21 Nd 431/2021-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z. s. se sídlem v Praze – Novém Městě, Klimentská č. 1207/10, IČO 00537772, zastoupeného JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 84/5, proti žalovanému Léčebné lázně Jáchymov a. s. se sídlem v Jáchymově, T. G. Masaryka č. 415, IČO 29211808, zastoupenému JUDr. Pavlem Tumou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 2575/31, o 43 452,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 3/2021, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 3/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 1. 3. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení 43 452,80 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení „dle § 40 odst. 4 AZ za neoprávněné užití předmětů ochrany za období od 1. 3. 2017 do 30. 12. 2017“. Žalovaný navrhl podáním doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 14. 7. 2021, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Brně. Návrh zdůvodnil tím, že u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 23 C 18/2021 ve věci totožného žalobce vedeno řízení proti žalované společnosti Lázně Luhačovice, a.
s., která je jediným akcionářem společnosti Léčebné lázně Jáchymov a. s., že řízení vedené u Krajského soudu v Brně je „skutkově totožné“ s tímto soudním řízením a „vychází“ ze zcela totožné právní úpravy a argumentace, že podané žaloby jsou v obou případech prakticky shodného znění a že obě žalované společnosti mají totožné vedení, které sídlí v Luhačovicích, kde se též nacházejí „společné podklady k oběma projednávaným věcem“. Žalovaný tedy považuje za hospodárné, aby věci byly projednány ve společném řízení Krajským soudem v Brně.
Žalobce s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí. Uvádí, že žalovaný „nijak blíže nespecifikuje ‚vhodnost‘, na jejímž základě navrhuje přikázání věci soudu téměř na opačném konci republiky“, když opírá svůj návrh pouze o umístění vedení Lázní Luhačovice, avšak pomíjí, že na všechna dosud nařízená jednání v obdobných věcech se „dostavoval především výlučně právní zástupce žalovaného, který sídlí v Praze“, přičemž je zcela jistě hospodárnější dostavit se z Prahy k soudnímu jednání do Plzně než do Brna.
Dále uvedl, že „je odpovědností obchodní společnosti, pokud namítaná lokalita zcela neodpovídá údaji, který si daná společnost nechala dle místa činnosti zapsat jako údaj sídla do veřejného rejstříku“. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.
Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst.
1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2001, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2011 sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012). V posuzovaném případě důvody pro přikázání věci Krajskému soudu v Brně uvedené žalovaným nepředstavují okolnosti, které by (samy o sobě) umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci Krajským soudem v Brně oproti jejímu projednání Krajským soudem v Plzni, který je soudem místně příslušným podle ustanovení § 84, § 85a a § 85 odst. 3 o. s. ř., a jež by dostatečně odůvodňovaly průlom zásady zákonného soudce, a to navíc za situace, kdy žalobce s navrhovaným přikázáním věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí.
V předmětných řízeních vedených u Krajského soudu v Plzni a u Krajského soudu v Brně jsou žalovány rozdílné subjekty (bez ohledu na jejich vlastnickou strukturu), přičemž tvrzeními žalovaného, že jeho jediným akcionářem je společnost Lázně Luhačovice, a. s., a že jeho „vedení sídlí“ v Luhačovicích, nelze obcházet pravidla pro určení místně příslušného soudu k projednání věci, která jsou dána sídlem právnické osoby a nikoli „sídlem jejího vedení“. Rovněž nelze dopředu předvídat, zda by v případě přikázání této věci Krajskému soudu v Brně došlo ke spojení předmětných věcí ke společnému řízení ve smyslu ustanovení § 112 o.
s. ř., tedy ani z žalovaným tvrzené a zdůrazňované podobnosti případů řešených v obou soudních řízeních nelze bez dalšího dovozovat hospodárnější projednání věci Krajským soudem v Brně. Důvodem pro přikázání této věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nemůže být ani tvrzení žalovaného, že „společné podklady k oběma projednávaným věcem“ se nacházejí v obci Luhačovice, neboť v současné době jsou k dispozici běžně dostupné technické prostředky umožňující vyhotovení kopií těchto podkladů, přičemž v rámci soudního řízení je naprosto běžné užití prostředků elektronické komunikace, u nichž vzdálenost adresáta a odesílatele nehrají roli.
Nejvyšší soud, jakožto soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Plzni a Krajskému soudu v Brně, proto návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu