Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Nd 183/2023

ze dne 2023-04-11
ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.183.2023.1

21 Nd 183/2023-37

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1 – Malé straně, Letenská č. 121/8, IČO 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Letenská č. 121/8, proti povinnému P. H., narozenému dne XY, bytem XY, Slovenská republika, pro 64 033,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 EXE 1372/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 EXE 1372/2022, projedná a rozhodne Okresní soud v Blansku.

Soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petr Kocián podal dne 16. 11. 2022 u Okresního soudu v Blansku spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 26. 10. 2022 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 64 033,99 Kč s příslušenstvím podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2022, č. j. 60 C 179/2021-34. Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 16. 1. 2023, č. j. 9 EXE 1372/2022-31, vyslovil svoji místní nepříslušnost.

Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný nemá a neměl v době zahájení exekučního řízení místo pobytu v České republice, z výpisu z centrální evidence obyvatel i z lustrace informačního seznamu základních registrů nevyplývá žádné místo jeho pobytu na území České republiky, a není ani zřejmé, že by měl povinný na území České republiky nějaký majetek. Uvedl, že z „lustrácie v Registri obyvateľov ze dne 9. 12. 2022“ zjistil, že trvalý pobyt povinného je na adrese XY, okres XY.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.

Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.

Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Blansku (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Blansku, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 4. 2023

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu