USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci návrhu České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, na uznání cizího rozhodnutí, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, se sídlem v Brně, Jezuitská č. 585/4, o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021, č. j. 20 Ncu 135/2021-39, podanou T. R. G., narozeným dne XY, bytem v XY, zastoupeným Mgr. Michalem Dobiášem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, takto:
I. Žaloba pro zmatečnost se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Ve vztahu mezi žalobcem a Nejvyšším státním zastupitelstvím nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost.
Návrhem ze dne 24. 9. 2021 navrhl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových uznání cizozemského rozhodnutí o rozvodu manželství uzavřeným mezi T. R. G. a M. K. G., narozenou dne XY, zemřelou dne 20. 11. 2018, naposledy bytem v XY. Rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 20 Ncu 135/2021-39, Nejvyšší soud rozhodl, že rozsudek Okresního soudu pro okres Washington, stát Minnesota, Spojené státy americké (The County Court, County of Washington, State of Minnesota), ze dne 13. 11. 1979, sp. zn. 5035, jímž bylo rozvedeno manželství T.
R. G. a M. G., rozené K., uzavřené dne 28. 2. 1975 v Praze 7, zapsané v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části Praha 7, ve svazku XY, roč. XY, str. XY, poř. č. XY, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky. Podle odůvodnění rozsudku Okresní soud pro okres Washington, stát Minnesota, rozvedl manželství poté, co v provedeném řízení zjistil, že došlo k nenapravitelnému rozvratu manželství. Vztahy mezi manžely byly trvale tak rozvráceny, že nebylo možné očekávat jejich obnovení.
Rozhodnutí cizího soudu je proto v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky. Nejvyšší soud proto s odkazem na ustanovení § 15, § 51 odst. 3 a § 52 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dospěl k závěru, že pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatel domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon.
Dne 7. 3. 2022 podal T. R. G. u Nejvyššího soudu žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 20 Ncu 135/2021-39, který „obdržel“ dne 7. 12. 2021 [žalobu proto považuje z hlediska ustanovení § 234 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za včas podanou]. Nejvyššímu soudu především vytýká, že řízení o uznání cizího rozhodnutí „bylo vedeno bez přítomnosti žalobce, který nebyl o jeho konání nikterak obeznámen“ a tímto postupem mu byla odňata možnost jednat před soudem.
Soud se v odůvodnění nevypořádal s tím, „z jakého důvodu nezacházel s žalobcem jako s účastníkem řízení“. Žalobce má za to, že v řízení o uznání cizího rozhodnutí je nutné „subsidiární použití o. s. ř. ke stanovení okruhu účastníků (srov. § 90 o. s. ř.) a procesních pravidel tohoto řízení“. Postupem Nejvyššího soudu, který s žalobcem nejednal jako s účastníkem řízení, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále nesouhlasí s dříve vysloveným závěrem Nejvyššího soudu, podle kterého žaloba pro zmatečnost proti rozsudku, kterým bylo uznáno cizí rozhodnutí o rozvodu manželství na území České republiky, není podle § 398 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.
ř. s.“), přípustná.
Namítá, že napadený rozsudek je „stižen hned několika vadami“, a to především, že nebyly naplněny podmínky pro uznání cizího rozhodnutí, kterým bylo rozvedeno manželství, neboť „procesním postupem soudu původu“ byla manželce odňata možnost řádně se účastnit řízení o rozvod manželství, když bylo vydáno v době, kdy byla v Československu, „soud původu“ dále před vydáním „rozhodnutí o rozvodu“ neprovedl žádné dokazování směřující k náležitému zjištění skutkového stavu, kterým by „zajistil osvědčení vážného rozvratu manželství“, a nepokusil se ani zjistit stanovisko manželky. Nebyla tedy naplněna podmínka ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“). Uznání cizího soudního rozhodnutí
Nejvyšším soudem brání též ustanovení § 15 odst. 1 písm. e) téhož zákona. Navrhnul proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových navrhnul, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Nejvyšší státní zastupitelství se k žalobě nevyjádřilo. Podle ustanovení § 235a odst. 1 o. s. ř. žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
Z ustanovení § 398 z. ř. s. vyplývá, že žaloba pro zmatečnost není v řízení o rozvod manželství přípustná. Podle ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Podle ustanovení § 51 ZMPS pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je či není, byl-li alespoň jedním z účastníků řízení státní občan České republiky, se v České republice uznávají, nebrání-li tomu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až e), jen na základě zvláštního rozhodnutí (odstavec 1).
Vyslovit, že se uznává rozhodnutí ve věci uvedené v odstavci 1, přísluší Nejvyššímu soudu. Návrh může podat vedle účastníků řízení každý, kdo prokáže právní zájem. Nejvyšší státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení. Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem, jednání nemusí nařizovat (odstavec 2). Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, jestliže byl skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého právního řádu (odstavec 3). Podle ustanovení § 52 ZMPS byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době občany státu, o jehož rozhodnutí jde, mají pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech uvedených v § 51 v České republice bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí českých soudů.
To platí i o pravomocných rozhodnutích v těchto věcech vydaných orgány jiných cizích států, uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech účastníků řízení, kteří jsou cizinci.
Nejvyšší soud se již dříve zabýval otázkou přípustnosti žaloby pro zmatečnost proti rozsudku, kterým bylo uznáno cizí rozhodnutí o rozvodu manželství, a dospěl k závěru, že taková žaloba není podle ustanovení § 398 z. ř. s. přípustná (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 32 Ncu 44/2016). Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, podle kterého rozhodné ustanovení § 398 z. ř. s. je, podobně jako ustanovení § 230 o. s. ř., lex specialis k ustanovením § 228 a § 229 o.
s. ř. vymezujícím okruh rozhodnutí, jež lze napadnout žalobou na obnovu řízení nebo žalobou pro zmatečnost. Tyto mimořádné opravné prostředky nelze využít k napadení meritorních rozhodnutí o návrhu na rozvod manželství (z literatury srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 749 s.). Rozsudek Nejvyššího soudu o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství podle § 51 odst. 1 ZMPS má z hlediska účinnosti takového cizího rozhodnutí v České republice (srov. § 52 ZMPS) tytéž právní důsledky (účinky) jako rozhodnutí českého soudu o rozvodu manželství.
Zájem na zachování a neměnnosti vztahů založených soudním rozhodnutím ve statusových věcech manželských se promítl do úpravy obsažené v ustanovení § 398 z. ř. s. nepřipouštějící žalobu na obnovu řízení o rozvod manželství ani žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, kterým bylo manželství rozvedeno, i kdyby jinak, podle hledisek uvedených v ustanoveních § 228 a § 229 o. s. ř., byly předpoklady jejich přípustnosti splněny. S uvedeným závěrem se ztotožnil též Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. IV.
ÚS 3847/16 (srov. bod 25 citovaného rozhodnutí), kterým rozhodoval o ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 32 Ncu 44/2016. Protože žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 20 Ncu 135/2021-39, kterým bylo uznáno cizí rozhodnutí o rozvodu manželství na území České republiky, není podle § 398 z. ř. s. přípustná, Nejvyšší soud ji podle § 235e odst. 2 věty první a § 235f o. s. ř. bez nařízení jednání zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 235a odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, neboť žalobce neměl ve věci úspěch, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vznikly náklady spočívající v podání vyjádření k žalobě pro zmatečnost ve výši 300 Kč (srov. § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu) a Nejvyššímu státnímu zastupitelství žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 4. 2022
JUDr. Pavel Malý předseda senátu