21 Nd 143/2023-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Vinohradská č. 2577/178, IČO 47114304, proti povinnému G. M., narozenému dne XY, naposledy bytem v XY, pro 217 559 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EXE 1415/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EXE 1415/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku.
Soudní exekutor Exekutorského úřadu České Budějovice JUDr. Milan Bronec podal dne 3. 2. 2023 u Okresního soudu v Rakovníku spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 26. 1. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 217 559 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného platebního výměru Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky ze dne 9. 3. 2022, č. j. 2227/2021. Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 8. 2. 2023, č. j. 6 EXE 1415/2023-15, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Vyšel ze zjištění, že povinný je „státním příslušníkem Polska“, že „naposledy byl registrován jeho pobyt na území České republiky od 24. 2. 2010 do 29. 2. 2020 na adrese: XY“ a že „v současné době (a ani ke dni zahájení tohoto exekučního řízení) nemá na území České republiky registrovaný pobyt“. Dospěl proto k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 20. 3. 2023 Nejvyšší soud zjistil, že povinný nemá v současné době na území České republiky jako cizinec povolen žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, že „měl na území ČR od 26.
2. 2010 vydané potvrzení o přechodném pobytu občana EU za účelem: ostatní – pobyt ukončen dne 29. 2. 2020“ a že „nahlášená adresa pobytu od 24. 2. 2010 do 29. 2. 2020: XY“. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.
Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh.
obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Rakovníku (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2023
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu