21 Nd 650/2025-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová č. 1/425, IČO 27232433, zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1569/2c, proti povinnému I. T., pro 36 439,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 EXE 4706/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 EXE 4706/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Lounech.
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 4 JUDr. PhDr. Jiří Leskovjan, LL.M., podal dne 3. 10. 2025 u Okresního soudu v Lounech spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 30. 9. 2025 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 36 439,36 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 4. 2025, č. j. 17 C 9/2025-30. Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 14. 10 2025, č. j. 7 EXE 4706/2025-13, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Z provedené lustrace v informačním systému základních registrů zjistil, že povinný neprochází Centrální evidencí obyvatel České republiky, a ze zprávy Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje, Územního odboru Louny, obvodního oddělení Žatec ze dne 12. 2. 2025 dále zjistil, že povinný je státním občanem XY republiky, který se v minulosti zdržoval na adrese XY, avšak v současné době bydlí „na XY“, v XY. Z doručenky k exekučnímu titulu také zjistil, že na adrese trvalého pobytu si povinný dne 10.
6. 2025 převzal exekuční titul. Z uvedeného dovodil, že povinný nemá na území České republiky evidovaný trvalý pobyt ani žádný jiný druh pobytu. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Lounech (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Lounech, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 12. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu