21 Cdo 928, 987/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem F. O. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2003 č.j. 64 Co 53/2003-20, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 10/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005 č.j. 11 Cmo 397/2004-35, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2003 č.j. 65 C 10/2003-4, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005 č.j. 11 Cmo 397/2004-35 se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2003 č.j. 65 C 10/2003-5, se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podáním datovaným dnem 29.4.2003, označeným jako \"stížnost pro nečinnost soudu\", žalobce též sdělil, že \"podává žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř.\" proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.2. 2003 č.j. 64 Co 53/2003-20 a že \"požaduje odškodnění ve výši 100.000,-Kč\".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.5.2003 č.j. 65 C 10/2003-4 žalobci uložil, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení podání doplnil o řádné označení účastníků řízení (podrobně uvedl, jak má být identifikována jako účastník fyzická osoba, právnická osoba, popř. stát), o označení rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí napadá, o důvod žaloby pro zmatečnost podle § 229 o.s.ř., o vylíčení skutečností svědčících o včasném podání žaloby, o označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a o údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Současně žalobce poučil, že jeho podání bude odmítnuto, jestliže ve stanovené lhůtě výzvě nevyhoví.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 16.6.2003 č.j. 65 C 10/2003-5 žalobu pro zmatečnost odmítl. Dovodil, že žalobce na výzvu obsaženou v usnesení ze dne 20.5.2003 č.j. 65 C 10/2003-4 k odstranění vad žaloby a k jejímu doplnění (která mu byla doručena dne 30.5.2003) nereagoval a že nelze pokračovat v řízení, neboť žaloba nemá požadované zákonné náležitosti.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.5.2003 č.j. 65 C 10/2003-4 odmítl a usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.6.2003 č.j. 65 C 10/2003-5 potvrdil. Dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti usnesení, jímž byl žalobce vyzván podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. k odstranění vad žaloby, není podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné. Odvolání žalobce proti usnesení ze dne 16.6.2003, jímž byla žaloba podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta, není důvodné, neboť žaloba nemá náležitosti, které vyžaduje ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. (žalobce vady žaloby neodstranil), a že pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat. Námitku, že měl být žalobce poučen \"o právu požádat o zastoupení\", označil odvolací soud jako nedůvodnou.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.7.2004 č.j. 65 C 10/2003-22 žalobce vyzval, aby si ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání; současně ho poučil, že dovolací řízení bude zastaveno, pokud výzvě řádně a včas nevyhoví.
Podáním ze dne 15.7.2004 požádal žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání dovolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24.11.2004 č.j. 65 C 10/2003-30 žádost žalobce o ustanovení advokáta ve smyslu § 30 odst. 2 o.s.ř. zamítl. Dovodil, že žalobce neprokázal, že by jeho majetkové poměry odůvodňovaly předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a tedy možnost ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř., a že v jeho případě jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28.1.2005 č.j. 11 Cmo 397/2004-35 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nedoložil, že jeho poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a že bylo proto třeba žádost žalobce zamítnout.
Rovněž proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se nejdříve zabýval dovoláním žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.5.2003 č.j. 65 C 10/2003-4, a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28.1.2005 č.j. 11 Cmo 397/2004-35 a po jejich přezkoumání, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za odst.2 o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení
§ 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá jednak usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto ve smyslu ustanovení § 202 odst.1 písm.d) o.s.ř. nepřípustné odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jednak usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usneseními odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř., jakož i usnesení, jímž odvolací soud odmítl ve smyslu ustanovení § 202 odst.1 písm.d) o.s.ř. nepřípustné odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jsou rozhodnutími výlučně procesní povahy, která věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a nejsou tedy rozhodnutími o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Protože dovolání žalobce směřují proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se dále zabýval dovoláním žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2003 č.j. 11 Cmo 243,355/2003-15 ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.6.2003 č.j. 65 C 10/2003-5, a dospěl k závěru, že meritornímu rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Otázku, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení, je třeba v projednávané věci (srov. čl. III zákona č. 120/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) posuzovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 18.3.2004 (dále jen \"občanský soudní řád\").
Podle § 240 odst. 1 věty první občanského soudního řádu účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 občanského soudního řádu dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].
Podle ustanovení § 241 odst. 2 občanského soudního řádu nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, který je fyzickou osobou, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem), popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V případě, že dovolatelem je právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek (kraj), uvedená okolnost má za následek, že za něj musí jednat osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b občanského soudního řádu, která má právnické vzdělání, nebo že musí být při podání dovolání zastoupen advokátem, popřípadě, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notářem. Z ustanovení § 241 odst.2 občanského soudního řádu současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b občanského soudního řádu, která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení § 241 občanského soudního řádu, které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241b odst.2 občanského soudního řádu), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci žalobce, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.6.2003 č.j. 65 C 10/2003-5, zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měl právnické vzdělání. K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 1.7.2004 č.j. 65 C 10/2003-22 žalobce ve smyslu ustanovení § 241b odst.1 a 2 občanského soudního řádu vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal do 30 dnů od doručení usnesení řádné dovolání; současně ho poučil, že, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 15.7.2004; žalobce však výzvě dosud nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil.
Vzhledem k tomu, že žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 občanského soudního řádu, ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31.10.2003 č.j. 11 Cmo 243, 355/2003-15 ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.6.2003 č.j. 65 C 10/2003-5 - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b a § 104 odst. 2 věty třetí občanského soudního řádu zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a nikomu jinému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu