Pojem „alkohol plně kvasného původu“ (§ 93 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) vylučuje, aby pro zastavení procesu kvašení byl přidán destilát, tedy alkohol, který má svůj původ nejen ve kvašení, ale i v destilaci, není proto kvasného původu „plně“.
Žalobce do České republiky dovezl výrobky „Červené víno Kagor Red Desert 2002“ s obsahem alkoholu 15,5 % obj. v lahvích o objemu 0,75 l. Z těchto výrobků byly odebrány vzorky a provedeny jejich zkoušky Cel- S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012 sela s celkovou změnou koncepce dodávky tepla a kdy došlo k více změnám včetně změny světlosti potrubí, však tato skutečnost nemůže mít vliv na závěr, že došlo k technickému zhodnocení sekundárního rozvodu tepla. (...)
[46] Nejvyšší správní soud uzavřel, že práce provedené na sekundárním rozvodu tepla představovaly takový zásah do majetku, který znamenal změnu jeho technických parametrů, došlo tedy k technickému zhodnocení (rekonstrukci) ve smyslu § 33 zákona o daních z příjmů. Stěžovatel tento závěr konkrétními důkazy nevyvrátil. Zdejší soud má proto za nepochybné, že stěžovatel neoprávněně snížil základ daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2006 a 2007 o položky, které byly ve skutečnosti výdaji na technické zhodnocení.
Výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů lze odečíst pro zjištění základu daně pouze ve výši prokázané daňovým subjektem, přičemž důkazní břemeno nese daňový subjekt. Stěžovateli se nepodařilo prokázat svá tvrzení, správní orgány proto nepochybily, pokud sporné náklady neuznaly. ně technickou laboratoří Olomouc a Celně technickou laboratoří při Generálním ředitelství cel. Na jejich základě vyměřil Celní úřad Olomouc rozhodnutími ze dne 29. 2. 2008 žalobci spotřební daň z dovezených výrobků, které posoudil jako meziprodukty ve smyslu § 93 odst. 4 zákona o spotřebních daních.
Proti rozhodnutím celního úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 24. 6. 2008. Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Žalobce mimo jiné namítal existenci rozporu § 93 odst. 3 zákona o spotřebních daních se směrnicí Rady (EHS) č. 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (dále jen „směrnice 92/83/EHS“). K rozporu se směrnicí došlo dle žalobce novelizací provedenou zákonem č. 217/2005 Sb., jež změnila definici tichých vín. Odvolával se přitom na závaznost směrnice 92/83/EHS pro členské státy (čl. 7 citované směrnice), přímý účinek směrnice a definici tichého vína obsaženou v čl. 8 téže směrnice. Žalobce dále uvedl, že jím dovážené výrobky obsahují ethanol toliko kvasného původu a v jiných členských státech EU jsou takovéto výrobky posuzovány jako tiché víno.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že zákonem č. 217/2005 Sb. nedošlo k žádnému věcnému posunu při zařazování vína do kategorií podle zákona o spotřebních daních. Slova „bez přídavku lihu“ doplněná zákonem č. 217/2005 Sb. jsou toliko národním technickým upřesněním pojmů „bez jakéhokoliv obohacení“ a „plně kvasného původu“, které jsou obsaženy ve směrnici
92/83/EHS a mají stejný význam. V tichém víně tak může být obsažen toliko alkohol vzniklý kvašením přímo ve vybraném výrobku, nikoli mimo něj. Česká národní úprava tak i po novelizaci provedené citovaným zákonem dle žalovaného zůstává plně v souladu s citovanou směrnicí. Tvrzení žalobce o odlišném posouzení jím dovážených výrobků v jiných členských státech žalovaný považoval za účelová, neboť se zakládala toliko na domněnkách a nebyla podpořena žádnými důkazy. Dle žalovaného navíc pro zařazení předmětných výrobků do kategorie „tiché víno“ nebo „meziprodukt“ pro účely spotřební daně není rozhodné jen sazební zařazení, ale i naplnění dalších podmínek § 93 odst. 3 zákona o spotřebních daních.
Krajský soud v Ostravě v dané věci rozhodoval již dvakrát, a to rozsudky ze dne 4. 12. 2008, čj. 22 Ca 226/2008-24, a ze dne 8. 12. 2010, čj. 22 Af 40/2010-87, které Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu zpět.
První z uvedených rozsudků Nejvyšší správní soud zrušil pro vnitřní rozpornost, druhý rozsudek pak pro nepřezkoumatelnost. Krajský soud v Ostravě žaloby zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Stěžejním právním problémem celého sporu, jak jej účastníci soudu předestřeli, je výklad čl. 8 odst. 1 alinea 2 směrnice 92/83/EHS, výklad § 93 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních a posouzení, zda jsou tato dvě ustanovení ve vzájemném rozporu, či nikoli.
Aplikace jiných částí čl. 8 směrnice
92/83/EHS či § 93 odst. 3 zákona o spotřebních daních nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, když v řízení bylo řádně prokázáno, že skutečný obsah alkoholu v žalobcem dovážených výrobcích přesahuje 15 % obj., ale nepřesahuje 18 % obj.
Dle čl. 8 odst. 1 alinea 2 směrnice 92/83/EHS „[p]ro účely této směrnice se ,tichým vínem‘ rozumějí všechny výrobky kódů KN 2204 a 2205, s výjimkou šumivého vína, jak je vymezeno v odstavci 2 tohoto článku, [...] jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 15 % objemových, ale nepřesahuje 18 % objemových, pokud byly vyrobeny bez jakéhokoli obohacování a je-li alkohol obsažený v hotovém výrobku plně kvasného původu“.
