21 Nd 317/2023-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce P. J., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o 2 139 256,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 26/2017, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 26/2017, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Žalobce se žalobou podanou dne 9. 5. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal po žalované zaplacení 2,139.256 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím a nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 91 Co 229/2020-257, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 1. 2020, č. j. 44 C 26/2017-192, jímž byla žaloba zamítnuta (rozsudek nabyl právní moci 27. 7. 2021).
Řízení o dovolání, které žalobce podal proti uvedenému rozsudku městského soudu, bylo pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 6. 2022, č. j. 44 C 26/2017-322, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 91
Co 242/2022-334, proti kterému žalobce rovněž podal dovolání; rovněž řízení o tomto dovolání žalobce bylo pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání zastaveno (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 11. 2022, č. j. 44 C 26/2017-358, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, č. j. 91 Co 418/2022-372). Současně s dovoláním, které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, č. j. 91 Co 418/2022-372, žalobce podáním ze dne 16. 1. 2023 navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci.
Návrh odůvodnil tím, že „má v XY trvalé bydliště, což mu umožní s ohledem na jeho pokročilý věk a zdravotní stav v plném rozsahu využít všech procesních nástrojů dle OSŘ, zejm. osobní účasti při jednání soudů“. Z důvodu svého seniorského věku a „určitých zdravotních obtíží, které jej omezují, zejm. v cestování na větší vzdálenosti“, byl žalobce „nucen rezignovat, aby byl aktivním účastníkem soudního řízení v této právní věci, zejm. odvolacího“ a z předvolaného jednání před odvolacím soudem se omluvil.
Žalobce má za to, že mu k jeho škodě „nebylo umožněno důsledně hájit svůj nárok a došlo tak k porušení jeho práva na spravedlivý proces“. Žalovaná k výzvě soudu sdělila, že s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí. Má za to, že pro přikázání věci jinému soudu „nejsou dány žádné relevantní ani jiné důvody“, neboť „předmětné řízení je v současné době pravomocně skončeno, vede se řízení o žalobcem podávaných (mimořádných) opravných prostředcích“ a obava žalobce z neúčasti na soudních jednáních je v tuto chvíli nedůvodná, neboť „řízení probíhá pouze písemně“.
Návrh žalobce považuje žalovaná za „ryze obstrukční, který má sloužit pouze k prodloužení řízení a oddálení pro žalobce nepříznivého definitivního ukončení sporu“. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst.
1 Listiny základních práv a svobod), a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
V posuzované věci žalobce neuvádí v návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci takové skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci. Skutečnost, že bydliště žalobce je mimo obvod Obvodního soudu pro Prahu 2, přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, neboť nejde o takovou okolnost, která by umožnila hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Důvody uváděné žalobcem pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud v situaci, kdy bylo řízení ve věci pravomocně skončeno a probíhá dovolací řízení, za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu v Olomouci neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 26/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Pavel Malý předseda senátu