zákona č. 255/1994 Sb. (v textu jen „daňový řád“) Dojde-li ke zpětvzetí odvolání dle $ 48 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě da- ní a poplatků, je správní orgán povinen odvolací řízení zastavit rozhodnutím dle $ 27 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
C...) Krajský soud tedy přistoupil k posou- zení druhé žalobní námitky, tj. k posouzení právní otázky, jakým způsobem má být ukon- čeno daňové řízení v případě zpětvzetí odvo- lání. Krajský soud se neztotožňuje s právním názorem žalovaného, že $ 48 odst. 8 daňové- ho řádu je ustanovením speciálním k $ 27 té- hož zákona. Nemůže tomu tak být především proto, že $ 48 odst. 8 uvedeného zákona upravuje pouze právní důsledky zpětvzetí odvolání. Tedy, že již neexistuje právo na po- dání dalšího odvolání a že původní rozhod- nutí nabývá právní moci dnem zpětvzetí od- volání.
Ustanovení $ 48 odst. 8 daňového řádu však neupravuje procesní formu ukon- čení odvolacího řízení. Podle názoru soudu je proto nutno skutečně postupovat podle obecných ustanovení citovaného zákona upravených v části první tohoto právního předpisu, kde v $ 27 je upraveno zastavení ří- zení. V případě zpětvzetí odvolání přitom připadá v úvahu aplikace nikoliv $ 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu, jak dovozuje žalob- ce, ale $ 27 odst. 1 písm. a) uvedeného záko- na, v němž se zastavením řízení řeší zpětvzetí návrhu.
Krajský soud má za to, že formulace „zpětvzetí návrhu“ představuje terminolo- gickou nepřesnost a ve smyslu účelu této právní úpravy je toto ustanovení zapotřebí vztáhnout na všechny formy podání ve smys- lu $ 21 citovaného zákona, tedy i na odvolání. Nutno také zohlednit, že zpětvzetí odvolání je pouze projevem vůle účastníka řízení a ja- ko takové nemůže formálně ukončit daňové řízení, které probíhá před správním orgá- nem, a proto tento správní orgán musí řízení ukončit svým rozhodnutím, jež bude také vý- razem akceptace relevantnosti právního úko- nu zpětvzetí odvolání učiněného daňovým subjektem.
Vydání rozhodnutí, kterým bude odvolací řízení pravomocně ukončeno, je po- dle názoru krajského soudu nezbytné také z hlediska navození právní jistoty, a to nejen daňového subjektu, jemuž tak bude potvrze- na relevantnost jeho právního úkonu, ale ta- ké správce daně, neboť zpravidla bude nava- zovat „řízení o vyměření penále, takže předchozí řízení ve věci daňové povinnosti musí být nezpochybnitelně ukončeno, aby byla nastolena jistota poslední známé daňové povinnosti. Nezbytnost ukončení odvolacího řízení rozhodnutím o zastavení řízení podle názoru krajského soudu v neposlední řadě vyplývá také z toho, že nelze a priori vyloučit situaci, kdy právní úkon zpětvzetí odvolání nebude perfektní (ze si představit, že ho uči- ní neoprávněná nebo nezpůsobilá osoba, že bude mít formální nedostatky apod.).
Z toho- to důvodu právní stav, který vznikne zpětvze- tím odvolání a který je předvídán $ 48 odst. 8 daňového řádu, nemůže být absolutně ne- vratný. Pro takové případy musí existovat možnost obrany, a tou je odvolání proti roz- hodnutí o zastavení řízení. Krajský soud má za to, že v právní moci dodatečného platebního výměru, která nasta- ne dnem zpětvzetí odvolání, nelze spatřovat procesní překážku odvolacího řízení ve věci zastavení řízení. Předmětem tohoto odvolací- ho řízení totiž bude pouze rozhodnutí 0 za- stavení řízení.
Dodatečný platební výměr při- tom zůstane v právní moci a pouze v případě, že by bylo rozhodnutí o zastavení řízení zru- šeno s tím, že právní úkon zpětvzetí byl z ně- jakého důvodu vadný, pak bude logickým dů- sledkem, že tento právní úkon jakožto vadný nemohl vyvolat právní důsledky, které s ním $ 48 odst. 8 daňového řádu spojuje, a doda- tečný platební výměr tak nemohl právní mo- ci nabýt. Tím by se odvolací řízení znovu otevřelo. Současně by zde vyvstala možnost ještě jednoho stupně právní obrany, a to pro- střednictvím správní žaloby, přičemž v řízení o ní by správní soud rovněž přezkoumával pouze rozhodnutí o zastavení řízení, a nikoliv zákonnost dodatečného platebního výměru o daňové povinnosti.
Na základě uvedené právní argumentace dospěl krajský soud k zá- věru, že jelikož v posuzované věci nebylo od- volací řízení po provedení právního úkonu 1075 2152 na ani poslední známá daňová povinnost a nebyly splněny procesní podmínky pro za- hájení řízení o předepsání penále. (...) zpětvzetí odvolání ukončeno pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení dle $ 27 odst. 1 písm. a) daňového řádu, není najisto postave- 2152 Daň z příjmů: zdanění dividend k $ 51 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu jen „daňový řád“) k $ 36 a $ 38d zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění do 30.
3. 2007 I. Smlouvou o postoupení pohledávky (zde právo na výplatu dividendy) lze po- stupovat pohledávku, jejíž hodnota se rovná výši, v jaké s ní disponoval, resp. mohl disponovat vlastník akcie. Má-li plátce daně (zde akciová společnost) povinnost vy- brat daň srážkou, a to buď při výplatě dividend, nebo nejpozději do konce třetího měsíce po dni rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku, a tuto sraženou daň od- vést svému místně příslušnému správci daně, a to do konce následujícího měsíce ode dne, kdy byla povinna srážku provést, obdrží akcionář vždy již čistý, zdaněný příjem; výplata dividendy je vždy prováděna v částce netto, a proto se právo na VÝ- platu dividend týká pouze čisté částky dividendy po zdanění ($ 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
II. Smlouva o postoupení pohledávky — práva na výplatu dividendy - nezakládá tomu, kdo ji nabyl, procesní postavení poplatníka daně, nevzniká mu tudíž ani oprávnění podat stížnost na postup plátce daně dle $ 51 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Společnost s ručením omezeným AgroBio Opava proti Finančnímu ředitelství v Ostravě