21 Cul 2/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného o návrhu P. H., zastoupeného advokátem, podaném proti Vrchnímu soudu v Olomouci na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 8 Cmo 46/2005, takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal V. L. odvolání, které projednává a rozhoduje o něm Vrchní soud v Olomouci.
Návrhem ze dne 26. 5. 2005, doručeným Vrchnímu soudu v Olomouci dne 27. 5. 2005, se navrhovatel domáhá, aby „Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že se určuje lhůta k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o odvolání V. L. ze dne 7. 12. 2004, které směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně pod č.j. F 4054/2001 ze dne 25. 10. 2004“. Návrh zdůvodnil zejména tím, že řízení o odvolání V. L. je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 Cmo 46/2005 a že - vzhledem k tomu, že „zjevně dochází k průtahům řízení i u Vrchního soudu v Olomouci (viz přípis Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 Cmo 46/2005 – 416, ze dne 11. 5. 2005)“ - stěžovatel si stěžoval na průtahy v tomto řízení místopředsedkyni a předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, a to dne 21. 4. 2005 a 26. 5. 2005. Dopisem ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. S 245/2005, místopředsedkyně Vrchního soudu v Olomouci odpověděla na stížnost tak, že průtahy řízení „připuštěny nebyly“, a uvedla, že spis byl opět Krajskému soudu v Brně postoupen s pokynem předsedkyně senátu, který „stěžovatel ale považuje za zcela nesprávný“.
Vrchní soud v Olomouci k návrhu uvedl, že věc byla odvolacímu soudu k projednání a rozhodnutí o odvolání předložena dne 1. 2. 2005; protože však zjistil, že odvoláním napadené usnesení nebylo ještě doručeno účastníku 9. - společnosti N., s.r.o., přípisem ze dne 11. 5. 2005 vrátil věc soudu prvního stupně za účelem řádného doručení napadeného usnesení jednomu z účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný k projednání návrhu navrhovatele ze dne 26. 5. 2005 [§ 174a odst.3 věta druhá zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“] dospěl k závěru, že návrh navrhovatele není důvodný.
Podle ustanovení § 1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení § 6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Nepostupuje-li soud (v rozporu se zákonem) tak, aby ochrana práv byla rychlá, a dochází-li tedy v řízení k průtahům, mohou se fyzické a právnické osoby obrátit na příslušný orgán státní správy soudů se stížností na postup soudu (srov. § 164 odst.1 zákona o soudech a soudcích).
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst.1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (kdo je navrhovatelem), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst.2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Soud návrh odmítne, jestliže navrhovatel nepodal stížnost na průtahy v řízení, nebo byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě (§ 174a odst.5 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst.6 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán (§ 174a odst.7 věta první zákona o soudech a soudcích).
Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst.4 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení Čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřuje k tomu, aby byla odstraněna případná nečinnost soudu při rozhodování věci. V projednávané věci, jak vyplývá z obsahu spisu (a tvrdí to i sám navrhovatel) vrátil Vrchní soud v Olomouci přípisem ze dne 11. 5. 2005 spis, sp. zn. Rg. B 2114, Krajskému soudu v Brně bez věcného vyřízení odvolání podaného účastníkem V. L. s upozorněním, že spis byl odvolacímu soudu předložen předčasně, aniž by byl důsledně dodržen postup stanovený ustanovením § 210 o.s.ř. Již z uvedeného je zřejmé, že při jednání před Vrchním soudem v Olomouci nedochází k průtahům v řízení, zejména, že nelze Vrchnímu soudu v Olomouci uložit provedení procesního úkonu, jestliže spis byl vrácen Krajskému soudu v Brně s pokynem k odstranění nedostatků při předložení spisu k rozhodnutí o odvolání.
K námitkám navrhovatele obsaženým v jeho stížnosti k rukám předsedy Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2005 (na něž v návrhu odkazuje) je třeba podotknout, že podstatou jeho stížnosti je polemika se správností postupu vrchního soudu při posuzování řádnosti doručení odvoláním napadeného usnesení. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu však nemůže sloužit k přezkumu věcné správnosti postupu soudů v řízení, neboť tím by docházelo k obcházení procesních předpisů (zde občanského soudního řádu) a nepřípustnému zasahování do nezávislého rozhodování soudů. Je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. Čl. 81 a Čl. 82 odst.1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném opravném prostředku (srov. § 226 odst.1, § 235h odst.2 větu druhou a § 243d odst.1 větu první o.s.ř.); do probíhajícího občanského soudního řízení není oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.
Vzhledem k tomu, že - jak výše uvedeno – k průtahům v řízení u Vrchního soudu v Olomouci nedochází, Nejvyšší soud ČR návrh navrhovatele podle ustanovení § 174a odst. 6 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 4 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o.s.ř. neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 7 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2005
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu