21 Cul 3/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny o návrhu společnosti GUMOTEX, akciová společnost se sídlem v Břeclavi, Mládežnická č. 3062/3A, IČO 16355407, zastoupená JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského č. 4, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Cmo 439/2010, takto:
I. Návrh navrhovatele GUMOTEX, akciová společnost na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání účastníků řízení 1) TP CENTRAL a.s. v likvidaci a 2) Ing. Karla Vávry, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2010 č. j. 78 Cm 173/2009-38 se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2010 č.j. 78 Cm 173/2009-38 odvolal z funkce likvidátora společnosti TP CENTRAL a.s. v likvidaci Ing. Karla Vávru, jmenoval likvidátorem společnosti TP CENTRAL a.s. v likvidaci insolvenčního správce JUDr. Břetislava Komana a rozhodl, že účastník Ing. K. V. je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení 12.880,- Kč k rukám advokáta JUDr. Libora Konečného, že účastník Ing. K. V. nemá vůči účastníku TP CENTRAL a.s. v likvidaci právo na náhradu nákladů řízení a že účastník TP CENTRAL a.s. v likvidaci nemá "vůči žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení".
Proti tomuto usnesení podali dne 28.4.2010 účastníci řízení TP CENTRAL a.s. v likvidaci a Ing. K. V. odvolání.
Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání dne 26.10.2010.
Návrhem podaným dne 10.3.2011 u Vrchního soudu v Praze se navrhovatel domáhal, aby Nejvyšší soud ČR, jako soud věcně příslušný, "určil lhůtu k rozhodnutí o odvolání společnosti TP CENTRAL, a.s. v likvidaci proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 173/2009-38 ze dne 31.3.2010", neboť "od data podání odvolání 28.4.2010 Vrchní soud v Praze neučinil v dané věci žádný procesní úkon a v řízení tak dochází k neodůvodněným průtahům".
Předsedkyně senátu soudního oddělení Vrchního soudu v Praze 7 Cmo JUDr. Jaroslava Vlčková k návrhu uvedla, že k neodůvodněným průtahům nedochází, neboť vzhledem k počtu vyřizovaných věcí senátem, u kterých musí být nařízeno jednání, jsou věci vyřizovány "ve lhůtě cca 10 a více měsíců ode dne nápadu"; v projednávané věci bylo jednání před odvolacím soudem nařízeno na 25.8.2011.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu [§ 174a odst.4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákon o soudech a soudcích"] a kterému byla věc předložena 21.3.2011, dospěl k závěru, že návrh navrhovatele není důvodný.
Podle ustanovení § 1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení § 6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává, o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Má-li být respektována nezávislost soudů a soudců (srov. Čl. 81 a Čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích) při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2005 sp.zn. 21 Cul 3/2004, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 8, věty první, zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu dále jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.
V posuzovaném případě je předmětem řízení před Vrchním soudem v Praze odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2010 č.j. 78 Cm 173/2009-38, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odvolání likvidátora společnosti a o jmenování likvidátora nového.
Je nepochybné, že rozhodnutí o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně může být odvolacím soudem přijato, jen jestliže bude zjištěno, že dosavadní likvidátor Ing. K. V. porušuje své povinnosti (§ 71 odst.4 obchodního zákoníku). Zjištění v tomto směru předpokládá, že za řízení, které má povahu řízení nesporného a v němž je soud (včetně soudu odvolacího) povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než jaké byly účastníky navrhovány (srov. § 120 odst.2 o.s.ř.), budou náležitě prokázány všechny právně významné skutečnosti. Za této situace nelze (v současné době) stanovit, jaké úkony bude třeba za řízení provést, jakou dobu si to vyžádá a tedy ani v jaké době bude moci odvolací soud přistoupit k rozhodnutí.
V posuzovaném případě navíc nedošlo k průtahům v řízení, neboť s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků řízení a na dosavadní postup soudů je ve věci postupováno s přiměřenou pečlivostí a nedošlo dosud k tomu, že by se přístup soudu k této věci odlišoval od obvyklého standardu v přístupu ke konkrétnímu projednávanému případu.
Nejvyšší soud ČR, který je navrhovatelovým návrhem vázán, proto návrh podle ustanovení § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu