21 Nd 242/2017-1451
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci péče o nezletilou N. R., zastoupenou Statutárním městem Hradec Králové se sídlem magistrátu v Hradci Králové, Československé armády č. 408/51, jako opatrovníkem, dceru matky B. R., zastoupené JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Havlíčkova č. 864/4, a otce M. R., o úpravu péče a výživy po dobu před i po rozvodu manželství rodičů a o úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 90 P 185/2014, o návrhu otce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 90 P 185/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Trutnově, ani Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Otec podal dne 8. 4. 2013 u Okresního soudu v Ostravě návrh na to, aby nezletilá N. byla po dobu před i po rozvodu manželství svěřena do střídavé péče rodičů a aby soud uložil každému z nich povinnost „přispívat na výživu nezletilého dítěte po dobu, kterou nezletilý je v jejich výchově“. Podáním ze dne 26. 10. 2016 se otec domáhal přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Trutnově, nebo Okresnímu soudu v Hradci Králové. Svůj návrh odůvodnil tím, že trvalé i skutečné bydliště matky je v J. L., opatrovníkem dítěte je Statutární město Hradec Králové a že zmocněnec otce má bydliště v P. Otec má tedy za to, že by bylo z ekonomických důvodů vhodné přikázat věc soudu, který je pro zúčastněné osoby bližší, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud věc přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Trutnově, nebo Okresnímu soudu v Hradci Králové. Matka s návrhem otce nesouhlasí a ve svém vyjádření k jeho návrhu poukazuje na skutečnost, že u Okresního soudu v Novém Jičíně již proběhlo rozsáhlé dokazování a soud je s danou věcí velice podrobně obeznámen, proto by přikázání věci jinému soudu v tomto stádiu řízení bylo zcela proti zájmům nezletilé. Matka dále poukazuje na to, že ze strany otce se jedná o účelový návrh mající za cíl způsobení průtahů řízení, aby mohl nadále na dceru na neznámém místě působit a matku z paměti nezletilé „vymazat“. Statutární město Hradec Králové jako opatrovník dítěte k návrhu otce uvedlo, že pokud bude řízení i nadále probíhat u Okresního soudu v Novém Jičíně, nevzniknou mu žádné výrazné náklady spojené s účastí u tohoto soudu, neboť v zájmu hospodárnosti bylo ze strany opatrovníka zplnomocněno město Nový Jičín. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Trutnově, Okresnímu soudu v Hradci Králové a Okresnímu soudu v Novém Jičíně (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. 11. 2009 sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Skutečnost, že bydliště matky, sídlo opatrovníka i bydliště zmocněnce otce jsou mimo obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, neboť nejde o takovou okolnost, která by umožnila hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. V posuzované věci je restriktivní přístup k institutu přikázání věci jinému soudu akcentován také tím, že je zde dána výlučná místní příslušnosti soudu založená bydlištěm nezletilého [srov. § 4 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)]. Nadto dle ustanovení § 5 z. ř. s. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl. Zmíněné ustanovení § 5 z. ř. s. je zvláštní ustanovení, jež umožňuje přenos místní příslušnosti soudu za splnění dvou kumulativních předpokladů. Prvním předpokladem je změna okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost (v dané věci by se jednalo o změnu bydliště nezletilého dle ustanovení § 4 odst. 1 ve spojení s § 467 odst. 1 z. ř. s.). Druhým předpokladem je, že toto přenesení místní příslušnosti je v zájmu nezletilého dítěte. Co se týče vzájemného vztahu ustanovení § 5 z. ř. s. a § 12 odst. 2 o. s. ř., lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), kde Nejvyšší soud vyslovil názor, že tato speciální úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., jež proto ve věcech péče o nezletilé zásadně použít nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013 sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud návrhu otce na přikázání věci Okresnímu soudu v Trutnově, nebo Okresnímu soudu v Hradci Králové nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu