21 Nd 429/2024-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka ve věci žalobkyně ATLANTIS SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, se sídlem v Ostrówě Wielkopolskem, Ledóchowskiego č. 34, Polská republika, zastoupené JUDr. Wiesławem Firlou, advokátem se sídlem v Ostravě, Křížkovského č. 617/10, proti žalované FR LOGISTIK – GRUPO FAMIRUM SL, se sídlem v Paterně, C. del Corretger č. 23, Španělské království, jiné reg. č. ESB98947229, o zaplacení 2 300 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 115/2024, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 115/2024 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Orlicí.
Žalobkyně podala dne 16. 4. 2024 k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se na žalované domáhá zaplacení částky 2 300 EUR s příslušenstvím (z titulu smlouvy o přepravě). Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 6 C 115/2024-10, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Uvedl, že v dané věci je dána pravomoc českých soudů podle čl. 31 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“), neboť místo, kde došlo k převzetí zboží k přepravě, se nachází v České republice.
S ohledem na skutečnost, že Úmluva CMR určuje pouze mezinárodní pravomoc, aniž by určovala i místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky a místní příslušnost nelze určit ani podle § 84 až 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že je na místě vyslovit místní nepříslušnost a věc předložit Nejvyššímu soudu (§ 11 odst. 3 o. s. ř.). Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 o.
s. ř. předloží Nejvyššímu soudu. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč.). Žalovaná je zahraniční právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo, závod ani jeho organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn ani žádný majetek žalované v České republice. Podle ustanovení § 84 až § 89a o. s. ř. (upravujících pravidla pro určení místní příslušnosti soudu) tak skutečně nelze zjistit, který ze soudů prvního stupně je místně příslušný danou věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že aplikace čl.
7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale i příslušnost místní, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis), a jelikož místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky neupravuje ani Úmluva CMR, postupoval Nejvyšší soud podle ustanovení § 11 odst. 3 o.
s. ř. a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Orlicí. V obvodu tohoto soudu se nachází místo určené k nakládce přepravovaného zboží („XY“) a k tomuto soudu byla navíc žaloba podána.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2024
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu