21 Nd 182/2024-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného města Židlochovice se sídlem městského úřadu v Židlochovicích, Masarykova č. 100, IČO 00282979, proti povinnému Jupol – Car spółka z ograniczoną odpowiedzialnością se sídlem ve Varšavě, Łopuszańska č. 12A, Polská republika, rejstříkové č. 012011796, o 3000 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1067/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1067/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Soudní exekutorka Exekutorského úřadu Břeclav Mgr. Marcela Petrošová podala dne 27. 4. 2023 u Okresního soudu v Břeclavi spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 13. 4. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 3000 Kč podle pravomocných a vykonatelných příkazů Městského úřadu Židlochovice, odboru dopravy, oddělení správních činností, ze dne 7. 11. 2018, č. j. 402053/2018-3, a ze dne 24. 6. 2019, č. j. 400840/2019-3; žádost byla k výzvě soudu doplněna podáním ze dne 26.
7. 2023. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 53 EXE 1067/2023-21, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po „marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným“ bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky, „aby určil soud, který věc projedná a rozhodne“. Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný je polská obchodní společnost, „exekuční titul byl doručen na adresu sídla uvedenou v rejstříku Polska“ a z návrhu nevyplývá, že by měl povinný v České republice majetek.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst.
2 exekučního řádu, neboť povinný, který je právnickou osobou, nemá sídlo na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu