2012. Plnou moc podepsal Ing. P. Z. Následně žalobce obdržel výzvu ze dne 24. 5. 2011, kterou byl vyzván k odstranění vady, a to k podpisu oprávněnou osobou. Tato výzva byla žalobci zaslána na základě § 28 odst. 2 daňového řádu, tj. podle ustanovení, které upravuje absenci vymezení rozsahu zmocnění. Předložená plná moc však vymezení zmocnění obsahuje. Správce daně přitom plné moci udělené jednatelem žalobce P. N. odmítal akceptovat s tím, že byl vymazán z obchodního rejstříku. Žalobce opakovaně přesvědčoval správce daně o správnosti svého postupu, když tvrdil, že plné moci udělené jednatelem v době, kdy byl zapsán v obchodním rejstříku, jsou platné. Teprve na základě podnětu k prošetření Finančním ředitelstvím v Ostravě byla plná moc ze dne 9. 12. 2010 správcem daně uznána. Za této situace byl žalobce přesvědčen, že spor o správnost podpisu udělené plné moci pokračuje, zvláště když se správce daně ve výzvě ze dne 24. 5. 2011 odvolával na § 28 odst. 2 daňového řádu. Pokud by správce daně dodržel postup stanovený § 6 odst. 3 daňového řádu, byla by chyba odstraněna. Navíc správce daně sdělením ze dne 25. 7. 2011 uznal důvodnost stížností žalobce ohledně plné moci, takže žalobce zcela nesprávně nabyl dojmu, že je věc vyřešena a podání nemají vady. Ke dni 1. 7. 2011 správce daně obdržel podání daňového poradce a teprve dne 7. 9. 2011 sdělil žalobci, že plná moc udělená daňovému poradci Ing. P. Z. je neúčinná. Žalobce dále namítl, že pokud by správce daně obsah sdělení ze dne 7. 9. 2011 sdělil žalobci v době,
kdy zjistil vady plné moci, žalobce by vadu neprodleně odstranil a podal by daňové přiznání sice opožděně, ale jen v řádu dnů. Ze strany správce daně došlo k porušení § 5 odst. 1 a odst. 3 a dále § 6 odst. 3 a § 7 odst. 1 daňového řádu. Tímto postupem správce daně byl žalobce zkrácen na svých právech.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že věcně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se odpovídajícím způsobem vypořádal se všemi relevantními odvolacími námitkami. Žalovaný připustil, že správce daně nepostupoval vůči žalobci zcela standardně, ale ve vztahu k oprávněnosti uložit pokutu nebyly zjištěné nedostatky žalovaným vyhodnoceny jako natolik závažné, aby mohly ovlivnit správnost výroku či zákonnost postupu správce daně. Závěrem žalovaný podotkl, že dílčí pochybení, jichž se správce daně dopustil, byla do značné míry zapříčiněna také zmatečným a účelovým jednáním žalobce samotného, který v průběhu daňového řízení neprojevil sebemenší snahu systémově řešit situaci, v níž se ocitl. Namísto toho předkládal správci daně opakovaně různé plné moci, jež byly datovány do období předcházejícího výmazu jednatele společnosti a které se co do rozsahu zastupování překrývaly či suspendovaly.
V podání doručeném krajskému soudu dne 30. 6. 2014 žalobce uvedl, že setrvává na žalobních námitkách a zdůraznil, že výzva zaslaná správcem daně s uvedením odkazu na § 28 odst. 2 daňového řádu uvedla žalobce jako daňový subjekt v omyl. Žalobce v žalobě uvedl důvody, v nichž spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí včetně odkazů na příslušná ustanovení daňového řádu, která podle žalobního tvrzení správce daně porušil. Pokud by správce daně postupoval bez zbytečných průtahů, nedošlo by k uložení pokuty. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalovaného, že postupy správce daně vůči žalobci vykazovaly pouze dílčí pochybení a že to byl daňový subjekt, který jednal zmatečně a účelově. Z listin založených ve správním spise vyplývá šikanózní postup správce daně vůči žalobci.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 015
Z odůvodnění:
(...) Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce prostřednictvím jednatele P. N. zmocnil plnou mocí ze dne 6. 2. 2008 Ing. P. Z. k zastupování žalobce ve všech záležitostech týkajících se fungování a podnikání společnosti a písemného styku za společnost, když toto zastupování se týká mj. zastupování společnosti v jednáních s orgány státní správy, finančními a živnostenskými úřady, podepisování veškerých písemností, které jsou zákonem nařízené a jsou nutné pro komunikaci s těmito orgány státní správy. Tato plná moc byla správci daně doručena dne
2012. Plnou moc podepsal Ing. P. Z. Následně žalobce obdržel výzvu ze dne 24. 5. 2011, kterou byl vyzván k odstranění vady, a to k podpisu oprávněnou osobou. Tato výzva byla žalobci zaslána na základě § 28 odst. 2 daňového řádu, tj. podle ustanovení, které upravuje absenci vymezení rozsahu zmocnění. Předložená plná moc však vymezení zmocnění obsahuje. Správce daně přitom plné moci udělené jednatelem žalobce P. N. odmítal akceptovat s tím, že byl vymazán z obchodního rejstříku. Žalobce opakovaně přesvědčoval správce daně o správnosti svého postupu, když tvrdil, že plné moci udělené jednatelem v době, kdy byl zapsán v obchodním rejstříku, jsou platné. Teprve na základě podnětu k prošetření Finančním ředitelstvím v Ostravě byla plná moc ze dne 9. 12. 2010 správcem daně uznána. Za této situace byl žalobce přesvědčen, že spor o správnost podpisu udělené plné moci pokračuje, zvláště když se správce daně ve výzvě ze dne 24. 5. 2011 odvolával na § 28 odst. 2 daňového řádu. Pokud by správce daně dodržel postup stanovený § 6 odst. 3 daňového řádu, byla by chyba odstraněna. Navíc správce daně sdělením ze dne 25. 7. 2011 uznal důvodnost stížností žalobce ohledně plné moci, takže žalobce zcela nesprávně nabyl dojmu, že je věc vyřešena a podání nemají vady. Ke dni 1. 7. 2011 správce daně obdržel podání daňového poradce a teprve dne 7. 9. 2011 sdělil žalobci, že plná moc udělená daňovému poradci Ing. P. Z. je neúčinná. Žalobce dále namítl, že pokud by správce daně obsah sdělení ze dne 7. 9. 2011 sdělil žalobci v době,
kdy zjistil vady plné moci, žalobce by vadu neprodleně odstranil a podal by daňové přiznání sice opožděně, ale jen v řádu dnů. Ze strany správce daně došlo k porušení § 5 odst. 1 a odst. 3 a dále § 6 odst. 3 a § 7 odst. 1 daňového řádu. Tímto postupem správce daně byl žalobce zkrácen na svých právech.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že věcně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se odpovídajícím způsobem vypořádal se všemi relevantními odvolacími námitkami. Žalovaný připustil, že správce daně nepostupoval vůči žalobci zcela standardně, ale ve vztahu k oprávněnosti uložit pokutu nebyly zjištěné nedostatky žalovaným vyhodnoceny jako natolik závažné, aby mohly ovlivnit správnost výroku či zákonnost postupu správce daně. Závěrem žalovaný podotkl, že dílčí pochybení, jichž se správce daně dopustil, byla do značné míry zapříčiněna také zmatečným a účelovým jednáním žalobce samotného, který v průběhu daňového řízení neprojevil sebemenší snahu systémově řešit situaci, v níž se ocitl. Namísto toho předkládal správci daně opakovaně různé plné moci, jež byly datovány do období předcházejícího výmazu jednatele společnosti a které se co do rozsahu zastupování překrývaly či suspendovaly.
V podání doručeném krajskému soudu dne 30. 6. 2014 žalobce uvedl, že setrvává na žalobních námitkách a zdůraznil, že výzva zaslaná správcem daně s uvedením odkazu na § 28 odst. 2 daňového řádu uvedla žalobce jako daňový subjekt v omyl. Žalobce v žalobě uvedl důvody, v nichž spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí včetně odkazů na příslušná ustanovení daňového řádu, která podle žalobního tvrzení správce daně porušil. Pokud by správce daně postupoval bez zbytečných průtahů, nedošlo by k uložení pokuty. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalovaného, že postupy správce daně vůči žalobci vykazovaly pouze dílčí pochybení a že to byl daňový subjekt, který jednal zmatečně a účelově. Z listin založených ve správním spise vyplývá šikanózní postup správce daně vůči žalobci.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 015
Z odůvodnění:
(...) Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce prostřednictvím jednatele P. N. zmocnil plnou mocí ze dne 6. 2. 2008 Ing. P. Z. k zastupování žalobce ve všech záležitostech týkajících se fungování a podnikání společnosti a písemného styku za společnost, když toto zastupování se týká mj. zastupování společnosti v jednáních s orgány státní správy, finančními a živnostenskými úřady, podepisování veškerých písemností, které jsou zákonem nařízené a jsou nutné pro komunikaci s těmito orgány státní správy. Tato plná moc byla správci daně doručena dne
9. 12. 2010. Dále byla správci daně dne 30. 3. 2011 doručena plná moc, kterou dne 15. 3. 2011 udělil k zastupování žalobce Ing. P. Z. daňové poradkyni Ing. J. K., a to ve věci zpracování a předložení daňového přiznání za rok 2010 ve smyslu § 136 odst. 2 daňového řádu. Výzvou ze dne 24. 5. 2011 vyzval správce daně žalobce k odstranění vad podání, a to plné moci doručené správci daně dne 30. 3. 2011 s tím, že vada plné moci spočívá v tom, že není udělena oprávněnou osobou. V odůvodnění výzvy je uveden odkaz na § 28 odst. 2 daňového řádu s tím, že správce daně o zjištěných vadách vyrozuměl také stávajícího zástupce, přičemž výzva byla odeslána na vědomí Ing. J. K. Dne 3. 6. 2011 žalobce v reakci na tuto výzvu doručil správci daně odstranění vad podání, v němž doplňuje zplnomocnění pro Ing. J. K. plnou mocí oprávněné osoby k podpisu zplnomocnění, kterou je opět generální plná moc ze dne 6. 2. 2008 udělená jednatelem žalobce P. N. Ing. P. Z. Dne 8. 7. 2011 bylo správci daně doručeno řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob žalobce za zdaňovací období roku 2010. Přípisem ze dne 7. 9. 2011 správce daně sdělil žalobci, že plná moc předložená dne 30. 3. 2011 udělená daňové poradkyni Ing. J. K. je vůči správci daně neúčinná. Platebním výměrem ze dne 29. 11. 2011 vyměřil správce daně žalobci pokutu za opožděné tvrzení daně ve výši 143 109 Kč s odůvodněním, že lhůta pro podání daňového přiznání za uvedené zdaňovací období uplynula dne
1. 4. 2011 a daňové přiznání bylo podáno 8. 7.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 015
2011, tj. 98 dnů po stanovené lhůtě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž poukázal na skutečnost, že správci daně byla plná moc udělená daňové poradkyni doručena již dne 30. 3. 2011, přičemž žalobci bylo až dne 7. 9. 2011 sděleno, že není vůči správci daně účinná. Žalobce zdůraznil nesprávnou argumentaci § 28 odst. 2 daňového řádu, jíž byla odůvodněna výzva ze dne 24. 5.
2011. Dále poukázal na porušení § 5 odst. 1 a 3, § 6 odst. 3 a § 7 daňového řádu správcem daně. O odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Součástí správního spisu je vyrozumění správce daně ze dne
25. 7. 2011, jímž je Ing. P. Z. vyrozuměn o důvodnosti své stížnosti s tím, že byla-li správci daně dne 9. 12. 2010 předložena generální plná moc k zastupování žalobce Ing. P. Z., kterou tehdejší jednatel žalobce udělil jmenovanému dne 6. 2. 2008, měly být veškeré úkony správce daně po tomto datu činěny vůči tomuto zmocněnci, takže výzvy zasílané daňovému subjektu v souvislosti s podáními, které byly učiněny po datu doručení plné moci, lze považovat za neopodstatněné.
