21 Nd 578/2020-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci
oprávněné České republiky – Vězeňské služby ČR se sídlem v Praze 4, Soudní č.
1672/1a, IČO 00212423, proti povinnému A. H., narozenému dne XY, bytem XY,
Slovenská republika, pro 13 332 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 36 EXE 19/2020, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 19/2020 projedná a
rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, exekutorský úřad Plzeň - město, podal dne
31. 8. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 5 spolu s exekučním návrhem oprávněné
ze dne 25. 8. 2020, žádost o pověření a nařízení exekuce k vymožení povinnosti
povinného uložené mu pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími ředitele Věznice
Plzeň ze dne 19. 10. 2015, č. j. VS 14/333001/2015-11/EKO/71, ze dne 10. 1. 2017, č. j. VS 4953211401/01/17-11/RDVT/1 a ze dne 15. 2. 2017, č. j. VS
60013/ČJ-2016-801170-711. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 36 EXE 19/2020
-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po uplynutí odvolací
lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji
projedná a rozhodne. V odůvodnění usnesení uvedl, že bylo zjištěno, že povinný
není občanem České republiky a na území České republiky nemá povolen žádný druh
pobytu a jako domovskou adresu uvedl v XY, Slovenská republika. Proto, s
odkazem na ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vyslovil svou místní nepříslušnost
a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná
a rozhodne. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho
soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní
příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v
době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je
místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li
fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území
České republiky podle druhu pobytu cizince; je-li povinný právnickou osobou, je
místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který
je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu
podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v
České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci
soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že pobyt povinného na území České
republiky není znám. Nelze tak určit soud povinného ve smyslu ustanovení § 45
odst. 2 exekučního řádu. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný
majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním
exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného
soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před
nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci
majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd
200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4,
ročník 2013).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, které bylo uveřejněno ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a
odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně
příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě
pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní
nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení
místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá
(aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a
rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění
podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů,
jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se
dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro
určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci
Obvodního soudu pro Prahu 5 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11
odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a
rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a
nařízení exekuce, a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu