21 Nd 607/2025-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Limuzská č. 3135/12, IČO 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Limuzská č. 3135/12, proti povinnému M. A. S., pro 19 665,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 1288/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 1288/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi.
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Cheb Mgr. David Koncz podal dne 15. 9. 2025 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 29. 8. 2025 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 19 665,97 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 4. 2025, č. j. 16 C 289/2024-29. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 22. 9. 2025, č. j. 40 EXE 1288/2025-11, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.
Z provedené lustrace v informačním systému základních registrů a v agendovém informačním systému cizinců zjistil, že povinný je občan XY republiky, přičemž jeho poslední pobyt na území České republiky je evidován k datu 10. 5. 2025. Ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 24. 10. 2025 Nejvyšší soud zjistil, že povinný měl dle informačního systému cizinců na území České republiky od 3. 5. 2013 vydané potvrzení o přechodném pobytu občana EU platné do 10. 5. 2025 (uplynutí doby), že jeho poslední hlášená adresa pobytu byla XY a že povinný „neprochází“ evidencí krátkodobého ubytování.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst.
2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Mladé Boleslavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu