21 Nd 511/2024-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského ředitelství policie kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě, Vrchlického č. 2627/46, proti povinnému A. T., pro 528 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 713/2024, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 713/2024 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Soudní exekutorka Exekutorského úřadu Pelhřimov JUDr. Jana Fojtová podala dne 5. 9. 2024 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 2. 9. 2024 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 528 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 5. 2024, č. j. 6 C 72/2023-78. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 16. 10. 2024, č. j. 15 EXE 713/2024-26, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že „po uplynutí lhůty oprávněné pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí, bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne“.
Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti „nejsou splněny“, neboť z centrální evidence obyvatel nebyl zjištěn současný pobyt povinného, povinný v současné době podle Okresní správy sociálního zabezpečení „neprochází evidencí zaměstnanců, nepobírá nemocenské ani důchodové dávky a není veden v evidenci OSVČ“ a podle Policie České republiky, Obvodního oddělení Nové Město na Moravě, na uvedené poslední známé adrese trvalého pobytu se již delší dobu nezdržuje a jeho současný pobyt není znám. Povinný není evidován ani v databázi Úřadu práce České republiky, kterému o něm nejsou známy žádné skutečnosti, a není a nebyl ani v minulosti veden jako uchazeč o zaměstnání.
Ze zprávy Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend, soud zjistil, že povinný neměl v minulosti hlášen žádný druh pobytu, že „adresu v místě bydliště se nepodařilo zjistit“ a že je veden jako nežádoucí osoba se zákazem vstupu na „naše území“ s platností do 12. 8. 2025. Obecní úřad Tři Studně soudu sdělil, že s povinným nepřišel do kontaktu a není mu znám jeho pobyt a ani jeho činnost. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o.
s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu