Zákonná fikce o vydání rozhodnutí o odepření informací podle $ 15 odst. 4 záko- na č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se z povahy věcí nemůže uplatnit poté, co bylo předchozí negativní fiktivní rozhodnutí zrušeno správním soudem.
Mezi účastníky bylo sporné, zda se poté, co byla správním soudem zrušena negativní fiktivní rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve smyslu $ 15 odst. 4 a $ 16 odst. 3 zá- kona o svobodném přístupu k informacím, uplatní opět zákonná fikce podle $ 15 odst. 4 citovaného zákona. C.) Krajský soud se zcela ztotožnil s přilé- havou argumentací žalobce, že z citovaného $ 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím jednoznačně vyplývá, že zákon- ná fikce o vydání rozhodnutí o odepření in- formací se z povahy věci může uplatnit pouze jednou, neboť zákon váže počátek běhu Ihůty pro vyřízení žádosti o poskytnutí informací na doručení žádosti povinnému subjektu (v projednávané věci byla žádost o poskytnu- tí informací první žalované doručena dne 24.
4. 2003), popř. na upřesnění žádosti po- dle $ 14 odst. 3 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce poukázal správně rovněž na skutečnost, že výklad žalo- vaných by ve svých důsledcích vedl k tomu, že povinný subjekt by se mohl opakovaně vý- hýbat poskytnutí informací, resp. sdělení dů- vodů pro odepření informací, odkazem na vydání fiktivního negativního rozhodnutí, které je ovšem podle ustálené judikatury správních soudů nepřezkoumatelné pro ne- dostatek důvodů. Takový výklad, který by mo- hl vést k nekonečnému „ping pongu“ mezi soudem a správními orgány, je podle názoru krajského soudu absurdní a odporující smys- lu a účelu zákona o svobodném přístupu k informacím.
Žaloba obsahovala dva petity, které se svou formulací blížily eventuálnímu petitu známému z občanského soudního řízení. Ža- lobce totiž navrhl, aby soud uložil žalované ad 1) povinnost vydat rozhodnutí ve věci žá- dosti o poskytnutí informací ze dne 22. 4. 2003 ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsud- ku. Pro případ zamítnutí tohoto primárního petitu žalobce navrhoval, aby tatáž povinnost byla uložena žalované ad 2). Ve sporném ob- čanském soudním řízení se Ize eventuálním petitem domáhat, aby byla žalovanému ulože- na určitá povinnost (primární petit), a teprve když bude primární petit zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce (eventuální petit).
Charakter správního soud- nictví ovšem nepřipouští podávání žalob ve formě eventuálních petitů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2004, čj. 6 Ans 1/2003-101, publikovaný pod č. 652/2005 Sb. NSS). Za této situace je nutno vycházet z toho, že žalobce jedním podáním podal fakticky dvě žaloby proti nečinnosti správního orgánu proti dvěma žalovaným. Jelikož rozsudkem Krajského soudu v Os- travě ze dne 29. 7. 2004, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2004, byla pro vady řízení zru- šena rozhodnutí žalované ad 2) ze dne 2.
6. 2003, fiktivní rozhodnutí žalované ad 2) ve věci odvolání žalobce ze dne 11. 5. 2003 i fik- tívní rozhodnutí žalované ad 1) ve věci žádos- ti žalobce o poskytnutí informací ze dne 22. 4. 2003, ocitla se věc ve stadiu řízení před správním orgánem I. stupně. Na tomto závě- ru nemůže nic změnit skutečnost, že krajský soud v předcházejícím rozsudku věc vrátil k dalšímu řízení žalované ad 2), neboť tento výrok má oporu v $ 78 odst. 4 s. ř. s., a to i teh- dy, zrušuje-li soud podle $ 78 odst. 3 s. ř.
s. vedle napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Žalovaná ad 2) tedy měla po- stoupit správní spis žalované ad 1) jako správ- nímu orgánu I. stupně. S ohledem na výše uvedené byla následně žalovaná ad 1) povinna (nehodlala-li, byť i jen zčásti, žádosti vyhovět) vydat rozhodnutí, jehož obsahové náležitosti jsou uvedeny v $ 15 odst. 2 zákona o svobod- ném přístupu k informacím, tj. včetně odů- vodnění každého omezení práva na informa- ce, nebo poskytnout požadované informace.
Správní rozhodnutí: soulad výroku s odůvodněním Správní trestání: provozování rozhlasového a televizního vysílání kčl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod k $ 60 odst. 1 písm. 1) a odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů Jestliže jednotlivé odstavce $ 60 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlaso- vého a televizního vysílání, stanoví jiné zákonné rozmezí pro uložení sankce za po- rušení povinností v tom kterém odstavci uvedených, nelze se při ukládání sankce za správní delikt od takto vymezené pravomoci pro ukládání sankcí odchýlit.
Takový postup by byl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto za naplnění skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v $ 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (tj. zařazení do vysílání od 6.00 hodin do 22.00 hodin pořadů a upoutávek, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých), nelze ulo- žit pokutu podle $ 60 odst. 1 písm. I) téhož zákona (tj. nedodržení povinností stano- vených pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů).
Bc. Miroslav Š. proti 1) Policii České republiky - Městskému ředitelství Ostrava a 2) Poli- cii České republiky - Správě Severomoravského kraje o poskytnutí informací.