Na lhůtu pro podání námitek proti rozpuštění shromáždění dle § 13 ve spojení s § 17 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, je třeba pohlížet jako na lhůtu určenou podle hodin. Skončí-li takto určená lhůta v sobotu, neděli nebo svátek, neprodlužuje se do nejbližšího pracovního dne (§ 40 odst. 3 s. ř. s.).
Prejudikatura: č. 2920/2013 Sb. NSS.
Žalobce se podanými námitkami domáhal vyslovení nezákonnosti rozpuštění shromáždění
jeho výkonu. Ba co víc, platná Ústava ani zákon o volbách do Parlamentu České republiky nebrání kandidatuře a zvolení osobě, která již byla pravomocně odsouzena za trestný čin, a to dokonce i kdyby jí byl udělen nepodmíněný trest odnětí svobody a nacházela se v době voleb ve výkonu tohoto trestu (srov. § 2 ve spojení s § 25 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, čl. 19 odst. 1 Ústavy).
[5] Vzhledem k tomu, že žádné porušení zákona o volbách do Parlamentu České republiky či jiného relevantního právního předpisu navrhovatel ani netvrdil, nebylo namístě jej vyzývat k odstranění vad návrhu, neboť nebylo co blíže skutkově a právně konkretizovat. Jakékoliv doplnění návrhu o námitku nějakého porušení zákona o volbách do Parlamentu České republiky by totiž bylo obsahově návrhem zcela novým.
[6] Protože navrhovatel netvrdil žádné porušení zákona o volbách do Parlamentu České republiky, konstatuje Nejvyšší správní soud již v prvním kroku přezkumného algoritmu, že k žádnému porušení zákona o volbách do Parlamentu České republiky nedošlo, a návrh na vyslovení neplatnosti volby odpůrce 2) poslancem Poslanecké sněmovny zamítá. Jednání s ohledem na § 90 odst. 3 s. ř. s. nebylo třeba nařizovat.
konaného 27. 9. 2013 na ulici Čujkovově v Ostravě. Toto shromáždění bylo dle žalobních
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
Ondřej M. proti Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih o rozpuštění shromáždění. v prvém kroku zjišťuje, zda došlo k porušení zákona o volbách do Parlamentu České republiky, ve druhém kroku analyzuje, zda toto porušení mělo vztah k celkovým výsledkům voleb v napadeném obvodu, a ve třetím závěrečném kroku posuzuje, zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen (více viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS). Tři popsané kroky tohoto algoritmu musí být splněny kumulativně.
[4] Navrhovatel za jediný důvod pro vyslovení neplatnosti volby kandidáta – odpůrce 2) označil skutečnost, že na něj bylo podáno trestní oznámení. Aniž by Nejvyšší správní soud toto tvrzení ověřoval, nutno konstatovat, že se nijak, ani vzdáleně, netýká jakéhokoliv možného porušení zákona o volbách do Parlamentu České republiky, jež je posuzováno v rámci prvního kroku výše uvedeného algoritmu. Skutečnost, že na někoho bylo podáno trestní oznámení, není a s ohledem na zásadu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) ani nemůže být podmínkou pasivního volebního práva a ani překážkou