Podle § 28 odst. 2 daňového řádu „[n]ení-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, vyzve správce daně zmocnitele k úpravě plné moci; ustanovení o vadách podání se použije obdobně. O nedostatcích při vymezení rozsahu plné moci vyrozumí rovněž zmocněnce.“
Podle § 74 odst. 1 daňového řádu „[m]á-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, nebo vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, vyzve správce daně toho, kdo podání učinil, aby označené vady odstranil podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou stanoví“.
Podle § 136 odst. 2 daňového řádu „[j]de-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání podle odstavce 1 nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle odstavce 1.“
Žalobce v první řadě namítl nesprávnost výzvy správce daně ze dne 24. 5. 2011, kterou byl správcem daně uveden v omyl. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že označená výzva skutečně obsahuje rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním výzvy, když výrokem výzvy je žalobce vyzván k odstranění vady podání, a to plné moci doručené správci daně dne 30. 3. 2011 s tím, že vada spočívá v tom, že není udělena oprávněnou osobou, avšak v odůvodnění výzvy je uveden odkaz na § 28 odst. 2 daňového řádu, který však upravuje situaci, kdy není dostatečně nebo vůbec vymezen rozsah plné moci. Zmíněný rozpor v obsahu výzvy umocňuje ještě skutečnost, že byla na vědomí zaslána Ing. J. K., tedy osobě, která byla vytýkanou plnou mocí zmocněna k podání daňového přiznání za žalobce. Takový postup nepochybně odpovídá § 28 odst. 2 věty poslední správního řádu, ovšem nekoresponduje již s názorem správce daně, že plná moc nebyla vůči němu účinná, resp. že obsahovala vady. Pak totiž vůbec nemohla mít Ing. J. K. postavení zmocněnce a doručení výzvy také jí je v rozporu s obsahem výzvy a přispívá k její zmatečnosti. Pokud na tuto výzvu reagoval žalobce tak, že opětovně předložil generální plnou moc pro Ing. P. Z. k zastupování před finančními orgány, kterou ale již správci daně předložil dne 9. 12. 2010, bylo takové „odstranění vad podání“ (doručené správci daně dne
25. 7. 2011, jímž je Ing. P. Z. vyrozuměn o důvodnosti své stížnosti s tím, že byla-li správci daně dne 9. 12. 2010 předložena generální plná moc k zastupování žalobce Ing. P. Z., kterou tehdejší jednatel žalobce udělil jmenovanému dne 6. 2. 2008, měly být veškeré úkony správce daně po tomto datu činěny vůči tomuto zmocněnci, takže výzvy zasílané daňovému subjektu v souvislosti s podáními, které byly učiněny po datu doručení plné moci, lze považovat za neopodstatněné.
Podle § 28 odst. 2 daňového řádu „[n]ení-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, vyzve správce daně zmocnitele k úpravě plné moci; ustanovení o vadách podání se použije obdobně. O nedostatcích při vymezení rozsahu plné moci vyrozumí rovněž zmocněnce.“
Podle § 74 odst. 1 daňového řádu „[m]á-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, nebo vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, vyzve správce daně toho, kdo podání učinil, aby označené vady odstranil podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou stanoví“.
Podle § 136 odst. 2 daňového řádu „[j]de-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání podle odstavce 1 nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle odstavce 1.“
Žalobce v první řadě namítl nesprávnost výzvy správce daně ze dne 24. 5. 2011, kterou byl správcem daně uveden v omyl. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že označená výzva skutečně obsahuje rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním výzvy, když výrokem výzvy je žalobce vyzván k odstranění vady podání, a to plné moci doručené správci daně dne 30. 3. 2011 s tím, že vada spočívá v tom, že není udělena oprávněnou osobou, avšak v odůvodnění výzvy je uveden odkaz na § 28 odst. 2 daňového řádu, který však upravuje situaci, kdy není dostatečně nebo vůbec vymezen rozsah plné moci. Zmíněný rozpor v obsahu výzvy umocňuje ještě skutečnost, že byla na vědomí zaslána Ing. J. K., tedy osobě, která byla vytýkanou plnou mocí zmocněna k podání daňového přiznání za žalobce. Takový postup nepochybně odpovídá § 28 odst. 2 věty poslední správního řádu, ovšem nekoresponduje již s názorem správce daně, že plná moc nebyla vůči němu účinná, resp. že obsahovala vady. Pak totiž vůbec nemohla mít Ing. J. K. postavení zmocněnce a doručení výzvy také jí je v rozporu s obsahem výzvy a přispívá k její zmatečnosti. Pokud na tuto výzvu reagoval žalobce tak, že opětovně předložil generální plnou moc pro Ing. P. Z. k zastupování před finančními orgány, kterou ale již správci daně předložil dne 9. 12. 2010, bylo takové „odstranění vad podání“ (doručené správci daně dne
3. 6. 2011) přiměřené obsahu výzvy. Další úkon správce daně vůči žalobci již neučinil, a ačkoliv dne 8. 7. 2011 podala daňová poradkyně za žalobce daňové přiznání, teprve přípisem ze dne 7. 9. 2011 sdělil správce daně žalobci, že tato plná moc je vůči němu neúčinná. V mezidobí dne 25. 7. 2011 zaslal správce daně Ing. P. Z. vyrozumění o výsledku svého šetření ve věci stížnosti, že s ním není jednáno jako se zplnomocněným zástupcem žalobce, v němž tuto stížnost označil za důvodnou a současně sdělil, že veškeré úkony, které byly správcem daně po datu 9. 12. 2010 učiněny vůči žalobci, lze považovat za neopodstatněné. Tímto vyrozuměním o vyřízení stížnosti došlo k završení zmatečnosti postupu správce daně
vůči žalobci, resp. jeho zmocněnci Ing. P. Z., neboť výzva ze dne 24. 5. 2011, ačkoliv byla učiněna správcem daně po datu 9. 12. 2010, tj. po datu předložení plné moci pro Ing. P. Z., byla adresována přímo žalobci. Na základě uvedeného mohl mít žalobce oprávněně pocit, že jeho podání vůči správci daně jsou již bezvadná. V podstatě ke stejnému závěru dospěl žalovaný v napadeném rozhodnutí (s. 4 odst. 5), kde mj. správci daně správně vytkl i časovou prodlevu mezi jednotlivými úkony ve věci. Krajský soud se však nemůže ztotožnit se závěrem žalovaného, který z těchto dle jeho slov nestandardních postupů správce daně vyvodil, a sice že se jednalo o dílčí nedostatky, které nemohly způsobit nezákonnost rozhodnutí, když dospěl k opačnému závěru. Z platebního výměru správce daně, kterým je žalobci uložena pokuta za opožděné tvrzení daně (rozhodnutí ze dne 29. 11. 2011), je zcela zřejmé, že výše pokuty byla ovlivněna počtem dnů prodlení v souladu s § 250 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Nelze však přehlédnout skutečnost, že na počtu dnů představujících prodlevu, se dle obsahu správního spisu nezanedbatelným způsobem podílel právě správce daně, a to jednak zmatečnou výzvou ze dne 24. 5. 2011 a jednak průtahy v řízení, kdy, ačkoliv plná moc pro daňovou poradkyni mu byla předložena dne
3. 6. 2011) přiměřené obsahu výzvy. Další úkon správce daně vůči žalobci již neučinil, a ačkoliv dne 8. 7. 2011 podala daňová poradkyně za žalobce daňové přiznání, teprve přípisem ze dne 7. 9. 2011 sdělil správce daně žalobci, že tato plná moc je vůči němu neúčinná. V mezidobí dne 25. 7. 2011 zaslal správce daně Ing. P. Z. vyrozumění o výsledku svého šetření ve věci stížnosti, že s ním není jednáno jako se zplnomocněným zástupcem žalobce, v němž tuto stížnost označil za důvodnou a současně sdělil, že veškeré úkony, které byly správcem daně po datu 9. 12. 2010 učiněny vůči žalobci, lze považovat za neopodstatněné. Tímto vyrozuměním o vyřízení stížnosti došlo k završení zmatečnosti postupu správce daně
vůči žalobci, resp. jeho zmocněnci Ing. P. Z., neboť výzva ze dne 24. 5. 2011, ačkoliv byla učiněna správcem daně po datu 9. 12. 2010, tj. po datu předložení plné moci pro Ing. P. Z., byla adresována přímo žalobci. Na základě uvedeného mohl mít žalobce oprávněně pocit, že jeho podání vůči správci daně jsou již bezvadná. V podstatě ke stejnému závěru dospěl žalovaný v napadeném rozhodnutí (s. 4 odst. 5), kde mj. správci daně správně vytkl i časovou prodlevu mezi jednotlivými úkony ve věci. Krajský soud se však nemůže ztotožnit se závěrem žalovaného, který z těchto dle jeho slov nestandardních postupů správce daně vyvodil, a sice že se jednalo o dílčí nedostatky, které nemohly způsobit nezákonnost rozhodnutí, když dospěl k opačnému závěru. Z platebního výměru správce daně, kterým je žalobci uložena pokuta za opožděné tvrzení daně (rozhodnutí ze dne 29. 11. 2011), je zcela zřejmé, že výše pokuty byla ovlivněna počtem dnů prodlení v souladu s § 250 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Nelze však přehlédnout skutečnost, že na počtu dnů představujících prodlevu, se dle obsahu správního spisu nezanedbatelným způsobem podílel právě správce daně, a to jednak zmatečnou výzvou ze dne 24. 5. 2011 a jednak průtahy v řízení, kdy, ačkoliv plná moc pro daňovou poradkyni mu byla předložena dne
30. 3. 2011, teprve dne 7. 9. 2011 sdělil žalobci, že tato plná moc je vůči němu neúčinná. Jestliže totiž správce daně svůj názor o neúčinnosti plné moci opíral o § 29 odst. 2 daňového řádu, byla tato vada neodstranitelná, takže mohl neúčinnost předložené plné moci vyslovit prakticky ihned po jejím obdržení. Žalobci lze přisvědčit v tom názoru, že pokud by správce daně postupoval v souladu s daňovým řádem, nelze vyloučit, že by prodlení s podáním daňového přiznání bylo minimální a tomu by odpovídala také výše pokuty. Na základě uvedeného se lze ztotožnit také s názorem žalobce, že postupem správce daně byly porušeny základní zásady správy daní vymezené § 5 odst. 1 a 3, § 6 odst. 3 a § 7 odst. 1 a 2 věty prvé daňového řádu. (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 015
Společnost s ručením omezeným UNIMEX-INVEST proti Odvolacímu finančnímu ředi- stejného zákona. Smyslem zavedení nového, formalizovanějšího způsobu zahájení daňového řízení bylo posílení právní jistoty těch, kterých se řízení týká (srov. důvodovou zprávu k § 91 odst. 1 daňového řádu z roku 2009). Oznámení o zahájení řízení má seznámit jeho účastníky s tím, o čem se řízení vede, v jakém rozsahu, na základě jaké skutečnosti se zahajuje apod. Oprávnění správce daně stanovit daň podle pomůcek však vyplývá již ze samotného § 87 odst. 5 daňového řádu z roku 2009 jako důsledek nesdělení termínu připravenosti k zahájení daňové kontroly ve lhůtě stanovené správcem daně.
Není tedy žádného rozumného důvodu trvat na tom, aby správce daně vyrozuměl daňový subjekt o doměřovacím řízení, neboť doměřovací řízení je zahájeno ex lege marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě k zahájení daňové kontroly. Daňový subjekt ví, že marným uplynutím lhůty je zahájeno doměřovací řízení, a již z výzvy podle § 87 odst. 5 daňového řádu z roku 2009 ví, o čem bude řízení vedeno, v ja- k § 250 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád telství o uložení pokuty.