Jestliže je stavba užívána k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním povolení, neznamená to bez dalšího naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je společenská škodlivost. Společenská škodlivost musí být v případě správního deliktu, jehož skut- ková podstata je vymezena stavebním zákonem [$ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb.], posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpo- kládá odborné posouzení stavebně-technického uspořádání stavby, jejích stavebně- technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí ja- kožto vyhodnocení následku škodlivého jednání.
Žalobní námitku namítající nedostatečné zjištění skutkového stavu a to, že napadené rozhodnutí neobsahuje jasné vymezení sku- tečností, které byly podkladem rozhodnutí, jakož ani úvahy, jimiž byl správní orgán ve- den při hodnocení důkazů a při použití práv- ních předpisů, na základě nichž rozhodoval, shledal krajský soud důvodnou. Ačkoliv ža- lobce nesprávně uvádí „ust. f 46 a 47 správ- ního řádu“, čímž má nepochybně na mysli zákon č. 71/1967 Sb., který pozbyl účinnosti ke dni 1. 1. 2006, dospěl krajský soud k závě- ru, že slovní vymezení této žalobní námitky přesahuje rámec citovaného zákona a je mož- né je aplikovat i na současně platný správní řád, tj. zákon č. 500/2004 Sb., neboť i tento zá- kon např. v $ 3 stanoví povinnost správního orgánu řádně zjistit stav věci, ve které řízení vede.
V posuzované věci byla žalobci uložena sankce za správní delikt podle $ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, podle kterého se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že užívá změnu stavby v rozporu s kolau- dačním rozhodnutím popř. stavebním povo- lením. Co je míněno změnou v užívání stavby vymezuje stavební zákon v $ 126. Ustanovení $ 126 odst. 2 uvádí, že změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způso- bu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna činnosti, jejíž účinky by mohly ohro- zit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, je pří- pustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu.
Ustanovení $ 81 odst. 2 písm. c) tím není dotčeno. Ustanovení $ 81 odst. 2 písm. c) stanoví, že rozhodnutí o změ- 328 ně stavby vyžadují změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v posuzované věci nevyplývá, jaká změna stavby nastala, resp. měla nastat v důsledku změny ve způsobu užívání stavby a jak změna ve způsobu užívání stavby pod- statně změnila nároky stavby na okolí. Z ob- sahu napadených rozhodnutí ani z obsahu správních spisů není seznatelné, k jakému účelu v současné době rekreační areál Losin- ka, jehož součástí je předmětná stavba, slou- ží.
Uváděno je pouze to, že v objektu jsou opakovaně provozovány hudební produkce, aniž by byla upřesněna jejich četnost, pravi- delnost, způsob provedení apod. Lze souhla- sit s žalobcem v tom, že samotné užívání stav- by k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním po- volení, ještě nemusí znamenat naplnění skut- kové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je také společenská škodlivost. Společenská škodlivost pak musí být v případě správního deliktu, jehož skutko- vá podstata je vymezena stavebním zákonem, posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpokládá odborné posouzení staveb- ně-technického uspořádání stavby, jejích sta- vebně-technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí ja- kožto vyhodnocení následku škodlivého jedná- ní.
Ve správních rozhodnutích obou stupňů však jakékoli úvahy v takto naznačeném smyslu absentují. V souladu s tímto názorem soudu je nutno kategoricky odmítnout závěr žalované- ho, vyjádřený v posledním odstavci strany čtyři napadeného rozhodnutí, že v řízení nebyla roz- hodující otázka společenské nebezpečnosti. Nutno také zdůraznit, že ve smyslu $ 50 odst. 3 věty druhé správního řádu č. 500/2004 Sb. ná- leží v tomto druhu správního řízení důkazní břemeno v celém rozsahu správnímu orgánu. Vyhodnocení správního orgánu I.
stupně, že „stavebně-technické uspořádání stavby podle názoru odboru výstavby MĚŮ Šum- perk neumožňuje provozování veřejných hudebních produkcí“ nelze považovat za od- borné hodnocení odpovídající posouzení specializovaného správního orgánu pro jeho naprostou bezobsažnost. Rozhodnutí správ- ního orgánu I. stupně postrádá také úvahu o významu „častých stížností občanů“ týkají- cích se pořádání veřejných hudebních pro- dukcí. Z obsahu rozhodnutí není zřejmé, zda tím správní orgán dokladuje pokračující cha- rakter správního deliktu či zda chce tímto způsobem demonstrovat společenskou škod- livost správního deliktu.
V tomto ohledu ize s žalobcem souhlasit v námitce, že považoval- -li správní orgán tyto stížnosti za důkaz, měl je v odůvodnění rozhodnutí řádně konkretizo- vat a následně vyhodnotit jejich oprávněnost. Navíc je zapotřebí uvést, že zmiňuje-li správ- ní orgán podané stížnosti v odůvodnění roz- hodnutí, měly být také součástí správní spisu. Ve stejné rovině je v odůvodnění rozhodnutí také vedena zmínka o předešlém upozornění žalobce na provozování veřejných hudeb- ních produkcí a možnost sankčního postihu.
Důvodnost této části rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelná, neboť z obsahu rozhodnutí nelze usoudit, jaký účel toto tvrzení v úvahách správního orgánu má. Správní orgán totiž podle stavebního zákona nemá zákonnou povinnost upozorňovat práv- ní subjekt, že se dopouští jednání, jež by mob- lo být posuzováno jako správní delikt, a z vý- roku rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyplývá, že by byla sankce uložena za po- kračující správní delikt, když podle výroku rozhodnutí byla sankce uložena za provozová- ní veřejné hudební produkce dne 23.
3. 2007. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí tyto nepřezkoumatelné úvahy správního orgánu I stupně nijak nedoplnil ani neupřesnil. (...) 1799 Celní řízení: k pojmu „zřejmé zanedbání“ zve k $ 249a zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 2/2001 Sb.» „Zřejmým zanedbáním“ ve smyslu $ 249a zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném od 1. 7. 2002 do 30. 4. 2004, je nutno rozumět jednání sice pouze ne- dbalostní, nicméně takové, jehož míra zavinění je značná. Bude se jednat o takovou nedbalost, které by se dopustila jen velmi silně nepečlivá a nepořádná osoba, ve vý- znamné míře rezignující na opatrnost a na snahu dodržovat všechny zákonem sta- novené povinnosti.
Společnost s ručením omezeným PULZ Invest proti Krajskému úřadu Olomouckého kra- je o uložení pokuty.