21 Nd 577/2020-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční
věci oprávněné České republiky - Okresního soudu Praha - západ se sídlem v
Praze 1, Karmelitská č. 399/19, IČO 00024589, proti povinnému R. H., narozenému
dne XY, naposledy bytem XY, pro 3 694 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 36 EXE 272/2020, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 272/2020,
projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 1 JUDr. Ivo Luhan podal dne 22. 9. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 5 spolu s exekučními návrhy oprávněné ze dne
15. 9. 2020 a ze dne 16. 9. 2020 žádost o pověření a nařízení exekuce na
majetek povinného pro vymožení pohledávek oprávněné ve výši 2 000 Kč (náklady
trestního řízení) podle vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-západ ze
dne 3. 8. 2016 sp. zn. 14 T 36/2016 a 1 694 Kč (náklady exekučního řízení)
podle vykonatelného usnesení Exekutorského úřadu Praha 6 ze dne 21. 11. 2019 č. j. 180 EX 14267/12-40. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 36 EXE 272/2020-17
vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu
České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vyšel ze
zjištění, že povinný je občanem Slovenské republiky a „není zapsán“ v Centrální
evidenci obyvatel, podle zprávy Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky, povinný „pobýval na území ČR od 29. 9. 2008 do 21. 10. 2017 na
základě potvrzení o přechodném pobytu“, že „poslední známá adresa je XY“ a že
„v současné době není v evidencích Cizineckého informačního systému hlášen k
pobytu“. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti
nelze zjistit. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho
soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní
příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v
době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je
místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li
fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území
České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je
místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který
je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu
podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v
České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci
soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2
exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu
ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má
nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně
postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení
exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti
soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud
proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje
existenci majetku povinného (k tomu srov.
usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne
12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013). Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, vyložil a odůvodnil právní názor,
že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení
§ 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního
stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci
Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí
místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána
pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro
určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci
Obvodním soudem pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11
odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a
rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a
nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2020
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu