„daňový řád“) Rozhoduje-li správní orgán v neprospěch daňového subjektu, protože daňový subjekt neprokázal své tvrzení (z důvodů neunesení důkazního břemene podle $ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků), pak takový závěr předpokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy. Důkaz, který daňový subjekt k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést tehdy, jestliže jeho prostřednictvím ne- pochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány. Správní orgán nemůže provedení důkazu odmítnout s tím, že od něho nelze očekávat po- tvrzení pravdivosti tvrzené skutečnosti (např. nevyslechnutí navržených 82 svědků s poukazem na ekonomickou či personální propojenost s daňovým subjektem), neboť správní orgán nemůže předem hodnotit pravdivost a vě- rohodnost důkazů, aniž je vůbec provedl.
Správce daně podle $ 31 odst. 2 da- ňového řádu dbá, aby skutečnosti roz- hodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúpiněji a není při tom vázán jen návrhy daňo- vých subjektů. Důkazy či jejich doplnění má právo navrhovat i daňový subjekt. V každém případě má však daňový sub- jekt právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole, ke způso- bu jeho zjištění a případně navrhovat je- ho doplnění [ustanovení $ 16 odst. 4 písm. © daňového řádu).
Právo daňové- ho subjektu navrhovat důkazy a jejich doplnění není omezeno pouze na řízení před správním orgánem L stupně. Pro odvolací řízení podle $ 48 a násl. daňového řádu není pro daňový subjekt stanoveno žádné omezení, pokud se tý- če uvádění nových skutečností a nových důkazů, jak je tomu např. s účinností od 1. 1.2001 v občanském soudním řízení. V jakémkoliv právním procesu, v němž je nutno provádět dokazování o určité skutečnosti (včetně daňového řízení), lze takové dokazování provádět s větší či menší mírou pečlivosti a do větších či menších podrobností.
Avšak i to nejpo- drobnější dokazování vždy může být na- padeno výtkou, že tu mohly být prove- deny ještě důkazy další, které zjištěnou skutečnost vyvracejí nebo alespoň osla- bují či znevažují. Aby však vůbec ve věci mohlo být rozhodnuto, musí být každé dokazování v jistém okamžiku ukonče- no, další případné návrhy odmítnuty a výsledky dokazování zhodnoceny. Obecně platí, že správní orgán nemu- sí z navrhovaných důkazů provést ty důkazy, jimiž mají být prokázány skuteč- nosti, které jsou pro posouzení projed- návané věci nerozhodné a právně nevý- znamné.
Na druhou stranu, rozhoduje-li správní orgán v neprospěch daňového subjektu, protože daňový subjekt nepro- kázal své tvrzení (z důvodů neunesení důkazního břemene podle usťanovení $ 31 odst. 9 daňového řádu), pak takový závěr předpokládá, že správní orgán řád- ně a úplně provedl navržené důkazy. Dů- kaz, který daňový subjekt k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést zásadně jen tehdy, jestliže jeho prostřed- nictvím nepochybně nemohou být roz- hodné skutečnosti prokázány. Správní orgán rovněž nemůže provedení důkazů odmítnout s odůvodněním, že od důka- zu nelze očekávat, že by potvrdil pravdi- 85 40 vost tvrzené skutečnosti, např. u navrže- ných svědků s poukazem na ekonomic- kou či personální propojenost s daňo- vým subjektem, neboť správní orgán nemůže předem hodnotit pravdivost a věrohodnost důkazů, aniž vůbec tyto důkazy provedl.
Shora uvedené zásady při provádění dokazování před správním orgánem jsou praktickým vyjádřením ustavně Za- ručeného práva na zajištění nestranné- ho a spravedlivého procesu vyplývající- ho z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.V daném případě se sice žalobce při projednání zprávy o daňové kontrole ($ 16 odst.8 daňového řádu) ke zjištěným skutečnostem nevyjádřil ani nenavrhl jejich doplnění, ovšem v odvo- lání označil zcela konkrétní důkazní pro- středky, jimiž měly být prokazovány sku- tečnosti, které jsou podle názoru soudu pro posouzení projednávaných věcí roz- hodné a právně významné, neboť se týkaly objasnění obsahu vzájemných ob- chodních vztahů mezi žalobcem a spo- lečností V.
K.
V. Žalovaný však zcela ne- správně předem hodnotil výpovědi ža- lobcem navržených osob, aniž tyto dů- kazy provedl, a to s poukazem na perso- nální a majetkovou provázanost pana L., paní N.a Ing. M.s žalobcem a dále s pou- kazem na skutečnost, že z písemných prohlášení Ing. Č. a Ing. V. vyplývá, že si již nepamatují na bližší okolnosti ob- chodních jednání. Žalovaný přitom roz- hodl v neprospěch žalobce proto, že žalobce neprokázal své tvrzení o prove- dení vyfakturovaných služeb; takový zá- věr - jak již bylo uvedeno - však před- pokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy, jejichž pro- střednictvím mohou být rozhodné sku- tečnosti prokázány.
Závěr žalovaného, že žalobce neunesl podle $ 31 odst. 9 daňo- vého řádu důkazní břemeno, bez prove- dení výslechu svědků Ing. Petra Č., Ing. Anny V., Jiřího L.,Jitky N.a Ing. Marie M., případně bez provedení dalších důkazů, které by mohly objasnit obchodní vzta- hy žalobce se společností V. K.V., tak byl podle názoru soudu učiněn jednoznačně v rozporu s $ 31 odst. 2 daňového řádu. (ube)
Obchodní společnost O., s.r.o., proti © Finančnímu © ředitelství v Ostravě, o dodatečném vyměření daně z příjmů právnických osob.