21 Nd 332/2024-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v právní věci žalobce E. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská č. 525/15, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 143/2017, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 143/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobce podal dne 4. 6. 2017 u Městského soudu v Brně žalobu na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí. Žalobce učinil sám výběr místní příslušnosti podle místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Dne 7. 8. 2017 podal žalobce žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, která byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21.
11. 2017, č. j. 29 C 143/2017-37. Odvolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2018, č. j. 44 Co 169/2018-47. K jednání nařízenému na den 31. 5. 2018 se žádná ze stran nedostavila, žalobce se omluvil s tím, že rovněž nesouhlasil s jednáním v nepřítomnosti. Doručení předvolání k jednání na den 30. 7. 2018 nebylo realizováno, proto bylo jednání opět odročeno. Při jednání konaném dne 18. 10. 2018 bylo řízení zastaveno k námitce žalované, že u ní nedošlo k uplatnění nároku žalobcem.
Protože však žalobce svůj nárok u žalované dodatečně uplatnil, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2019, č. j. 44 Co 79/2019-86, rozhodnuto, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že se řízení nezastavuje. Po sdělení žalované, že žádosti žalobce o náhradu škody nebylo vyhověno, nařídil Městský soud v Brně jednání na den 26. 10. 2020, z něhož se žalobce omluvil z důvodu epidemiologických opatření vlády, kdy došlo k uzavření školního zařízení, kde studuje jeho dcera, a k uzavření mateřské školy, kterou navštěvuje jeho syn.
Jednání bylo z tohoto důvodu odročeno, stejně jako jednání nařízené na den 11. 1. 2021. Odročeno bylo rovněž jednání nařízené na den 22. 2. 2021, a to z důvodu omluvy žalobce odůvodněné uzavřením školy jeho dcery. Dne 11. 4. 2021 podal žalobce první návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 29 C 143/2017-134, rozhodl Městský soud v Brně tak, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Toto rozhodnutí ale bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25.
3. 2022, č. j. 44 Co 183/2021-150, zrušeno. Návrh žalobce na přiznání osvobození od soudního poplatku v řízení o návrhu na delegaci vhodnou byl zamítnut usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, č. j. 21 Nd 172/2021-165, a protože žalobce soudní poplatek nezaplatil, nebylo dále k jeho návrhu na delegaci vhodnou přihlíženo. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. 2. 2023 žalobce dále uplatnil námitku místní nepříslušnosti soudu, doplnil žalobu a podal žádost o přerušení řízení. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2.
5. 2023, č. j. 29 C 143/2017-187, byla jeho námitka zamítnuta. Městský soud v Brně však vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil s postoupením věci nesouhlas. Usnesením ze dne 22. 11. 2023, č. j. 1 Nc 2523/2023-196, rozhodl Městský soud v Praze tak, že nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 1 s postoupením věci je důvodný. Z jednání nařízeného na den 17. 6.
2024 se žalobce opět omluvil z důvodu nezbytného ošetřování svého syna. Když bylo žalobci sděleno, že se návrhu na odročení jednání nevyhovuje, požádal žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2024, č. j. 29 C 143/2017-232, bylo vyhověno žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku, zástupce z řad advokátů nebyl žalobci ustanoven. O odvolání žalobce proti zamítavému výroku nebylo dosud rozhodnuto. Dne 12.
8. 2024 učinil žalobce současný návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Se spisem byl tento návrh předložen Nejvyššímu soudu dne 25. 9. 2024. Žalovaná se k návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřila. Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud jako soud nejblíže nadřízený Městskému soudu v Brně, u něhož je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s.
ř. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2001, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh. obč.). Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem.
Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Výjimečnost okolností je o to naléhavější tam, kde návrh na delegaci podává sám žalobce, který navíc při podání žaloby využil možnost zvolit příslušnost na výběr danou. Současný návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti odůvodňuje žalobce tím, že se nemůže dostavit k jednání z důvodu péče o svého syna.
Přitom však nelze přehlížet, že své předchozí žádosti o odročení jednání činil i z jiných důvodů. Pro opakované žádosti o odročení jednání vyzval Městský soud v Brně přípisem ze dne 13. 6. 2024 žalobce, aby si pro příští jednání zajistil ošetřování dítěte, že z tohoto důvodu již jednání nebude odročováno. Významná je dále skutečnost, že průběh řízení zatížil sám žalobce mnoha návrhy, o nichž muselo být rozhodováno, a které nebyly úspěšné (viz výše). Stejně tak se celé řízení zdrželo i v důsledku předchozího návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, o němž nakonec nebylo rozhodováno, neboť žalobce nezaplatil příslušný soudní poplatek.
Tyto ze spisu zjištěné skutečnosti vedou Nejvyšší soud k závěru, že ani současný návrh žalobce není veden snahou o rychlejší a hospodárnější rozhodnutí ve věci samé, a nejsou tak splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně (§ 12 odst. 2 o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 143/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2024
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu