21 Cul 4/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy o návrhu V.
K., podaném proti Vrchnímu soudu v Praze na určení lhůty k provedení
procesního úkonu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 119
a 120/2006, takto:
I. Návrh na uložení povinnosti Vrchnímu soudu v Praze „bez dalších průtahů
projednat vznesenou námitku podjatosti“ a „zrušit usnesení KS v Praze 24 Co 119
a 120/2006 –79 ze dne 25. 4. 2006“ se zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podáním ze dne 11. 7. 2006, doručeným téhož dne Vrchnímu soudu v Praze a
předloženým Nejvyššímu soudu České republiky dne 17. 7. 2006, se navrhovatel
domáhá, aby „VS v Praze bez dalších průtahů projednal vznesenou námitku
podjatosti“ a „zrušil usnesení KS v Praze 24 Co 119 a 120/2006 –79 ze dne 25.
4. 2006“.
Svůj návrh zdůvodnil tím, že dne 21. 6. 2006 podal předsedovi Vrchního soudu v
Praze stížnost „na průtahy v řízení, konkrétně na neprojednání námitky
podjatosti vznesené 13. 4. 2006 proti senátu 24 Co KS v Praze. Předseda VS
JUDr. V. S. se vymluvil na to, že podřízený soud spis s námitkou podjatosti
nadřízenému soudu nepředložil.“
Vrchní soud v Praze k návrhu uvedl, že o vznesené námitce podjatosti členů
uvedeného senátu krajského soudu nemohlo být rozhodnuto z toho důvodu, že dosud
příslušný soud nepředložil spis spolu s předkládací zprávou.
Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný k projednání návrhu
navrhovatele ze dne 11. 7. 2006 [§ 174a odst. 3 věta druhá zákona č. 6/2002
Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů -
dále jen „zákon o soudech a soudcích“] dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení § 1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a
účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá
ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání
zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle
ustanovení § 6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky
tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi
účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Nepostupuje-li soud (v rozporu se
zákonem) tak, aby ochrana práv byla rychlá, a dochází-li tedy v řízení k
průtahům, mohou se fyzické a právnické osoby obrátit na příslušný orgán státní
správy soudů se stížností na postup soudu (srov. § 164 odst. 1 zákona o soudech
a soudcích).
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na
průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím
nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení
procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§
174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej
podává (kdo je navrhovatelem), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem
jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel
domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být
podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Soud návrh odmítne, jestliže navrhovatel nepodal stížnost na průtahy v řízení
nebo byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže
navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě (§ 174a odst. 5
věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení
lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v
řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li
k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a
soudcích). Dospěje-li soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný,
protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele,
postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení
k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu,
vázán (§ 174a odst.7 věta první zákona o soudech a soudcích).
Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu
na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského
soudního řádu (§ 174a odst. 4 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v
ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad
spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany
řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v
ustanovení Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení
soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl
(účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je
stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve
stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a
že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k
tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice
nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví)
nezávislí (srov. Čl. 81 a Čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o
soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon
jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, a uvedené
samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a
rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním
řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v
jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného
právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném
opravném prostředku (srov. § 226 odst. 1, § 235h odst. 2 větu druhou a § 243d
odst. 1 větu první o.s.ř.); do probíhajícího občanského soudního řízení není
oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných
prostředcích.
Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při
projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno
právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných
průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o
soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči
němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí
porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu
nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení
učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně
postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle
ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je - jak uvedeno výše -
odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění
(předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při
rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen
ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž
návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž
potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu
spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být
podle zákona učiněny.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud
stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a
odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u
něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v
řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 7 věty první zákona o soudech a
soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v
návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při
projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být
dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem)
řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku
určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému
procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný
soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu dále jen tehdy,
jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu
řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu,
u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.
Případně navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu naproti tomu
příslušný soud vázán není. Navrhovatel není povinen v návrhu na určení lhůty k
provedení procesního úkonu uvádět její délku; učiní-li tak, může příslušný soud
stanovit i jinou dobu provedení procesního úkonu, která je způsobilá zamezit
dalším průtahům v řízení.
V posuzovaném případě je předmětem řízení před Vrchním soudem v Praze otázka
vyloučení soudců z rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. 24 Co 119 a 120/2006.
Je nepochybné, že nadřízený soud může (v souladu s ustanovením § 14 a § 16
odst. 1 o.s.ř.) rozhodnout o tom, že je soudce vyloučen z projednávání a
rozhodnutí věci jen tehdy, bude-li zjištěno, že je dán některý z důvodů
uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 až 4 o.s.ř. Zjištění v tomto směru současně
předpokládá, že bude mimo jiné objasněna existence skutečností tvrzených v
návrhu na vyloučení soudce; k objasnění uvedených (popřípadě dalších
potřebných) skutečností je soud povinen provést potřebná šetření (zejména též
zjistit stanovisko soudců, kteří mají být vyloučeni), nevyplývají-li bez
pochybností z obsahu spisu.
Navrhovatel v „námitce podjatosti“ tvrdí, že soudci senátu 24 Co Krajského
soudu v Praze „ohrozili věrohodnost soudu a důstojnost odvolacího řízení“ tím,
že při jednání dne 30. 3. 2006 „celou dobu, kdy JUDr. N. referoval obsah spisu,
si obě soudkyně soustředěně pročítaly spisy jiných kauz a dění v soudní síni je
viditelně nezajímalo“, a „jak se později ukázalo, o výsledku odvolacího řízení
bylo rozhodnuto před začátkem jednání bez ohledu na platný zákon o rodině a
prokázaná fakta“. Vzhledem k tomu, že navrhovatel zpochybňuje nepodjatost
soudců uvedenými tvrzeními, nelze vyloučit, že před rozhodnutím o tom, zda jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, bude potřebné provést
šetření k objasnění toho, zda navrhovatelova tvrzení jsou správná.
Navrhovatel se domáhá určení lhůty k rozhodnutí o „námitce podjatosti“ (návrhu
na vyloučení soudců). Vzhledem k tomu, že ani podle obsahu spisu a s
přihlédnutím k povaze věci nelze - při respektování nezávislosti Vrchního soudu
v Praze a příslušných soudců při projednání a rozhodnutí věci jinak vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 119 a 120/2006 - dovodit, že by právě
ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu došlo k průtahům, Nejvyšší soud České
republiky, který je návrhem v tomto směru - jak uvedeno již výše - vázán a
který není podle zákona oprávněn určit lhůtu k provedení jiného procesního
úkonu, než který byl v návrhu označen, návrh navrhovatele podle ustanovení §
174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Navrhovatel se rovněž domáhá, aby „VS v Praze zrušil usnesení KS v Praze 24 Co
119 a 120/2006 –79 ze dne 25. 4. 2006“. Jak již bylo výše uvedeno, postup podle
ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích nemůže a nesmí sloužit k
přezkoumávání správnosti soudního rozhodnutí (tomu slouží opravné prostředky
podle příslušného procesního předpisu – zde o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud České
republiky zamítl návrh i v této části.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 4 věty
druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst.1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst.7 věty druhé
zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v
tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. srpna 2006
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu