21 Nd 20/2026-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.,
v exekuční věci oprávněné Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank,
pojišťoven a stavebnictví, se sídlem v Praze 4, Roškotova č. 1225/1, IČO
47114321, proti povinnému M. G., t. č. ve výkonu trestu ve věznici Vinařice,
pro 38 239 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.
zn. 36 EXE 2544/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2544/2025 projedná
a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 1 JUDr. Jiří Bulvas podal dne 22. 10. 2025 u Obvodního soudu pro Prahu 5 spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne
20. 10. 2025 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro
vymožení pohledávky oprávněné ve výši 38 239 Kč s příslušenstvím podle
vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 43 T 42/2025. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 36 EXE
2544/2025-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po doručení
usnesení oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky“, který
určí místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne. Na základě zjištění,
že povinný, který měl naposledy „hlášenou“ adresu XY, do 14. 10. 2022, není v
současné době hlášen v cizineckém informačním systému k pobytu, že „v
zahraničí“ měl adresu XY, že Ředitelství služby cizinecké policie uvedl „trvalé
bydliště v zahraničí XY“ a že v současné době se povinný nachází ve výkonu
trestu ve věznici Vinařice s předpokládaným koncem trestu 5. 8. 2026, dospěl k
závěru, že „chybějí podmínky místní příslušnosti“. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho
soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní
příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v
době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má
povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo
pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný
právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého
pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je
právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož
obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci
soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o
určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na
základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní
nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení
místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá
(aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a
rozhodnutí věci. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst.
2
exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu
ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má
nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně
postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení
exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti
soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud
proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje
existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro
určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem
pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř.,
přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní
soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a
který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2026
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu