Kraje mají dle $ 15 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, právo na bezúplatné poskytnutí údajů z katastru nemovitostí bez výjimky, tj. ve všech formách uvede- ných v $ 3 vyhlášky č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí Čes- ké republiky.
(..) Krajský soud se předně neztotožňuje s názorem žalovaného, že by tu byl nedostatek kompetence (pravomoci) katastrálního úřa- du rozhodnout o návrhu žalobce na vrácení správního poplatku poté, co byla vydána vý- zva katastrálního úřadu k zaplacení poplatku, poplatek byl zaplacen a bylo již rozhodováno i o odvolání proti výzvě k zaplacení poplatku. Dle $ 9 zákona č. 634/2004 Sb. v řízení ve věcech poplatků se postupuje podle zvláštní- ho právního předpisu upravujícího správu daní, nestanoví-li tento zákon jinak.
Takovým předpisem je daňový řád. Tento předpis striktně rozlišuje mezi řízením o vy- měření daně (kam je třeba pro účely pojmo- sloví tohoto zákona zařadit i správní poplatky s ohledem na $ 1 odst. 1 d. ř. a $ 9 zákona č. 634/2004 Sb.) upraveným v $40-$47d.ř. (zde však zákon č. 634/2004 Sb. obsahuje přednostní zvláštní úpravu v $ 5 odst. 2 - 6) a řízením o vrácení daňového přeplatku ($ 64d. ř.). Jedná se tak o zcela samostatná ří- zení mající samostatný (na sobě procesně ne- závislý) průběh a osud.
Jsou-li případně zahá- jena obě tato řízení, nečiní jedno pro druhé překážku řízení zahájeného, event. v případě skončení jednoho z nich překážku věci roz- hodnuté. Jakkoli pak proběhlo řízení vymě- řovací (lhostejno pro tyto účely s jakým vý- sledkem), je třeba dle $ 64 odst. 4 d. ř. o žádosti o vrácení přeplatku rozhodnout meritorně (věcně), když podmínky řízení sta- novené daňovým řádem pro vedení řízení jsou splněny. Zastává-li správce daně (zde ka- tastrální úřad zmocněný ke správě správních poplatků na úseku katastru podle $ 5 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb.) názor, že tu není vra- titelný přeplatek, žádost věcně projedná a za- mítne ($ 64 odst. 4 věty druhá a třetí d.
ř.). 249 1496 Výrok, který žalovaný zvolil, rozhodujíce napadeným rozhodnutím o žalobcově odvo- lání proti rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byla v souladu s citovanými procesní- mi ustanoveními žádost žalobce zamítnuta, však uvedeným zákonným ustanovením od- poruje. Zrušením rozhodnutí ve smyslu $ 50 odst. 6 d. ř. totiž nastolil stav, kdy tu není žád- ného (ani prvostupňového) meritorního (o věci samé) rozhodnutí o žalobcově žádosti o vrácení správního poplatku. Pokud však $ 64 odst. 4 d. ř.
bezvýjimečně stanoví povin- nost o takové žádosti rozhodnout, je stav na- stolený takovým rozhodnutím odvolacího or- gánu z hlediska procesního nezákonný. C) Obiter dictum, stoji argumentace obou stran v této věci zejména v rovině věcné, dlužno se vyjádřit i k této otázce. Za situace, kdy v této otázce jsou proti sobě kladeny právní úpravy obsažené v zákonech, je třeba se nejdří- ve věnovat výkladům těchto zákonů, aniž by by- lo přihlíženo k právním předpisům nižší právní síly (zde k žalovaným odkazované vyhlášce).
Jakkoli je třeba žalovanému přisvědčit v tom, že zákon č. 634/2004 Sb. osvobozuje kraje od placení správních poplatků toliko při výkonu přenesené působnosti (státní správy) ve svém $ 8 odst. 1 písm. c), je nutno zohlednit celkovou povahu tohoto přepisu. Zákon č. 634/2004 Sb. totiž upravuje veškeré správní poplatky vybírané na všech úsecích státní správy, tzn. nejen na úseku katastru ne- movitostí, ale i na úsecích matričním, staveb- ním, státního občanství, imigračním, mysli- vosti, rybářství, atd.
Oproti tomu $ 15 odst. 3 krajského zříze- ní upravuje otázky týkající se jen úseku ka- tastru nemovitostí. Z uvedeného vyplývá, že $ 15 odst. 3 kraj- ského zřízení je ustanovením, které upravuje užší okruh otázek než $ 8 odst. 1 písm. c) zá- kona č. 634/2004 Sb., a proto je $ 15 odst. 3 krajského zřízení ustanovením zvláštním G.lex specialis“) vůči (na širší okruh případů dopadajícímu) ustanovení $ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/2004 Sb., které je v tomto smě- ru úpravou obecnou (lex generalis“).
V právu České republiky, jako ve všech právních řádech založených na římskoprávní tradici (ať už kontinentálních, či anglo-ame- 250 rických), platí zásada přijímaná již římským právem a vyjádřená slovy „lex specialis dero- gat legi generali“, což znamená, že aplikace ustanovení zvláštního má vždy přednost před aplikací ustanovení obecného. Stanoví-li pak $ 15 odst. 3 krajského zříze- ní právo kraje na bezúplatné využívání údajů katastru nemovitostí, a to bez jakýchkoli výji- mek, vylučuje toto ustanovení (jako zvláštní) na úseku katastru nemovitostí ve vztahu ke kra- jům aplikaci (obecného) $ 8 odst. 1 písm. c) zá- kona č. 634/2004 Sb. Současně lze i zde argumentovat shodně s žalobcem zmiňovaným rozhodnutím Nej- vyššího soudu ČR ze dne 25.
10. 2004, sp. zn. 33 Odo 234/2004. Jakkoli se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v uvedeném rozhodnutí ve vztahu k obcím ($ 13 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), jsou jeho závěry s ohledem na totožnost úpravy (srov. toto ustanovení s $ 15 odst. 3 krajského zřízení) aplikovatelné i zde. Pokud je argumentace Nejvyššího soudu ČR aplikována na zde posu- zovaný případ, pak: V posuzovaném případě zpochybňuje ža- lovaný právo kraje domáhat se poskytnutí údajů katastru ve formě výpisu z katastru ne- movitostí k výkonu své působnosti bezúplat- ně.
Podle $ 15 odst. 3 krajského zřízení jsou kraje při výkonu své působnosti oprávněny využívat bezplatně údajů katastru nemovitos- tí. Podle $ 22 odst. 2 katastrálního zákona a $ 3 písm. b) vyhlášky patří mezi formy po- skytování údajů z katastru rovněž výpisy. Ža- lovanému lze přisvědčit potud, že žádná právní norma nestanoví katastrálním úřa- dům povinnost poskytovat výpisy krajům bezúplatně. Bezúplatné poskytování údajů však nemusí být založeno pouze na povinnos- ti toho, komu přísluší tyto údaje poskytovat, může vyplývat i z výkonu práva toho, komu jsou tyto údaje poskytovány (oprávněného subjektu), neboť každému právu musí kores- pondovat povinnost.
Zakládá-li $ 15 odst. 3 krajského zřízení právo krajů na bezúplatné využívání katastru nemovitostí, může být ta- kové právo uplatněno (naplněno) pouze ve vztahu ke katastrálním úřadům (tj. orgánům spravujícím katastr), 4 musí mu logicky vzato odpovídat povinnost zmíněného úřadu umožnit jeho realizaci. (...) 1497 Státní a veřejní zaměstnanci: platové poměry policistů; využívání technických prostředků a pomůcek k $ 4 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v ně- kterých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (v textu též „zákon o platu“) k $ 2a3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných služ- bách a správě, ve znění pozdějších předpisů“ k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě I.
Využíváním technických prostředků a pomůcek uvedených v 8. platové třídě podle přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kva- lifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech za- městnanců ve veřejných službách a správě, se rozumí využívání speciálních tech- nických prostředků a pomůcek vztahujících se k charakteristice prací uvedených v této třídě, a nikoliv využívání jakýchkoliv, tj. i zcela běžně užívaných, technických prostředků a pomůcek, které jsou užívány i policisty zařazenými v nižších plato- vých třídách.
II. Důvodem pro zařazení policisty do 8. platové třídy není sama 0 sobě skuteč- nost, že využívá jakékoliv přidělené technické prostředky a pomůcky, ale užívání speciálních a náročnějších technických prostředků a pomůcek koakretizovaných ve větě první.
Olomoucký kraj proti Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Opavě o vrácení