Podle § 93 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních „[t]ichým vínem se pro účely tohoto zákona rozumí výrobky, které nejsou šumivým vínem vymezeným v odstavci 2 a které jsou uvedené pod následujícími kódy nomenklatury: [...] 2204 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 15 % objemových, ale nepřesahuje 18 % objemových, pokud byly vyrobeny bez jakéhokoliv obohacování a je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu.“
Krajský soud je vázán závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším správním S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012 soudem v rozsudku ze dne 22. 4. 2010, čj. 7 Afs 44/2009-60, že § 93 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních je v rozporu s čl. 8 odst. 1 směrnice 92/83/EHS. Již ze samotného znění těchto ustanovení je zřejmé, že česká právní úprava vyžaduje splnění pěti kritérií k naplnění pojmu tichého vína, zatímco citovaná směrnice toliko čtyř. Páté kritérium je formulováno zcela kategoricky, vylučuje přidání alkoholu kdykoli, bez ohledu na to, zda k němu dojde po částečném zkvašení nebo zda k němu dojde po ukončení procesu kvašení.
Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 1. 2001, Association générale de l’industrie du médicament (AGIM) ASBL a další, C-471/07 a C-472/07, Sb. rozh., s. I-113, bod 26, „podle ustálené judikatury ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči státu, a to jak v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva, tak i v případě, že ji provedl nesprávně (viz rozsudky ze dne 26.
února 1986, Marshall, 152/84, Recueil, s. 723, bod 46, jakož i ze dne
5. října 2004, Pfeiffer a další, C-397/01 až C-403/01, Sb. rozh., s. I-8835, bod 103).“ Vzhledem k tomu, že v dané věci uplynula lhůta k provedení směrnice 92/83/EHS, formulace čl. 8 odst. 1 je bezpodmínečná a dostatečně přesná, ostatně jeho znění je po obsahové stránce zcela součástí § 93 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních, a stát ji provedl nesprávně, žalobce se zcela oprávněně dovolává přímého účinku čl. 8 odst. 1 citované směrnice. Krajský soud proto dále nepřihlížel k otázkám naplnění pátého kritéria § 93 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních.
Naplnění prvých dvou kritérií je mezi účastníky nesporné.
Krajský soud se proto dále zaměřil na otázku naplnění kritéria třetího, tzn. zda při výrobě žalobcem dovážených výrobků došlo k obohacení vína. Zákon o spotřebních daních ani směrnice 92/83/EHS definici tohoto pojmu neobsahují, proto lze použít pojmy užívané předpisy enologickými. Nařízení Ra- S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012 dy (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, pod nadpisem „Úkony obohacování“ (příl. V. písm. D.) obsahuje tento text: „Zvýšení přirozeného obsahu alkoholu v % objemových podle části C může být provedeno těmito úkony: a) v případě čerstvých vinných hroznů, částečně zkvašeného hroznového moštu nebo mladého vína v procesu kvašení pouze přídavkem sacharosy, zahuštěného hroznového moštu či rektifikovaného moštového koncentrátu; b) v případě hroznového moštu pouze přídavkem sacharosy, zahuštěného hroznového moštu či rektifikovaného moštového koncentrátu nebo částečným zahuštěním včetně reverzní osmózy; c) v případě vína vhodného k získávání stolního vína a stolního vína částečným zahuštěním chladem.“ Z uvedeného je zřejmé, že legislativa EU pokládá za „obohacování“ vína přidání přídavku způsobujícího zvýšení přirozeného obsahu alkoholu, tj. složky, která sama není alkoholem, ale v následném kvašení způsobí, že finální produkt bude mít vyšší obsah alkoholu, než kdyby k přidání této složky nedošlo.
Krajský soud proto dospěl k závěru, že přidání alkoholu (ať už jakéhokoli původu, ať už před kvašením nebo po něm) není obohacením vína.
Dále se krajský soud zabýval otázkou výkladu slov „plně kvasného původu“ (čtvrtým kritériem). Definici tohoto pojmu neobsahují ani enologické předpisy EU ani zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). Vesměs však používají pojem „kvašení“ jen ve vztahu k materiálům, které jsou s to kvasit samy [srov. např. nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem]. Krajský soud proto vyšel z obecného chápání pojmu „kvašení“ ve společnosti, kdy kvašením se obecně rozumí proces, při němž kvasinky proměňují jednoduché cukry (glukózu a fruktózu) na alkoholy a oxid uhličitý.
Společnost s ručením omezeným Skoma-Lux proti Celnímu ředitelství Olomouc o spo- krok. Je zřejmé, že např. izolace budovy vyměněná po několika desítkách let bude mít lepší technické parametry (např. vyšší tepelný odpor při stejné tloušťce) než izolace původní, tato změna je však přisuzována přirozenému technickému pokroku a sama o sobě neznamená technické zhodnocení namísto opravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2005, čj. 59 Ca 136/2003-58, č. 817/2006 Sb. NSS). Jinými slovy, pokud daňový subjekt nahradí původní materiál prokazatelně nejbližším materiálem na trhu (např. proto, že původní materiál se již nevyrábí), taková náhrada nebude mít sama o sobě za následek technické zhodnocení ve smyslu § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů.
Stěžovatel namítal, že technický pokrok byl důvodem, pro který byla změněna technologie uložení potrubí (namísto uložení do betonových žlabů bylo potrubí uloženo na písečné lože). Nejvyšší správní soud připouští, že tato skutečnost posuzována izolovaně by mohla vést k závěru, že k technickému zhodnocení nedošlo. V kontextu posuzované věci, kdy je nepochybné, že výměna potrubí souvi- a č. 575/2006 Sb. třební daň.