21 Cdo 993/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce F. K.,zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se
sídlem v Děčíně, Sofijská č. 890/31, za účasti KPJ v.o.s. se sídlem v Ústí nad
Labem, Velká Hradební č. 484/2, IČ 25436457, jako správce konkursní podstaty
úpadce STAR TRIGON s.r.o. se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 82, IČ
47308338, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 47 C 7/2005, o dovolání žalobce
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008 č. j. 11 Cmo
35/2008-74, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce a úpadce podali dne 4.5.2005 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj,
Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, návrh na povolení vkladu vlastnického
práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce podle kupní smlouvy ze dne
10.1.2000, kterou úpadce prodal žalobci nemovitosti označené jako "budova čp. 1443 - objekt bydlení stojící na pozemku stav. parc. č. 1038/1 a pozemek stav. parc. 1038/1 - zastavěná plocha", zapsané na listu vlastnictví č. 3396 pro obec
a katastrální území Ústí nad Labem za kupní cenu sjednanou ve výši 1.800.000,-
Kč, která bude zaplacena "na výzvu prodávajícího". Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem,
rozhodnutím ze dne 24.6.2005 sp. zn. V-1771/2005-510/3 návrh na vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Poté, co zjistil, že na
majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.1.2004
č.j. 43 K 34/2003-69 prohlášen konkurs a že správce konkursní podstaty
nesouhlasí s pokračováním "vkladového řízení", dospěl katastrální úřad k
závěru, že pro vklad vlastnického práva není splněna podmínka uvedená v
ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, neboť návrh na vklad byl podán až po prohlášení konkursu a "konkursní
správce s úkonem učiněným úpadcem nesouhlasí". Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 1.9.2005 se žalobce
domáhal, aby návrhu na vklad vlastnického práva k uvedeným nemovitostem v jeho
prospěch bylo vyhověno. Uvedl, že kupní smlouvu uzavřel ještě před prohlášením
konkursu a že o prohlášení konkursu na majetek úpadce v době podání návrhu na
vklad nevěděl. Podle názoru žalobce je "pro danou věc zcela nerozhodné", že byl
podán návrh na vklad až po prohlášení konkursu. Správce konkursní podstaty úpadce STAR TRIGON s.r.o. namítal, že návrh na
vklad vlastnického práva nebyl podán do tří let od uzavření kupní smlouvy a že
proto ve smyslu ustanovení § 47 občanského zákoníku "platí, že účastníci od
smlouvy odstoupili". Uvedl současně, že od smlouvy bylo odstoupeno "již v roce
jejího vzniku", o čemž svědčí to, že úpadce "tuto smlouvu nikdy nezaúčtoval a
tedy neodvedl ani daň z převodu nemovitosti", a že z opatrnosti dopisem ze dne
1.7.2005 odstoupil od smlouvy podle ustanovení § 14 odst.3 zákona č. 328/1991
Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "zákona o konkursu a vyrovnání"). Katastrální úřad navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na "judikát SJS 1060/02",
podle kterého není splněna podmínka pro povolení vkladu práva do katastru
nemovitostí podle ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, byl-li "návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle
smlouvy uzavřené samotným úpadcem v době před prohlášením konkursu podán až po
prohlášení konkursu na majetek úpadce a soudem ustanovený konkursní správce s
úkonem (kupní smlouvou) učiněným úpadcem nesouhlasí". Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12.11.2007 č.j. 47 C 7/2005-53
žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Dovodil, že sice "není na překážku povolení vkladu vlastnického práva
skutečnost, že kupní smlouva byla uzavřena dne 10.1.2000 a návrh na vklad byl
podán až dne 4.5.2005", neboť ustanovení § 47 občanského zákoníku je "v
současné době ustanovením obsoletním a nelze jej vztahovat na režim vzniku
vlastnického práva v případě převodu nemovitostí", že však je v tomto směru
"podstatné, kdo, eventuálně za jakých podmínek mohl s předmětem smlouvy
disponovat v době podání návrhu na vklad". S poukazem na právní názor uvedený v
rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2002 sp. zn. 25 Ca 66/2002
(správně 35 Ca 66/2002) dospěl soud prvního stupně k závěru, že úpadce neměl
"ke dni podání návrhu na vklad" oprávnění nakládat se svým majetkem a že
podmínka pro povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí uvedená
v ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších
předpisů mohla být splněna, jen kdyby správce dal "souhlas k dříve učiněnému
úkonu samotného úpadce". Protože správce konkursní podstaty s převodem
vlastnictví k nemovitostem na žalobce nesouhlasí, musel být návrh na vklad
vlastnického práva podle ustanovení § 5 odst.2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění
pozdějších předpisů zamítnut. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6.11.2008 č.j. 11 Cmo
35/2008-74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (s tím, že ve vztahu k
zamítnutí žaloby uvedl "správné znění" výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního
stupně dovodil, že nebyla splněna podmínka pro vyhovění návrhu na vklad
vlastnického práva uvedená v ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992
Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť "v době předložení kupní smlouvy s
návrhem na vklad vlastnického práva byl prodávající omezen v možnosti volně
nakládat se svým majetkem, a to na základě prohlášeného konkursu ze dne
30.1.2004" a správce konkursní podstaty "nesouhlasil s tím, aby bylo ve
vkladovém řízení pokračováno". Námitku žalobce, který poukazoval na "rozhodnutí
NS ČR sp. zn. 29 Odo 312/2003", podle něhož "prohlášení konkursu na majetek
prodávajícího samo o sobě nemá vliv na platnost sjednané smlouvy ani její
obligační účinky a správce konkursní podstaty stíhá i nadále závazek převést
vlastnické právo k předmětu koupě na kupujícího, nedošlo-li po prohlášení
konkursu k odstoupení od kupní smlouvy", odmítl odvolací soud s odůvodněním, že
správce konkursní podstaty od kupní smlouvy po prohlášení konkursu odstoupil
podle ustanovení § 14 zákona o konkursu a vyrovnání. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
správce konkursní podstaty odstoupil od kupní smlouvy ze dne 10.1.2000 v
rozporu se zákonem, neboť "předmětná kupní smlouva byla řádně uzavřena" a ze
strany žalobce splněna (žalobce zaplatil sjednanou kupní cenu). Žalobce
dovozuje, že správce nadále stíhá závazek převést vlastnické právo na žalobce a
že proto návrhu na vklad vlastnického práva mělo být vyhověno.
Přípustnost
dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního
řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu
věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 245 a 240 odst. 1
o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení
o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§
245 a 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy -
jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního
řádu (§ 245 o.s.ř.) - v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.],
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. V posuzovaném případě bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné, za
jakých předpokladů může být povolen vklad vlastnického práva do katastru
nemovitostí podle kupní smlouvy, byl-li po jejím uzavření prohlášen na majetek
prodávajícího konkurs (podle zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších
předpisů) a byl-li podán návrh na povolení vkladu až poté, co nastaly účinky
prohlášení konkursu. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování
dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena. Vzhledem k tomu, že její
posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující),
představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že
dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení
podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že žalobce
uzavřel s úpadcem dne 10.1.2000 kupní smlouvu, podle které úpadce prodal
žalobci předmětné nemovitosti za kupní cenu sjednanou ve výši 1.800.000,- Kč,
která bude zaplacena "na výzvu prodávajícího". Na majetek úpadce byl usnesením
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.1.2004 č.j. 43 K 34/2003-69
prohlášen konkurs; účinky prohlášení konkursu nastaly dnem 30.1.2004. Návrh na
povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 10.1.2000 podali
žalobce a úpadce u katastrálního úřadu dne 4.5.2005. Správce konkursní podstaty
dopisem ze dne 1.7.2005 adresovaným žalobci od kupní smlouvy ze dne 10.1.2000 s
poukazem na ustanovení § 14 odst.2 (správně § 14 odst.3) zákona o konkursu a
vyrovnání odstoupil s tím, že "tato nebyla ještě v době prohlášení konkursu
splněna". Tvrzení žalobce, že sjednanou kupní cenu ve výši 1.800.000,- Kč
zaplatil prodávajícímu dne 20.12.2000, správce konkursní podstaty odmítl jako
nepravdivé, neboť "nikdy v roce 2000, ani v době do prohlášení konkursu, nebyla
v účetnictví úpadce taková platba zahrnuta". Byl-li na majetek prodávajícího po uzavření kupní smlouvy prohlášen konkurs
(podle zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a byl-li návrh na
povolení vkladu vlastnického práva podle této kupní smlouvy podán až po
prohlášení konkursu (poté, co nastaly účinky prohlášení konkursu), příslušný
katastrální úřad - jak již dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006 sp. zn. 29 Odo 312/2006, který byl
uveřejněn pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2007) -
návrh projedná a rozhodne o něm, neboť tu není žádná překážka, která by bránila
pokračování v tomto řízení a jeho dokončení; účastníkem tohoto řízení ve smyslu
ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů vedle
kupujícího je ovšem - jak dále vyplývá z ustanovení § 14 odst.1 písm.d) zákona
o konkursu a vyrovnání - na místě prodávajícího správce konkursní podstaty
úpadce. S prohlášením konkursu je spojen účinek spočívající v tom, že oprávnění
nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty přechází na správce
konkursní podstaty [§ 14 odst.1 písm.a) věta první zákona o konkursu a
vyrovnání]. Uvedené však neznamená, že by tím úpadce pozbyl oprávnění nakládat
se svým majetkem. Právní předpisy nezakazují, aby úpadce činil - poté, co
nastaly účinky prohlášení konkursu - ohledně majetku patřícího do konkursní
podstaty právní úkony, a to včetně takových, které směřují k převodu
vlastnictví na jiného; prohlášením konkursu nedochází ke změně vlastnického
práva k majetku patřícímu do konkursní podstaty (úpadce je i nadále vlastníkem
tohoto majetku) a právní úprava nespatřuje v prohlášení konkursu překážku,
která by úpadci sama o sobě bránila v nabývání nebo v pozbývání vlastnictví
nebo v jiných dispozicích s majetkem, a to bez ohledu na to, zda patří do
konkursní podstaty. V případě, že právní úkon dlužníka poškozuje konkursní
podstatu (byl učiněn na újmu práva konkursních věřitelů dosáhnout zásadně
poměrného uspokojení svých pohledávek z úpadcova majetku), je takový právní
úkon - jak vyplývá z ustanovení § 14 odst.1 písm.a) věty druhé zákona o
konkursu a vyrovnání - sice platný, avšak vůči konkursním věřitelům neúčinný;
má-li, naopak, za následek rozmnožení konkursní podstaty, je nejen platný, ale
vůči konkursním věřitelům také účinný. Posouzení, zda právní úkon úpadce,
týkající se majetku patřícího do konkursní podstaty, je v konkrétním případě
vůči konkursním věřitelům neúčinný, eventuálně zda bude neúčinnost takového
právního úkonu uplatněna, závisí na postupu správce konkursní podstaty,
konkursních věřitelů, popřípadě též na názoru věřitelského výboru (opatrovníka
věřitelů) nebo konkursního soudu (srov. § 12 zákona o konkursu a vyrovnání);
dospěje-li správce konkursní podstaty k závěru, že právní úkon není neúčinný
(neboť nepoškozuje konkursní podstatu) nebo rozhodne-li se neúčinnost právního
úkonu neuplatnit (např. proto, že je to pro podstatu výhodné), je takový právní
úkon v průběhu konkursního řízení řádným podkladem pro právní vztahy týkající
se úpadcova majetku (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 11.11.1998 sp. zn. 31 Cdo 542/98, který byl uveřejněn pod č. 34 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999). Už z tohoto důvodu tedy
nelze úspěšně dovozovat, že by úpadce v důsledku prohlášení konkursu pozbyl
oprávnění nakládat se svým majetkem patřícím do konkursní podstaty.
Došlo-li po uzavření kupní smlouvy k prohlášení konkursu na majetek některého
z jejích účastníků, nemá to vliv ani na platnost tohoto právního úkonu, ani na
to, že účastníci smlouvy jsou i nadále vázáni smluvními projevy své vůle. Vliv
na vázanost smlouvou nemají ani účinky prohlášení konkursu na majetek některého
z účastníků smlouvy uvedené v ustanovení § 14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu
a vyrovnání; za podmínek stanovených v zákoně lze po prohlášení konkursu toliko
od smlouvy do té doby uzavřené odstoupit. Judikatura soudů proto již dříve
dovodila, že prohlášení konkursu na majetek prodávajícího (nebo kupujícího)
samo o sobě nemá vliv na obligační účinky kupní smlouvy (srov. například
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006 sp. zn. 29 Odo 312/2006, který byl
uveřejněn pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007); tím
méně může být opodstatněn názor, podle kterého by správce konkursní podstaty
mohl schvalovat (odsouhlasit) právní úkon úpadce učiněný v době před
prohlášením konkursu. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že na nedostatek podmínky
pro povolení vkladu uvedené v ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992
Sb. ve znění pozdějších předpisů nelze důvodně usuzovat z toho, že by byl na
majetek prodávajícího po uzavření kupní smlouvy prohlášen konkurs a že v den
podání návrhu na vklad nastaly u prodávajícího účinky prohlášení konkursu podle
ustanovení § 14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání. I když byla kupní
smlouva uzavřena v době před prohlášením konkursu na majetek prodávajícího, i
když byl návrh na povolení vkladu vlastnického práva podle této smlouvy podán
po té, co nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek prodávajícího, a i když
v tomto případě účastníkem řízení o povolení vkladu na místě prodávajícího je
správce konkursní podstaty, je správce konkursní podstaty projevem vůle
prodávajícího obsaženého v kupní smlouvě vázán a i po prohlášení konkursu
nadále trvá závazek (povinnost) prodávajícího z kupní smlouvy odevzdat
kupujícímu předmět koupě. Vyplývá z toho mimo jiné, že není správný právní
názor, podle kterého by úpadce neměl po prohlášení konkursu oprávnění nakládat
s (kupní smlouvou) převáděným majetkem (předmětem právního úkonu) a podle něhož
je zapotřebí k právnímu úkonu úpadce souhlasu správce konkursní podstaty. Právní názor uvedený v rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2002 sp. zn. 35 Ca 66/2002, které bylo uveřejněno pod č. 1060 v časopise Soudní
judikatura ve věcech správních, roč. 2002, z něhož vycházely katastrální úřad a
soudy obou stupňů, tedy je (a vždy byl), zejména pro rozpor s ustanovením § 14
odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání, zjevně chybný. Dovolatel proto
důvodně dovozoval, že v projednávané věci není samo o sobě podstatné, že návrh
na povolení vkladu vlastnického práva byl podán až poté, co nastaly účinky
prohlášení konkursu na majetek prodávajícího.
Ačkoliv je správce konkursní podstaty úpadce vázán obligačními účinky kupní
smlouvy sjednané úpadcem jako prodávajícím v době před prohlášením konkursu,
neznamená to samozřejmě, že by tyto účinky nemohly (v době po prohlášení
konkursu) pominout. Účinky smlouvy v tomto směru zanikají, bylo-li od smlouvy
řádně odstoupeno nebo byla-li smlouva z jiného důvodu zrušena, popř. jinak
zanikla, jakož i v případě, že se jedná o neúčinný právní úkon ve smyslu
ustanovení § 15 nebo § 16 zákona o konkursu a vyrovnání. Podle ustanovení § 14 odst.3 věty první zákona o konkursu a vyrovnání (ve
znění účinném do 28.9.2005) jestliže smlouva o vzájemném plnění nebyla ještě v
době prohlášení konkursu splněna ani úpadcem, ani druhým účastníkem smlouvy,
nebo byla splněna jen částečně, každá smluvní strana může od smlouvy odstoupit;
od smlouvy o koupi najaté věci uzavřené úpadcem jako nájemcem nemůže
pronajímatel odstoupit, ledaže úpadce řádně neplní své závazky z této smlouvy. Kupní smlouva je nepochybně smlouvou o vzájemném plnění. Z citovaného
ustanovení vyplývá, že od ní smluvní strany (žalobce a správce konkursní
podstaty) mohly odstoupit jen za předpokladu, že ke dni prohlášení konkursu na
majetek úpadce kupní smlouvu dosud vůbec nebo zčásti nesplnily obě smluvní
strany (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
6.12.2007 sp. zn. 29 Odo 1170/2006, který byl uveřejněn pod č. 42 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008). V projednávané věci odstoupil od kupní smlouvy ze dne 10.1.2000 - jak bylo
soudy zjištěno - správce konkursní podstaty, a to dopisem ze dne 1.7.2005. Došlo tím ke zrušení kupní smlouvy (srov. § 48 odst.2 občanského zákoníku);
okolnost, zda žalobce opravdu zaplatil před prohlášením konkursu kupní cenu, je
přitom nerozhodná, neboť smlouva do té doby nebyla splněna (a ani nemohla být
splněna v závazku prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu, byl-li návrh
na povolení vkladu vlastnického práva podán až po prohlášení konkursu) zcela ze
strany úpadce. I když nebránil povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobce
nedostatek podmínky uvedené v ustanovení § 5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992
Sb., návrhu nemohlo být vyhověno proto, že kupní smlouva ze dne 10.1.2000 byla
v důsledku odstoupení provedeného správcem konkursní podstaty řádně (účinně)
zrušena. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že návrh na povolení
vkladu musel být - z důvodu odstoupení od kupní smlouvy provedeného správcem
konkursní podstaty podle ustanovení § 14 odst.3 věty první zákona o konkursu a
vyrovnání (ve znění účinném do 28.9.2005) - zamítnut; povolení vkladu
vlastnického práva tu brání nedostatek podmínky uvedené v ustanovení § 5 odst.1
písm.b) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť po zrušení
kupní smlouvy z důvodu odstoupení od smlouvy není (nemůže být) navrhovaný vklad
odůvodněn obsahem předložených listin. Na uvedeném závěru nic nemění ani požadavek ustanovení § 5 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle kterého katastrální úřad
zkoumá skutečnosti v něm uvedené ke dni podání návrhu na vklad.
I když v
projednávané věci byl návrh na vklad podán dne 4.5.2005 a správce konkursní
podstaty odstoupil od kupní smlouvy dopisem ze dne 1.7.2005, musí být
přihlédnuto k tomu, že účinky odstoupení od právního úkonu tu nastaly (v
souladu s ustanovením § 48 odst.2 občanského zákoníku) od počátku a že proto se
kupní smlouva ze dne 10.1.2000 pokládala za zrušenou již ke dni podání návrhu
na vklad. Z uvedeného vyplývá že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle
ustanovení § 245 a 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 245, §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých
nákladů nemá právo a dalšímu účastníku, který měl v dovolacím řízení plný
úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto
řízení (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu