21 Nd 36/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
složitelky C. K. D. a.s., v řízení o úschově, vedeném u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 18 Sd 4/2002, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc
vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 Sd 4/2002.
Složitelka podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 návrh na přijetí částky
44,- Kč do úschovy za účelem splnění peněžitého závazku, který má podle
ustanovení § 214 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“) vůči příjemci M. S. Návrh
odůvodnila tím, že závazek nelze splnit, neboť příjemce řádně nabídnuté plnění
nepřijal a ocitl se tak v prodlení, a proto jsou podle jejího názoru dány jak
hmotněprávní podmínky (§ 214 odst. 4 obch. zák.), tak i podmínky procesní (§
185a a násl. o.s.ř.) pro „vzetí peněz do soudní úschovy“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 15.1.2002 č.j. 18 Sd 4/2002-4 podle
ustanovení § 105 odst. 1 o.s.ř. vyslovil svou místní nepříslušnost pro toto
řízení a současně rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc
předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dle § 11 odst. 3 o.s.ř.“. V odůvodnění
uvedl, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, avšak
chybějí podmínky místní příslušnosti.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je
věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do
skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle
ustanovení § 11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů
České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány
(§ 7 odst. 1 o.s.ř.). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském
soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 88 písm. l) o.s.ř. je k řízení o úschovách příslušný soud, v
jehož obvodu je místo plnění; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je
k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení (jde o tzv.
příslušnost výlučnou).
Vzhledem k obchodněprávní povaze vztahu mezi složitelkou a příjemcem je podle
ustanovení § 337 odst. 1 obch. zák. místem plnění peněžitého závazku sídlo,
místo podnikání, popř. bydliště věřitele, nestanoví-li smlouva nebo obchodní
zákoník jinak. Podle obsahu spisu se poslední známé bydliště příjemce (věřitele
ve smyslu citovaného ustanovení), které uvádí složitelka v návrhu na zahájení
řízení, nachází na území Slovenské republiky; zároveň se z ničeho nepodává, že
by příjemce měl své sídlo, místo podnikání či své bydliště na území České
republiky.
Podle ustanovení § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a
procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 234/1992 Sb. a č. 264/1992 Sb.
(dále též jen „zákon č. 97/1963 Sb.“ nebo „ZMPS“), se ustanovení ZMPS použije,
jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Českou republiku váže ve
vztahu ke Slovenské republice, je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých
právních vztahů v občanských a trestních věcech, podepsaná dne 29. října 1992 a
uveřejněná pod č. 209/1993 Sb. Tato smlouva obsahuje ujednání o pravomoci soudů
pouze v článcích I., II. a III. Závěrečného protokolu, který je její součástí;
v žádném z těchto článků však není upravena pravomoc soudů smluvních stran pro
řízení o úschovách a tato otázka není řešena ani ve vícestranných mezinárodních
smlouvách, jimiž jsou oba státy vázány. Zákon č. 97/1963 Sb., který rovněž
neobsahuje výslovné ustanovení o pravomoci soudů České republiky pro řízení o
úschovách, zakládá ve svém ustanovení § 37 odst. 1 (pod nadpisem „Pravomoc ve
věcech majetkových“) pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech,
je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby byla
pravomoc těchto soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran.
Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky v této věci je tedy
především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu ustanovení § 37 odst.
1 ZMPS dána, jen pokud by místo plnění peněžitého závazku bylo na území České
republiky. Ve zkoumaném případě však tomu tak není (srov. § 337 odst. 1 obch.
zák.) a tato skutečnost - ve spojení s tím, že zároveň nelze dovodit, že by
mezi složitelkou a příjemcem byla uzavřena písemná úmluva zakládající pravomoc
ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 věty prvé ZMPS - vede Nejvyšší soud České
republiky k závěru, že věc do pravomoci soudů České republiky nepatří.
Nejvyšší soud České republiky tak nemohl určit místně příslušný soud (§ 11
odst. 3 o.s.ř.), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí -
není dána pravomoc soudů České republiky pro toto řízení. Závěr o nedostatku
pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout
ve věci samé ve smyslu ustanovení § 103 o.s.ř.) je přitom závazný i pro Obvodní
soud pro Prahu 5, který -vycházeje z opačného právního názoru - věc Nejvyššímu
soudu České republiky k rozhodnutí o určení místní příslušnosti předložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2002
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu