Námitky proti rozpuštění shromáždění podané později než 360 hodin od okamžiku rozpuštění shromáždění jsou opožděné (§ 13 a § 17 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím).
Žalobce se podanými námitkami domáhal vyslovení nezákonnosti rozpuštění shromáždění žalobce konaného 25. 4. 2013 na ve-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
logické a také legitimní. Jestliže tato jejich aktivita byla zaměřena zejména na zvýšení účasti při hlasování, je to s ohledem na shora zmíněné „dvojité kvórum“ plně pochopitelné. Z předmětné diskuse tak např. plyne, že si diskutující stěžovali na nízkou účast v referendu, která se „podle neoficiálních informací pohybuje kolem 20 %“; resp. že „účast je teď na hraně“, „jsme těsně pod hranicí volební účasti, potřebujeme každého, obvolejte své známé, napište sms“ atp. Je přitom z povahy věci zřejmé, že přibližnou a „neoficiální“ informaci o účasti občanů hlasujících v referendu mohl mít prakticky každý, kdo sledoval počet občanů vcházejících či vycházejících z hlasovacích místností, resp. že podobné informace mohly vznikat toliko na základě odhadu plynoucího třeba z informací osob z okolí diskutujících aktivistů. Tomu ostatně svědčí i skutečnost, že z prezentované diskuse např. neplyne, jaká je účast občanů v jednotlivých okrscích, resp. že tyto informace byly jen velmi přibližné („kolem 20 %“ atp.).
[58] K této stížnostní námitce proto soud uzavírá, že jakkoliv se neztotožňuje s právním výkladem provedeným krajským soudem, nemůže přisvědčit ani stěžovatelům, jelikož nebylo prokázáno, že by došlo k porušení citovaného § 26 zákona o místním referendu ze strany členů komisí.
řejném prostranství v blízkosti Střední školy prof. Matějíčka na ul. 17. listopadu v Ostravě- -Porubě.
Z potvrzení o ústním vyhlášení rozhodnutí, které žalobce přiložil k žalobě, soud zjistil, že shromáždění bylo rozpuštěno žalovaným dne 25. 4. 2013 ve 12:55 hod.
Ze sdělení České pošty, s. p., soud dále zjistil, že poštovní zásilka, kterou žalobce zaslal námitky proti rozpuštění zdejšímu soudu, byla podána k poštovní přepravě dne 10. 5. 2013 v 18:10 hod.
Krajský soud v Ostravě námitky usnese-
ním odmítl.
Z odůvodnění:
Dle § 13 zákona o právu shromažďovacím „[p]roti rozpuštění shromáždění může svolavatel nebo účastník shromáždění do 15 dnů podat námitky u soudu. Soud rozhodne, zda shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Pro řízení se jinak přiměřeně použijí ustanovení soudního řádu správního.“
Dle § 17 téhož zákona „[j]e-li v tomto zákonu lhůta určena počtem dnů, rozumí se jedním dnem doba 24 hodin od události, k níž se lhůta váže“.
Dle § 40 odst. 4 s. ř. s. „[l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak“.
V posuzované věci je vzhledem ke zvláštní právní úpravě obsažené v § 17 zákona o právu shromažďovacím vyloučena aplikace obecného ustanovení § 40 odst. 1 s. ř. s. o počítání lhůt, neboť zvláštní zákon v tomto případě stanoví jiné počítání.
Bylo-li tedy předmětné shromáždění rozpuštěno 25. 4. 2013 ve 12:55 hod., počala podle § 17 zákona o právu shromažďovacím tímlhůta pro podání to okamžikem běžet námitek proti rozpuštění shromáždění, přičemž běh této lhůty skončil dne 10. 5. 2013 ve 12:55 hod.
Pro zachování lhůty je v posuzovaném případě, kdy námitky byly soudu zaslány poštou, rozhodný okamžik podání zásilky k poštovní přepravě. K tomu však došlo až po okamžiku 10. 5. 2013 12:55 hod. (konkrétně až téhož dne v 18:10 hod.).
Námitky tak byly podány až po uplynutí lhůty k jejich podání. Proto je soud jako opožděné podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 013
Sdružení Stop Genocidě proti Úřadu městského obvodu Ostrava-Poruba o námitky proti nou výjimku ze zákazu poskytování informací zákon o místním referendu nezná. Za této situace nemůže soud dospět k jinému výkladu, než že informace o dílčí účasti u voleb/referenda spadá pod informace o výsledcích hlasování. Pokud ji proto volební zákony – avšak nikoliv zákon o místním referendu – výslovně vyjímají ze zákazu poskytování informací, je třeba tuto situaci interpretovat tak, že v případě místního referenda nesmí být poskytována. V tomto směru se proto soud s argumentací stěžovatelů plně shoduje.
[57] Neshoduje se s nimi však při aplikaci na konkrétní okolnosti nyní projednávaného případu. Z žádného důkazu předloženého stěžovateli (některé facebookové stránky, článek publikovaný na www.plzensky.denik.cz) totiž nelze dovodit, že by se členové komisí (případně další osoby zákonem označené) zpronevěřili svojí zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti. Jakkoliv je totiž pravdou, že mezi některými aktivisty (viz zejména profil skupiny „Podporuji referendum proti stavbě OC Aréna/Corso v centru Plzně“) byla v průběhu hlasování v referendu vedena čilá diskuse a výměna informací, která se týkala rovněž účasti občanů, nelze z této diskuse dovodit přímý únik informací od členů komisí. Podstata této diskuse totiž spočívala v mobilizaci aktivistů, což je v těchto případech zcela rozpuštění shromáždění.