzniká nárok na vyplacení 70% ceny dosažené složením ceny
věci". Žalovaní dále dovozují, že není dána jejich pasivní věcná legitimace,
neboť, má-li žalobce za to, že byl "přijetím ceny věci správcem konkursní
podstaty poškozen", může se domáhat náhrady škody proti správci, že pro určení
výše obvyklé ceny zástavy není v konkursním řízení významné stanovisko
zástavního věřitele, že pro určení obvyklé ceny zástavy je rozhodný posudek
vypracovaný na "objednávku" správce konkursní podstaty a nikoliv soudem prvního
stupně a že podle žalobce je třeba "na cenu věci doplatit částku 175.000,- Kč",
ačkoliv požadují "určení trvání zástavního práva pro 600.000,- Kč s
příslušenstvím". Žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaných zamítl. Odmítl jejich
názor, že by věc měly projednávat v prvním stupni krajské soudy, že by neměl na
požadovaném určení naléhavý právní zájem a že by žalovaní nebyli ve věci
legitimováni. Úkon "přijetí ceny" správcem konkursní podstaty nemá na určení
trvání zástavního práva žádný vliv a žalobce trvá na tom, že nebyla složena
obvyklá cena zástavy a že proto zástavní právo nemohlo zaniknout. Znaleckým
posudkem vypracovaným před soudem prvního stupně bylo prokázáno, jaká je
skutečná obvyklá cena zástavy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve
smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první
o.s.ř.) a dospěl k názoru, že dovolání je zčásti opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že
žalovaní složili do konkursní podstaty částku 760.000,- Kč jako obvyklou cenu
zástavy dne 18.10.2005 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména
podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb.,
č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990
Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb.,
č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999
Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002
Sb., č. 136/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb.,
zákonů č. 88/2003 Sb., č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a
zákonů č. č. 480/2004 Sb., č. 554/2004 Sb. a č. 359/2005 Sb., tedy podle
občanského zákoníku ve znění účinném do 7.3.2006 (dále též jen "obč. zák."), a
podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb.,
č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998
Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., nálezů
Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., č. 201/2003 Sb., č. 210/2003 Sb. a zákonů č. 257/2004 Sb., č. 499/2004 Sb., č. 179/2005 Sb. a č. 377/2005 Sb., tedy podle
zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.3.2006 (dále jen "zákona o
konkursu a vyrovnání"). Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí
odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení
z výtěžku zpeněžení zástavy (§ 152 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná
zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své
pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy; totéž právo má zástavní věřitel,
jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li
splněno příslušenství pohledávky (§ 165 odst.1 obč. zák.). Právo (nárok) na
uspokojení ze zástavy vzniká podle ustálené judikatury soudů dnem, kterým je
zástavní věřitel oprávněn podle hmotného práva požadovat, aby zajištěná
pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, tedy
okamžikem, kdy dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2006 sp. zn. 21 Cdo 616/2005, které bylo
uveřejněno pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Byl-li na majetek dlužníka (obligačního dlužníka nebo zástavního dlužníka)
prohlášen konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání, vyplývá zejména z
ustanovení § 20 a § 28 zákona o konkursu a vyrovnání, že zástavní věřitel může
uplatnit své právo na uspokojení ze zástavy jen (výlučně) přihláškou pohledávky
u konkursního soudu. Zástavní právo zaniká v případech stanovených zákonem, mimo jiné splněním
(uspokojením) nebo jiným důvodem zániku zajištěné pohledávky [§ 170 odst.1
písm.a) obč. zák.] nebo složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu
věřiteli obvyklou cenu zástavy [§ 170 odst.1 písm.e) obč. zák.]. V případě, že
byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a že proto zástavní věřitel může své
právo na uspokojení ze zástavy uplatnit pouze přihláškou pohledávky v
konkursním řízení, patří do konkursní podstaty - jak je zřejmé zejména z
ustanovení § 6 odst. 2 a 3 a § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání - také
zástava, ledaže by zástavní právo zaniklo. Správce konkursní podstaty proto
vyzve zástavního dlužníka, aby do 30 dnů vyplatil do konkursní podstaty
zajištěné pohledávky nebo složil cenu zástavy; nedojde-li k zániku zástavního
práva "výplatou pohledávky" [tj. splněním dluhu podle ustanovení § 170 odst.1
písm.a) obč. zák.] nebo "složením ceny" zástavy [tj. složením obvyklé ceny
zástavy podle ustanovení § 170 odst.1 písm.e) obč. zák.]. správce konkursní
podstaty zapíše zástavu do soupisu konkursní podstaty, přistoupí, nedojde-li k
jejímu vyloučení ze soupisu, ke zpeněžení zástavy a z výtěžku zpeněžení
uspokojí zástavního věřitele způsobem uvedeným v ustanovení § 28 odst.2, 3 a 4
zákona o konkursu a vyrovnání. Složí-li zástavní dlužník (popř. zástavce) obvyklou cenu zástavy do konkursní
podstaty, nezaniká tím zástavní právo - jak se mylně domníval odvolací soud -
"zpeněžením" zástavy ve smyslu ustanovení § 28 odst.5 zákona o konkursu a
vyrovnání, ale podle ustanovení § 170 odst.1 písm.e) obč. zák. Na tomto závěru
nic nemění ani to, že plnění od zástavního dlužníka (zástavce) neobdržel přímo
zástavní věřitel, neboť do konkursní podstaty je obvyklá cena skládána
především za účelem uspokojení přihlášených zástavních věřitelů (se složenou
cenou zástavy se v konkursu nakládá stejně jako s výtěžkem zpeněžení zástavy -
srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
27.4.2006 sp. zn. 29 Odo 251/2004, který byl uveřejněn pod č. 41 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007) a konkursní podstata je tedy
místem, prostřednictvím kterého složená obvyklá cena zástavy slouží k
uspokojení zástavních věřitelů. Složení obvyklé ceny zástavy je důvodem zániku zástavního práva proto, že se
tím dostává zástavnímu věřiteli (bez zbytečného průtahu) zásadně rovnocenného
plnění, které by jinak obdržel (s určitým prodlením) z výtěžku prodeje nebo
jiného zpeněžení zástavy. K zániku zástavního práva podle ustanovení § 170
odst.1 písm.e) obč. zák. proto dojde, jen jestliže bude složena "obvyklá" cena
zástavy, tedy cena, která by byla (jak se uvádí v ustanovení § 2 odst.1 zákona
č. 151/1997 Sb.
ve znění pozdějších předpisů) dosažena při prodeji stejného
nebo obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku nebo, řečeno
jinak, cena, která by byla dosažena při prodeji zástavy s dodržením případných
cenových předpisů o regulaci cen, ke dni jejího složení, neboť při zpeněžení
veřejnou dražbou, soudním prodejem zástavy nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem nelze zpravidla očekávat vyšší výtěžek. Složením obvyklé ceny zástavy
zaniká - jak je zřejmé z dikce ustanovení § 170 odst.1 písm.e) obč. zák. a ze
smyslu a účelu této právní úpravy - každé zástavní právo, které vázne na takto
"vyplácené" zástavě; při složení obvyklé ceny zástavy do konkursní podstaty
samozřejmě zaniká zástavní právo i u toho zástavního věřitele, který své právo
na uspokojení ze zástavy do konkursu nepřihlásil (neuplatnil v konkursním
řízení přihláškou). I když zákon - jak vyplývá z výše uvedeného - vymezuje, co se rozumí obvyklou
cenou zástavy ve smyslu ustanovení § 170 odst.1 písm.e) obč. zák.,
nepředepisuje současně postup při jejím určování; obvyklá cena zástavy proto
může být stanovena jakýmkoliv postupem, způsobilým vyjádřit, jaká cena by byla
v době složení dosažena při prodeji zástavy s dodržením případných cenových
předpisů o regulaci cen. K určení obvyklé ceny zástavy může nepochybně sloužit též dohoda, uzavřená na
straně jedné mezi osobou, která ji hodlá složit (zástavním dlužníkem nebo
zástavcem), a mezi zástavním věřitelem na straně druhé. V případě, že byl na
majetek dlužníka prohlášen konkurs a že proto zástavní věřitel může své právo
na uspokojení ze zástavy uplatnit pouze přihláškou pohledávky v konkursním
řízení, lze způsobit zánik zástavního práva podle ustanovení § 170 odst.1
písm.e) obč. zák. jen na základě takové dohody o stanovení obvyklé ceny
zástavy, v níž bude na druhé straně vystupovat správce konkursní podstaty;
složená obvyklá cena zástavy se totiž stává součástí konkursní podstaty, a
právo nakládat s tímto majetkem má proto správce konkursní podstaty, který je
také legitimován, za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání, o
tomto majetku uzavírat smlouvy (dohody) a který k tomu nepotřebuje, jak dále
vyplývá ze zákona o konkursu a vyrovnání, souhlas zástavních věřitelů. V projednávané věci bylo soudy zjištěno, že správce konkursní podstaty úpadce
DOBROTA CZ, s.r.o. považoval částku 760.000,- Kč, kterou žalovaní složili do
konkursní podstaty, za obvyklou cenu zastavených nemovitostí. Došlo-li mezi
žalovanými (jako zástavními dlužníky) a správcem konkursní podstaty v tomto
směru o výši obvyklé ceny zástavy ke smlouvě (pro platnost této smlouvy není
vyžadována písemná forma), zaniklo poskytnutím sjednaného plnění podle
ustanovení § 170 odst.1 písm.e) obč. zák. také každé zástavní právo, které na
zástavě vázlo. Ostatně, kdyby žalovaní zaplacením částky 760.000,- Kč do
konkursní podstaty opravdu nesložili "obvyklou cenu" zástavy a kdyby tedy
zástavní právo nadále zatěžovalo předmětné nemovitosti, je legitimován činit z
toho odpovídající závěry (včetně požadavku na zpeněžení zástavy) nikoliv
žalobce, ale pouze správce konkursní podstaty.
Žalobce za této situace nemůže
mít věcnou legitimaci k jím navrhovanému určení dalšího trvání zástavního práva
zřízeného ve prospěch jeho pohledávky ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím;
jeho právo požadovat po správci konkursní podstaty náhradu škody, způsobenou
porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uložil soud, tím
samozřejmě není dotčeno. Námitka žalovaných, podle které jsou příslušné k projednání této právní věci v
prvním stupni krajské soudy, není opodstatněná. Podle ustanovení § 9 odst.3 písm.t) občanského soudního řádu (ve znění účinném
do 31.12.2007) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech
vyvolaných konkursem nebo vyrovnáním, ledaže jde o vypořádání společného jmění
nebo jiného majetku manželů. Sporem vyvolaným konkursem (tzv. incidenčním sporem) se podle ustálené
judikatury soudů rozumí spor, který v samotném konkursním řízení nelze řešit
(konkursní řízení pro jeho řešení není svojí povahou způsobilé, protože sleduje
jiný cíl - uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku), který
konkursní řízení podstatně ovlivňuje a k němuž by - nebýt konkursu - nedošlo. Pro tzv. incidenční spor je současně charakteristické, že rozhodnutí o něm
vydaná zásadně mají určovací povahu, neboť se jimi zpravidla řeší otázka, zda
se sporného práva týká uspořádání práv a povinností v konkursním řízení. Spory
vyvolané konkursem se člení na tzv. odporové spory, v nichž se ve vztahu mezi
věřiteli navzájem vymezuje okruh osob oprávněných podílet na rozvrhu výtěžku
zpeněžení majetku konkursní podstaty, míra tohoto uspokojení a pořadí, v jakém
k úhradě pohledávek jednotlivých věřitelů dochází, a na spory, jimiž se
vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty, zejména spory o žalobách na
vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní
podstaty (srov. například stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2007 sp. zn. Opjn 8/2006, které bylo uveřejněno pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2007). V projednávané věci o spor vyvolaný konkursem - jak vyplývá z výše uvedeného a
jak správně uvedl odvolací soud - nejde. Jeho předmětem nebylo vyřešení otázky,
významné pro (další) průběh konkursního řízení (vedeného na majetek úpadce
DOBROTA CZ, s.r.o.), ale sporu mezi účastníky o trvání zástavního práva, v němž
jsou významné také okolnosti, k nimž došlo v konkursním řízení. Spory takového
typu ovšem do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně
podle ustanovení § 9 odst.3 písm. t) občanského soudního řádu (ve znění účinném
do 31.12.2007) nepatří. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc
podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v
Hradci Králové k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu