visejících zákonů (v textu též „zákon o matrikách“) k čl. 10 Listiny základních práv a svobod Nutnost učinit prohlášení o tom, že občan bude užívat dvě jména, jak byla zapsá- na v matriční knize k 31. 12. 1949 (6 86 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů), není v rozporu s čl. 10 Listiny základních práv a svobod, neboť jde o formalitu, která nepředstavuje pro ob- čana neúnosné břemeno. Naopak ponechává na jeho vůli, v jaké podobě bude své jméno (jména) užívat.
C...) K námitce žalobce ohledně rozporu zákona č. 55/1950 Sb. s Listinou základních práv a svobod je nutno uvést, že krajský soud nemá důvod zabývat se ústavností právní úpravy nastolené tímto zákonem, když zákon č. 55/1950 Sb. nebyl v řízení, které vedlo k vy- dání napadeného rozhodnutí, vůbec použit a nebyl účinný v okamžiku zahájení správní- ho řízení. : Námitku žalobce, že zákon o matrikách je pokračováním protiústavní úpravy, pokud od žalobce vyžaduje prohlášení, že bude užívat obě jména, nepovažuje krajský soud za důvodnou.
Podle čl. 10 odst. 1 Listiny každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osob- ní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. 846 Ústavní soud sice užívání jména ve vztahu k citovanému článku Listiny dosud ve své ju- dikatuře neřešil, nicméně v uvedené věci lze využít judikaturu Evropského soudu pro lid- ská práva (dále jen „ESLP“). Podle konstantní judikatury ESLP spadají spory týkající se jmen a příjmení jednotlivců do rozsahu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
Ačkoli toto usta- novení nezmiňuje výslovně právo na jméno, jméno jako prostředek osobní identifikace a spojení s rodinou, dotýká se soukromého a rodinného života jednotlivce (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Znamenskaja proti Rusku ze dne 2. 6. 2005, stížnost č. 77785/01, $ 23). Nicméně podle taktéž konstantní judi- katury ESLP může být užívání práv a svobod zaručených v Úmluvě vázáno ze strany státu na splnění určitých formalit (jako je v kraj- ským soudem posuzovaném případě prohlá- šení podle $ 86 zákona o matrikách a zapla- cení správního poplatku).
Tyto formality - za předpokladu, že nepředstavují pro osobu ne- únosné břemeno - neznamenají porušení práv přiznaných Úmluvou (srov. např. rozsu- dek ESLP ve věci Folgerg a další proti Norsku ze dne 29. 6. 2007, stížnost č. 15472/02, $ 100). Dále je třeba uvést, že ESLP v rozsudku Guil- lot proti Francii (ze dne 24. 10, 1996, stížnost č. 22500/1993, $ 27) poukázal na to, že malá diskrepance mezi úřední podobou jména a jeho podobou, kterou osoba užívá v soukro- mém životě, sice může způsobovat nepříjem- nosti, ale zpravidla nebudou takového rozsahu, aby mohly být považovány za nerespektování soukromého a rodinného života z pohledu čl.
8 Úmluvy. Lze tedy uzavřít, že podle názoru krajské- ho soudu postupovaly správní orgány v pří- padě skončení platnosti občanského průkazu žalobce v souladu se zákonem, když tento ob- čanský průkaz obsahoval nesprávný údaj tý- kající se jména, které je žalobce oprávněn - s ohledem na skutečnosti uvedené výše - v současné době užívat.
Ing. Pavel K. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o platnost občanského průkazu.