21 Cul 9/2021-567
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o
návrhu navrhovatelky D. K., narozené dne XY, bytem v XY, podaném proti Vrchnímu
soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 197/2019, takto:
I. Návrh navrhovatelky na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze „k
nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“, se zamítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 21. 8. 2019 č. j. 37 Cm
221/2009-500 o zamítnutí žaloby D. K. jako správkyně dědictví po zemřelém L. K., jíž se domáhala zaplacení částek 30 000 000 Kč a 20 000 000 Kč. Poté, co
žalobkyně podala dne 1. 10. 2019 odvolání, byla věc předložena dne 12. 11. 2019
Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Dne 10. 12. 2020 nařídil Vrchní
soud v Praze jednání na 16. 3. 2021. Výzvou z 3. 3. 2021 vyzval soud účastníky,
zda s ohledem na současnou epidemiologickou situaci souhlasí s rozhodnutím o
odvolání bez nařízení jednání. Žalobkyně podáním ze dne 8. 3. 2021 oznámila, že
se chce jednání účastnit osobně a zároveň požádala o odročení jednání ze
zdravotních důvodů. Dne 9. 9. 2021 nařídil soud jednání na dne 25. 10. 2021. Žalobkyně podáním ze dne 23. 9. 2021 opět požádala o odročení jednání ze
zdravotních důvodů. Dne 20. 10. 2021 odročil odvolací soud jednání nařízené na
25. 10. 2021 na neurčito z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně. Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 3. 11. 2021 se
žalobkyně domáhá, aby Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze „určil lhůtu 5 dnů
ode dne právní moci tohoto usnesení k nařízení jednání neb k rozhodnutí v této
kauze“. Návrh odůvodnila tím, že od podání žaloby v roce 2005 nebylo dosud
pravomocně rozhodnuto a od podání odvolání v roce 2019 nebylo dosud nařízeno
jednání. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že jednání nařízené na 25. 10. 2021 bylo
odročeno na neurčito z důvodu „nařízené insolvence“. Insolvenční návrh byl
podán na majetek žalobkyně jako fyzické osoby, nikoliv na dědickou podstatu. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Mgr.. Jiří Čurda předložil věc
Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení
procesního úkonu s vyjádřením, že návrh na určení lhůty je zjevně nedůvodný, s
ohledem na prohlášení konkurzu pozbyla žalobkyně aktivní legitimaci k takovému
návrhu. Vrchní soud v Praze měl snahu rozhodnout o odvolání žalobkyně i přes
omezení činnosti soudů v důsledku epidemiologické situace. Další postup pak byl
ovlivněn tím, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurz. Toto rozhodnutí bylo
následně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY, a Vrchní soud v Praze nařídil jednání ve věci
odvolání žalobkyně na den 25. 10. 2021, které ale následně odročil na neurčito
z důvodu dalšího rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY. Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§ 174a
odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému
byla věc předložena dne 2. 12. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Podle ustanovení § 1 o. s. ř.
občanský soudní řád upravuje postup soudu a
účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá
ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k
dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům
jiných osob. Podle ustanovení § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud
předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla
rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle
míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být
vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení
dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení
procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§
174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno,
kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se
jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se
navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž
směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o
soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již
procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil,
příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k
průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný,
protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele,
postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení
k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a
soudcích). Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v
ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad
spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany
řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v
ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení
soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl
(účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je
stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve
stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a
že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k
tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít. Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice
nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví)
nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o
soudech a soudcích).
Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon
jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené
samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a
rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním
řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v
jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného
právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném
opravném prostředku (srov. § 226 odst. 1, § 235h odst. 2 větu druhou a § 243g
odst. 1 větu první o. s. ř.); do probíhajícího občanského soudního řízení není
oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných
prostředcích. Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při
projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno
právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných
průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o
soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči
němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí
porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu
nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení
učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně
postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle
ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše –
odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění
(předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při
rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen
ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž
návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž
potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu
spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být
podle zákona učiněny (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006). V posuzované věci se Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl nařídit
jednání k projednání odvolání. Situace se však změnila tím, že byl zjištěn
úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen konkurz, naposledy usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021 č. j. KSOS 34 INS XY. Vznikla
proto procesní otázka (před jejímž zodpovězením nyní Vrchní soud v Praze
stojí), jaký vliv má tato nová skutečnost na průběh řízení, a to jak z hlediska
vlivu probíhajícího insolvenčního řízení, tak z hlediska postavení žalobkyně
jako správkyně dědictví (Vrchní soud v Praze v tomto směru argumentuje ztrátou
její „aktivní legitimace“).
Proto nelze vyhovět požadavku žalobkyně na určení
lhůty Vrchnímu soudu v Praze k nařízení jednání nebo k rozhodnutí ve věci,
neboť by tím bylo nepřípustně zasahováno do nezávislosti soudů a soudců při
projednávání a rozhodování sporů, a to v řízení, které svou povahou není určeno
k „usměrňování“ (pomocí závazného právního názoru) projednávání a rozhodování
jednotlivých věcí. Navrhovatelka se svým návrhem na určení lhůty totiž –
důsledně vzato – domáhá přezkumu toho, zda má zjištění úpadku a prohlášení
konkurzu na její majetek vliv na projednání a rozhodnutí věci zahájené její
žalobou jako správkyně dědictví; to však v řízení o určení lhůty k provedení
procesního úkonu není možné. Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení
procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 7 části věty za středníkem
zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty
druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka
nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích
právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu