21 Cdo 973/2017-284
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. (dříve LLAINFAIR CARAINION
CWNI DALIANNOL LTD) se sídlem v Londýně EC2R 8AY, Suite 319-3, Threadneedle
Street č. 32, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č.
4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích,
Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr.
Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, za
účasti WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci se sídlem v Brně –
Štýřicích, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím
Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská č. 5/49, o
zápis zástavního práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 15/2015, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2016 č. j. 4 Co 168/2015-255, takto:
Dovolání žalobce se zamítá.
Žalobce podal dne 27. 8. 2014 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj,
katastrální pracoviště P., návrh na povolení vkladu zástavního práva (změny v
osobě zástavního věřitele) zajišťujícího pohledávky, jež specifikoval, do
katastru nemovitostí ve svůj prospěch k nemovitostem „pozemky p. č. v k. ú. B.,
p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. P., p. č. v
k. ú. B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú.
B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. B., p.
č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. P. p. č. v k. ú. B. p. č. v k.
ú. B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. P.,
p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. P., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. P., p. č. v
k. ú. P., p. č. v k. ú. B., p. č. v k. ú. P. a p. č. v k. ú. P. a budova č. p.
v části obce J. P. na pozemku p. č. v k. ú. P., vše v katastrálním území P.,
B.“, podle rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře
České republiky a Agrární komoře České republiky dne 2. 6. 2014 sp. zn. Rsp
286/14, kterým bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pohledávek specifikovaných
ve výroku včetně jejich příslušenství a veškerých práv s nimi spojených,
zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, a který nabyl
právní moci dne 13. 6. 2014.
Katastrální úřad pro P. k., katastrální pracovitě P. – město, rozhodnutím ze
dne 3. 2. 2015 č. j. V-9441/2014-405 návrh na vklad zástavního práva k
předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí zamítl. Vycházel ze zjištění,
že účastník řízení WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen „WPB
Capital“), podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na zrušení rozhodčího
nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře
České republiky ze dne 2. 6. 2014 sp. zn. Rsp 286/14, který nabyl právní moci
dne 13. 6. 2014 a který jako listina osvědčující změnu zástavního věřitele k
pohledávkám v něm specifikovaným může být podkladem pro zápis do katastru
nemovitostí, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 65 C 101/2014-22
bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti uvedeného rozhodčího nálezu a že
usnesením téhož soudu č. j. 65 C 101/2014-199 bylo vydáno předběžné opatření,
kterým bylo žalobci uloženo zdržet se nakládání s předmětnými pohledávkami z
úvěrových smluv. Katastrální úřad dovodil, že odložil-li soud vykonatelnost
rozhodčího nálezu, odložil tím i účinky, které jsou s jeho vykonatelností
spojeny, což v tomto případě znamená „odklad okamžiku, kdy státní moc
garantuje, že obsah rozhodčího nálezu bude realizován zápisem práva do katastru
nemovitostí“, a dospěl k závěru, že rozhodčí nález, jehož vykonatelnost byla
odložena a který je vkladovou listinou podle § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013
Sb., katastrální zákon, nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru ve
smyslu § 17 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona; nabude-li rozhodčí nález v
budoucnu vykonatelnosti, bude možné ho předložit katastrálnímu úřadu znovu s
novým návrhem na vklad, jehož účinky ovšem nastanou až poté, co se rozhodčí
nález stane vykonatelným.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 5. 3. 2015 se žalobce domáhal,
aby bylo jeho návrhu na vklad zástavního práva vyhověno. Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.
11. 2012, ve znění pozdějších dodatků, a následně uplatněného opčního práva
namísto WPB Capital vlastníkem portfolia pohledávek vůči vybraným dlužníkům a
současně na něj přešla příslušenství, jakož i veškerá práva související s
postoupenými pohledávkami, mimo jiné i zástavní práva k nemovitým věcem
zajišťující předmětné pohledávky zapsaná v katastru nemovitostí, že tyto
skutečnosti závazným způsobem deklaroval pravomocný rozhodčí nález sp. zn. Rsp
286/14 vydaný dne 2. 6. 2014 rozhodcem doc. JUDr. Milanem Kindlem v rozhodčím
řízení vedeném mezi žalobcem a WPB Capital před Rozhodčím soudem při
Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který je i
přes případný odklad vykonatelnosti nadále závazný jak pro účastníky řízení,
tak pro všechny orgány včetně soudů bez ohledu na to, zda probíhá řízení o
zrušení rozhodčího nálezu či nikoliv, a že jím je proto katastrální úřad i
nadále v rámci probíhajícího řízení o změně osoby zástavního věřitele vázán a
je povinen se jím řídit. Žalobce uvedl, že zápis změny zástavního věřitele do
katastru nemovitostí v důsledku postoupení pohledávky a s tím související
přechod zástavního práva z postupitele na postupníka v rámci vkladového řízení
má toliko deklaratorní účinky, neboť ke změně v osobě zástavního věřitele
dochází již ze zákona samotným postoupením pohledávky a rozhodčí nález tuto
skutečnost pouze deklaroval, a že návrh na vklad změny v osobě zástavního
věřitele nepředstavuje ve své podstatě dispozici s pohledávkami ani jejich
zajištěním, neboť v důsledku zápisu žalobce jako nového zástavního věřitele k
dotčenému zástavnímu právu namísto WPB Capital dochází toliko k uvedení
zapsaného stavu do souladu se stavem faktickým. Uzavřel, že „údajný“ odklad
vykonatelnosti ani probíhající soudní řízení o návrhu na zrušení rozhodčího
nálezu nepředstavovaly relevantní důvod pro zamítnutí návrhu na vklad změny v
osobě zástavního věřitele.
Účastník řízení WPB Capital uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím katastrálního
úřadu, včetně jeho odůvodnění, že katastrální úřad je vázán zněním rozhodčího
nálezu a je oprávněn jej přezkoumat pouze v „intencích“ ustanovení § 18 ve
spojení s § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 256/2013 Sb.; je-li však listina, která má
být podkladem pro rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu práva do
katastru nemovitostí, nevykonatelná, není katastrální úřad oprávněn „k
mocenskému působení, tedy k vydání rozhodnutí o povolení vkladu“.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 8. 2015 č. j. 19 C 15/2015-245
rozhodl, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení ve věci vedené
Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014. Na základě zjištění, že
v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 se WPB
Capital domáhá zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské
komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 6. 2014 sp.
zn. Rsp 286/14, na základě kterého podal žalobce návrh na povolení vkladu práva
do katastru nemovitostí, že žalobci byla předběžným opatřením uložena povinnost
zdržet se „jakéhokoliv“ nakládání s pohledávkami z úvěrových smluv včetně práv
s nimi spojenými, zejména zástavních práv k nemovitým věcem, a že zároveň byla
odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu do právní moci rozhodnutí o návrhu na
jeho zrušení, dospěl k závěru, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu
1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 je řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí
soudu v projednávané věci, a že řízení je proto třeba přerušit podle ustanovení
§ 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2016 č. j. 4 Co
168/2015-255 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že za
stavu, kdy „účinnost“ rozhodčího nálezu je odložena a kdy je žalobci uložen
zákaz dispozice s pohledávkami a s právy s nimi spojenými, nelze soudu prvního
stupně vytknout, že řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského
soudního řádu do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 65 C 101/2014, ve kterém se WPB Capital domáhá zrušení rozhodčího nálezu,
jímž bylo deklarováno postavení žalobce jako věřitele pohledávek a tudíž i
osoby oprávněné ze zajišťovacích prostředků, konkrétně zástavních práv
spojených s nabytými pohledávkami, a to k nemovitým věcem v rozsahu vymezeném
návrhem na vklad, neboť v něm bude posouzena otázka, která může mít význam pro
rozhodnutí soudu v dané věci, a to, zda žalobce je majitelem pohledávek a s
nimi spojených zástavních práv, tedy zda je v postavení nového zástavního
věřitele.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
rozhodčí nález jako vkladová listina má být přezkoumáván toliko z pohledu
splnění náležitostí uvedených v § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., způsobem
dle ustanovení § 17 odst. 5 tohoto zákona a zejména k okamžiku podání návrhu na
vklad, že k zohledňování dalších skutečností „není v řízení o vkladu místo“, že
rozhodčí nález tyto náležitosti k okamžiku podání návrhu na vklad splňoval a
splňuje je i nadále a že souběžně vedené řízení o zrušení rozhodčího nálezu,
natož pak dílčí rozhodnutí v jeho průběhu vydaná, na ně nemá žádný vliv, a
proto zde není a nemůže být důvod k postupu podle ustanovení § 109 odst. 2
písm. c) občanského soudního řádu. Dovolatel má za to, že napadení rozhodčího
nálezu žalobou na jeho zrušení ani odklad jeho vykonatelnosti nezpůsobují
„takovou kvalitativní změnu“ rozhodčího nálezu, že by již nebyl způsobilým k
prokázání změny v osobě zástavního věřitele ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č.
256/2013 Sb., a ani tím není jakkoliv dotčena jeho právní moc, neboť právní moc
a vykonatelnost jsou dva samostatné a na sobě nezávislé instituty. Poukázal na
skutečnost, že v případě rozhodčího nálezu „s určovacím výrokem“ je odklad
vykonatelnosti pojmově nemožný, neboť takový výrok se nevykonává; odložil-li
soud vykonatelnost takového rozhodčího nálezu, rozhodl o něčem, k čemu vůbec
nebyl oprávněn, resp. takové jeho rozhodnutí „postrádá právní důsledky“. Uvedl,
že vzhledem k tomu, že údaj o osobě zástavního věřitele má toliko evidenční
charakter a zápis této změny do katastru nemovitostí je deklaratorního
charakteru, není důvod, aby soud vyčkával se svým rozhodnutím o návrhu na vklad
změny v osobě zástavního věřitele do katastru nemovitostí až do pravomocného
skončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu; neučinil-li tak (chybně)
katastrální úřad, měl a má tak učinit soud v řízení podle části páté občanského
soudního řádu, když zápisem této změny do katastru nemovitostí nedojde ani „k
jakékoliv právně významné změně ani k relevantnímu ohrožení práv kohokoliv“,
pravomocně skončené řízení o zrušení rozhodčího nálezu nevyřeší vůbec žádnou
otázku mající význam pro řízení o návrhu na vklad změny v osobě zástavního
věřitele a není tedy ani důvod řízení podle části páté občanského soudního řádu
do jeho pravomocného skončení přerušovat. Žalobce navrhl, aby dovolací soud
zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Účastník řízení WPB Capital uvedl, že se plně ztotožňuje s rozhodnutími soudů
obou stupňů, a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť ten
nevymezil žádnou právní otázku, která by byla nesprávně právně posouzena
odvolacím soudem a která by nebyla judikaturou dovolacího soudu dosud řešena,
nebo aby je jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je
napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017
(srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení
o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§
245 a § 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jsou obsaženy
– jak vyplývá z přiměřeného užití části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního
řádu (§ 245 o. s. ř.) – v ustanoveních § 237, 238 a 238a o. s. ř.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na
vyřešení otázky procesního práva, zda řízení o žalobě podle části páté
občanského soudního řádu, kterou se žalobce domáhá, aby bylo vyhověno návrhu na
vklad práva do katastru nemovitostí, má (může) být ve smyslu ustanovení § 109
odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do doby, než bude pravomocně skončeno
soudní řízení ve věci zrušení rozhodčího nálezu, na základě kterého má být
navrhovaný vklad práva proveden. Protože tato právní otázka v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k
závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení
§ 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.
Zápisy týkající se práv se do katastru nemovitostí provádějí vkladem, záznamem
nebo poznámkou, a to na základě písemností v listinné nebo elektronické podobě
[srov. § 6 větu první a § 7 odst. 1 větu první zákona č. 256/2013 Sb., o
katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální
zákon“)]. Vkladem, který lze provést na základě pravomocného rozhodnutí
katastrálního úřadu o jeho povolení (srov. § 12 katastrálního zákona), se do
katastru nemovitostí zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence
nebo neexistence práv uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a)-s)
katastrálního zákona a rozdělení práva k nemovitosti na vlastnické právo k
jednotkám (srov. § 11 odst. 2 katastrálního zákona).
Listinou, na jejímž základě lze zapsat právo do katastru nemovitostí vkladem
(vkladovou listinou), může být též rozhodčí nález, který nabyl účinku
pravomocného soudního rozhodnutí [srov. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o
rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016
(dále jen „zákon o rozhodčím řízení“)]. Vzhledem k tomu, že rozhodčí nález,
který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, katastrální úřad zkoumá jako
vkladovou listinu – stejně jako rozhodnutí soudu - jen z toho hlediska, zda
splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru a zda je tento nález závazný
i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (srov. § 17
odst. 4 katastrálního zákona), neposuzuje jej z hlediska skutečností uvedených
v ustanovení § 31 písm. a)-i) zákona o rozhodčím řízení, které – jsou-li dány -
jsou důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu soudem. Je-li proto u soudu podán
kteroukoliv ze stran návrh na zrušení rozhodčího nálezu, na jehož základě má
být zapsáno právo do katastru nemovitostí vkladem (srov. § 32 odst. 1 větu
první zákona o rozhodčím řízení), a je-li tedy zahájeno před soudem řízení, v
němž bude zjišťováno, zda jsou tu skutečnosti uvedené v ustanovení § 31 písm.
a)-i) zákona o rozhodčím řízení, katastrální úřad podle ustanovení § 64 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (ve znění pozdějších předpisů), řízení o povolení
vkladu práva do katastru nemovitostí přeruší a vyčká rozhodnutí soudu.
V řízení podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.)
soud posuzuje věc vkladu práva do katastru nemovitostí pouze z hledisek,
kterými se řídí při rozhodování o návrhu na povolení vkladu katastrální úřad.
Také soud proto zkoumá rozhodčí nález jako listinu, na jejímž základě má být
vklad povolen, jen z toho hlediska, zda splňuje náležitosti listiny pro zápis
do katastru a zda je závazný i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v
katastru dosud zapsáno, a neposuzuje jej z pohledu skutečností, které podle
zákona o rozhodčím řízení představují důvody pro zrušení rozhodčího nálezu
soudem, jež není oprávněn v řízení podle části páté občanského soudního řádu
řešit. Probíhá-li občanské soudní řízení podle části třetí občanského soudního
řádu, jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodčího nálezu, podle něhož má být
proveden zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, je to - obdobně jako ve
vkladovém řízení vedeném u katastrálního úřadu - důvodem pro přerušení řízení o
žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu ustanovení §
245 a § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v probíhajícím řízení o zrušení
rozhodčího nálezu je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu
o zápisu práva do katastru nemovitostí vkladem. V případě zrušení rozhodčího
nálezu by se totiž na tento nález pohlíželo, jako by nebyl nikdy (a tedy ani v
okamžiku podání návrhu na vklad, k němuž se ve vkladovém řízení i v řízení
podle části páté občanského soudního řádu zkoumají skutečnosti uvedené v
ustanovení § 17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona) vydán, a proto by nemohl být
listinou, na jejímž základě by bylo možné povolit vklad práva do katastru
nemovitostí.
V projednávané věci podal žalobce u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj,
katastrální pracoviště P., návrh na zahájení řízení o povolení vkladu
zástavního práva (změny v osobě zástavního věřitele) do katastru nemovitostí ve
svůj prospěch na základě rozhodčího nálezu sp. zn. Rsp 286/14 vydaného dne 2.
6. 2014 rozhodcem doc. JUDr. Milanem Kindlem v rozhodčím řízení vedeném mezi
žalobcem a účastníkem WPB Capital před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře
České republiky a Agrární komoře České republiky a poté, co katastrální úřad
jeho návrh zamítl, domáhal se žalobou, kterou bylo u soudu prvního stupně
zahájeno řízení podle části páté občanského soudního řádu, aby bylo jeho návrhu
na povolení vkladu vyhověno. Vzhledem k tomu, že účastník řízení WPB Capital
podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 návrh na zrušení tohoto rozhodčího nálezu a
že řízení o tomto návrhu vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C
101/2014 nebylo v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu skončeno, rozhodly
soudy správně – jak vyplývá z výše uvedeného – o přerušení řízení v
projednávané věci.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad,
uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.
s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání
žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu