21 Nd 344/2025-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného města Kopřivnice se sídlem městského úřadu v Kopřivnici, Štefánikova č. 1163, IČO 00298077, proti povinnému M. B., pro 2 200 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 10909/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 10909/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Soudní exekutorka Exekutorského úřadu Nový Jičín Mgr. Ing. Monika Michlová podala dne 27. 3. 2025 u Okresního soudu v Ostravě spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 19. 3. 2025 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 2 200 Kč podle pravomocného a vykonatelného příkazu Městského úřadu Kopřivnice, odboru správních činností, ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. OSČ-13488/2019, č. j. 33698/2020/Rozs, a pravomocného a vykonatelného exekučního příkazu Městského úřadu Kopřivnice, odboru financí, ze dne 27.
5. 2022, sp. zn. OF 16630/2022, č. j. 49695/2022/Jam. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 94 EXE 10909/2025-18, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že „po uplynutí lhůty pro podání odvolání oprávněným“ bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Na základě zjištění, že povinný byl „evidován (přihlášen)“ na adrese „XY“, uvedené v exekučním návrhu oprávněného a v žádosti soudní exekutorky, od 17. 2. 2016 do 6. 6. 2024 a že v evidenčním systému soudu je „registrován“ jeho další možný pobyt, a to na adrese XY, dospěl k závěru, že v posuzované věci podmínky místní příslušnosti „chybí“.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst.
2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Ostravě (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu