21 Nd 258/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného, v právní věci oprávněné Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha, IČO 613 83 082, se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice č. 1200, proti povinnému P. K., o exekučním návrhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 790/2016, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 34 EXE 790/2016, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 6.
Dne 17. 3. 2016 byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 6 prostřednictvím soudního exekutora exekuční návrh proti povinnému. V žádosti exekučním návrhu byla uvedena adresa bydliště povinného K.
Okresního soudu Praha – západ usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. 34 EXE 790/2016-19, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu.
Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že soud ze zprávy Centrální evidence obyvatelstva zjistil, že povinný touto evidencí neprochází a není evidován ani v registru obyvatel (cizinců).
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění účinném od 1. ledna 2013, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo kde, a zda vůbec, se povinný zdržuje v České republice, a není známo ani místo, kde má případný majetek postižitelný exekucí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vychází najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinná, která nemá známé bydliště na území České republiky, zde má majetek, jenž by podléhal exekuci. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. proto určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., při určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011, či 32 Nd 80/2012), a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 11 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016 č. j. 21 Nd 258/2016-20, je postiženo zřejmou nesprávností ve výroku spočívající v tom, že ve výroku uvedeného usnesení je nesprávně uveden jako soud, u kterého je vedena věc, o jejímž přikázání podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodoval, Okresní soud Praha – západ, ačkoli z obsahu spisu i ze záhlaví opravovaného usnesení vyplývá, že věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 6. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu obsahuje rovněž zřejmou nesprávnost v odůvodnění rozhodnutí, neboť při zpracování písemného vyhotovení tohoto usnesení byl v jeho výše uvedeném odstavci nedopatřením chybně označen soud, který vyslovil svoji místní nepříslušnost usnesením ze dne chybně označeným jako 10. 5. 2016, když z obsahu spisu (konkrétně z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 5. 2016 č. j. 34 EXE 790/2016-19) zjevně vyplývá, že svou místní nepříslušnost vyslovil Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 11. 5. 2016.
Podle § 164 o. s. ř. opraví předseda senátu v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Nejvyšší soud proto vydal podle ustanovení § 164 o. s. ř. a ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř., opravné usnesení, jímž tyto zjevné nesprávnosti uvedeným způsobem opravil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu