č. 326/1993 Sb. a č. 265/2001 Sb. Zjistí-li policista poznatky nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je jiný policista, není oprávněn provádět úkony k prověření těchto po- znatků, ale je povinen tyto poznatky neprodleně předat útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost jako příslušnému policejnímu orgánu podle $ 2 odst. 4 záko- na ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, Porušení této povinnosti předsta- vuje porušení základních povinností policisty podle $ 28 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
Z obsahu rozhodnutí služebního funkcio- náře a napadeného rozhodnutí odvolacího orgánu jednoznačně vyplývá, že spáchání ká- zeňského přestupku nebylo v daném případě spatřováno ve skutečnosti, že se žalobce vů- bec nezabýval oznámením Lubomíra S., ale V tom, že nepředal věc neprodleně inspekci Ministerstva vnitra jako útvaru příslušnému odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvěd- čující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je policista. Žalobce tedy nebyl oprávněn k hodnocení důkazní situace v tom směru, zda proti tvrzení Lubomtra S.
stojí tvr- zení členů zasahující policejní hlídky, ani k provádění případných dalších úkonů za účelem prověření pravdivosti či nepravdivos- ti tvrzení Lubomíra S., neboť k tomu je pří- slušný pouze útvar inspekce Ministerstva vnitra, což vyplývá jednak z obecně závaz- ných právních předpisů [zejména $ 2 odst. 4 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 283/1991 Sb.“), a $ 12 odst. 2 trestního řádu] a jednak z vnitř- ních pokynů služebních funkcionářů (naříze- ní Ministerstva vnitra č. 88/1999, o inspekční činnosti, a čl.
15 závazného pokynu PP č. 130/2001), s nimiž byl žalobce seznámen. Žalobci proto - objektivně vzato - nic nebránilo, aby věc týkající se oznámení Lubomíra S. ještě v prů- běhu své služby dne 6. 3. 2004 předal přísluš- nému policejnímu orgánu. Námitka žalobce, že tak neučinil z toho důvodu, že bylo nutno nejprve zjistit poznatky o případné trestné činnosti policistů, nemůže vzhledem k výše uvedenému obstát. I když shora uvedené právní a vnitřní předpisy nestanoví výslovně lhůtu k předání poznatků o trestné činnosti policistů příslušnému policejnímu orgánu, lze podle názoru soudu z povahy věci dovo- dit, že je tak třeba v zájmu řádného a účinné- ho prověření těchto poznatků učinit nepro- dleně.
Teprve příslušný policejní orgán je oprávněn posoudit s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, jaký konkrétní postup k prověření těchto poznatků zvolí. Krajský soud proto vyhodnotil jako nedůvodnou ná- mitku žalobce, že lze s úspěchem pochybovat o tom, že by příslušný policejní orgán ihned začal vyšetřovat oznámení Lubomíra S. a za- jišťoval důkazy. Krajský soud neshledal důvodnou rovněž námitku týkající se porušení $ 124 odst. 3 slu- žebního zákona. Podle tohoto ustanovení musí služební funkcionář v odůvodnění roz- hodnutí uvést, které skutečnosti byly podkla- dem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.
Ža- lobce namítal, že v daném případě odůvod- nění rozhodnutí služebního funkcionáře tyto náležitosti neobsahovalo, což uvedl již v od- volání, odvolací orgán se však k této námitce nevyjádřil. Význam odůvodnění rozhodnutí spočívá v tom, že má přesvědčit policistu o správnosti rozhodnutí a postupu služební- ho funkcionáře, resp. umožnit policistovi, aby v případě nesouhlasu s rozhodnutím mo- hl proti němu podat odvolání a současně uvést, v čem spatřuje nesprávnost tohoto roz- hodnutí nebo postupu služebního funkcio- náře.
V odůvodnění rozhodnutí přitom ne- musí být podle názoru soudu vždy obsažen podrobný obsah provedených důkazů; roz- hodné jsou konkrétní okolnosti (např. do ja- ké míry je to potřebné se zřetelem na rozpo- ry mezi jednotlivými důkazy, na námitky účastníka řízení apod.). Služební funkcionář ovšem musí v odůvodnění uvést, ze kterých důkazů vycházel, k jakým skutkovým závěrům dospěl a podle které právní normy rozhodl. Z těchto hledisek je podle názoru krajského soudu odůvodnění rozhodnutí služebního funkcionáře dostatečně srozumitelné a pře- zkoumatelné, neboť z něj vyplývá, že služební funkcionář vycházel z obsahu spisu, a to ze- jména z úředního záznamu o vysvětlení po- daném Lubomírem S.
Na základě těchto dů- kazů dospěl služební funkcionář po skutkové stránce k závěru, že žalobce se nezabýval sho- ra uvedeným oznámením Lubomíra S. ve smyslu $ 2 odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., na- řízení Ministerstva vnitra č. 88/1999, o in- spekční činnosti, a čl. 15 nařízení Minister- stva vnitra č. 130/2001 (správně závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001). Jinými slovy řečeno, služební funkcionář do- spěl po skutkové stránce k závěru, že žalobce nepředal neprodleně věc týkající se oznáme- ní Lubomíra S.
k prověření příslušnému útva- ru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost, což žalobce nepopíral, proto nebylo nutné, aby se služební funkcionář v odůvodnění roz- hodnutí podrobně zabýval obsahem jednotli- vých provedených důkazů. Po právní stránce vyhodnotil služební funkcionář jednání ža- lobce jako porušení základních povinností policisty podle $ 28 odst. 1 písm. a) služební- ho zákona s tím, že se tak dopustil kázeňské- ho přestupku podle $ 32 odst. 1 služebního zákona. Odvolací orgán se v odůvodnění na- padeného rozhodnutí, a to v posledním od- stavci na str.
3, podrobně zabýval odvolací ná- mitkou žalobce týkající se formálních nedostatků rozhodnutí služebního funkcio- náře ve smyslu $ 124 služebního zákona. 749 1279-1280 II. PRÁVNÍ VĚTY BEZ ODŮVODNĚNÍ 1279 Řízení před soudem: kompetenční výluka k $ 65 odst. 1 a $ 70 písm. a) soudního řádu správního k čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, uveřejněné pod č. 228/1993 Sb. - k čl. 19 Správního ujednání o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou re- publikou o sociálním zabezpečení, uveřejněného pod č. 117/2002 Sb.m.s.
© k $ 61 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Sdělení České správy sociálního zabezpečení o tom, že žalobcova žádost o dů- chod byla podle čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (uveřejněné pod č. 228/1993 Sb.) a čl. 19 Správního ujedná- ní o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociál- ním zabezpečení (uveřejněného pod č. 117/2002 Sb. m. s.) postoupena k rozhodnutí příslušnému slovenskému nositeli důchodového pojištění a že o tzv. dílčím důcho- du podle $ 61 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, bude rozhodnuto až po ukončení řízení u slovenského nositele pojištění, není úkonem správního orgá- nu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím práva nebo povinnosti (S 65 odst. 1 s.
ř. s.), a jde tak o úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle $ 70 písm. a) s. ř. s.
JUDr. Jaroslav K. proti řediteli Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje,