I. Informace o stavech spárkaté zvěře v jednotlivých honitbách nejsou indivi- duálními údaji ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, neboť se jedná 0 informace o využívání přírodního bohatství [$ 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti], které nemají vypovídací hodnotu o majetkových po- měrech jednotlivých vlastníků pozemků tvořících honitbu. Poskytnutí takových in- formací není zásahem do vlastnických práv.
II. Informace o stavech spárkaté zvěře v jednotlivých honitbách nelze odepřít po- dle $ 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním pro- středí, neboť by tak bylo porušeno právo zaručené článkem 35 odst. 2 Listiny zá- kladních práv a svobod.
Věc: Spolek E, proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o poskytnutí informace. Žalobce dne 19. 3. 2003 požádal Městský úřad Šumperk podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (dále jen „zákon č. 123/1998 Sb.“), o poskyt- nutí informací o stavech spárkaté zvěře po- dle jednotlivých honiteb v letech 1990 až 2001 a o plánovaném a skutečně realizova- ném lovu spárkaté zvěře podle jednotlivých honiteb ve stejném období. Žádost později upřesnil tak, že požaduje poskytnutí informa- cí o normovaných stavech spárkaté zvěře v jednotlivých honitbách v současné době a vletech 1990 - 2001.
Městský úřad zaslal ža- lobci dopis, ze kterého vyplývá, že informace o stavech spárkaté zvěře, plánovaný a skuteč- ně realizovaný lov spárkaté zvěře a normova- né stavy považuje za individuální údaje podle $ 2 odst. 1 zákona č. 89/1995 Sb., o státní sta- tistické službě (dále jen „zákon o statistice“). Ostatní údaje žalobci poskytl. P K odvolání žalobce Městský úřad Šumperk v této věci dne 15. 8. 2003 znovu rozhodl. V tomto rozhodnutí Městský úřad Šumperk již zdůvodnil svůj postup týkající se nepo- skytnutí informací o jednotlivých honitbách.
Podle $ 38 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je vedení myslivecké evidence a statistiky o honitbě a mysliveckého hospo- dářství v ní součástí rezortního statistického zjišťování a podléhá zákonu o statistice. Podle $ 1 odst. 2 zákona č. 123/1998 Sb. se zpřístup- ňování údajů pro statistické účely a zpřístup- ňování statistických informací řídí zvláštním zákonem (zákon o statistice) a zpřístupnění informace podle $ 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 123/1998 Sb. bude odepřeno, pokud je vy- lučují předpisy o ochraně individuálních údajů.
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnu- tí zamítl žalovaný dne 30. 10. 2003. Ztotožnil se se závěrem správního orgánu I. stupně s tím, že účelová prezentace některých argu- mentů žalobce směřuje k nepřípustnému nadřazení ústavního práva na informaci ústavnímu právu na ochranu osobnosti. Ochranou údajů o jednotlivých honitbách nejsou občané informačně omezeni, neboť všechny získané a zpracované statistické in- formace, na něž je ze zákona právo, poskytuje Český statistický úřad. Podle názoru žalova- ného má veřejnost právo na informace o na- kládání s veřejným statkem nikoliv směrem 725 1273 k jednotlivým honitbám (jejichž držitelé či uživatelé jsou zpravidla všeobecně známi, takže výsledky hospodaření jsou bezesporu individuální údaje o nich), nýbrž ke stavu to- hoto veřejného statku jako celku.
Uvedl dále, že osobami, kterým stát zavedením práva myslivosti umožnil toto přírodní bohatství užívat, jsou jednoznačně pouze vlastníci ho- nebních pozemků, pro které to není spojeno pouze s užitkem, ale také s břemeny (např. povinná péče o zvěř) a riziky (škody působe- né zvěří). Jeli právo myslivosti spjato s vlast- nictvím pozemků, lze toto právo omezovat jen na základě zákona a za náhradu. Konkrét- ní údaje o jednotlivých honitbách a hospoda- ření v nich jsou nepochybně údaji individuál- ními i proto, že mj. vypovídají o majetkových poměrech jejich držitelů či uživatelů.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, ve které namítl porušení práva na informace zaručeného v ústavní rovině člán- kem 35 odst. 2 Listiny základních práv a svo- bod a zákonem č. 123/1998 Sb. Uvedl dále, že jeho žádost se týkala informací o nakládání s veřejným statkem. Vychází z toho, že lesní zvěř je přírodním bohatstvím, které není ve vlastnictví subjektů vykonávajících myslivecké právo. Stát umožnil zavedením práva myslivos- ti některým osobám toto přírodní bohatství využívat. Bylo by nelogické, aby o využívání přírodního bohatství, které je svou povahou veřejným statkem, nemohli občané získávat informace.
Podle žalobce požadované infor- mace nejsou osobními údaji. Podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, se za osobní úda- je považují údaje o fyzických osobách, z nichž lze zjistit identitu těchto osob. Žalobce však nežádal informace o fyzických osobách, ale informace týkající se honiteb. Z těchto infor- mací nelze identitu fyzických osob určit. Ani spojením informací případně získaných z ve- řejných zdrojů (např. z katastru nemovitostí) s informacemi požadovanými žalobcem stále nedochází k určení identity jednotlivé fyzic- ké osoby.
Dále se žalobce domnívá, že se v da- ném případě nejedná o individuální údaj, tak, jak je definován v $ 2 odst. 1 zákona o statisti- ce. Nejde totiž o údaj týkající se jednotlivé 726 osoby, nebo informaci, ze které lze údaj o jed- notlivé osobě zjistit. Jedná se o informace o využívání veřejného statku, přírodního bo- hatství. Žalobce žádal informace týkající se honiteb, nikoliv jejich uživatelů. V situaci, kdy se jedná o využívání veřejného statku, by výklad pojmu „individuální údaj“, který by znemožňoval požadované informace poskyt- nout, byl příliš široký, a tím neoprávněně za- sahující do ústavního práva žadatele na infor- mace.
Dále žalobce namítl, že žalovaný nikterak nezdůvodnil, jak by poskytnutí po- žadovaných informací mohlo zasáhnout do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti nebo jména konkrétních fyzických osob (ochrana osobnosti). Žalobce se domnívá, že k takovému zásahu dojít nemůže, nedochází proto ani k nadřazování práva na informace právu na ochranu osobnosti. Zákonným dů- vodem pro odepření poskytnutí informací není ani to, že se požadované informace týka- jí záležitostí, o nichž se v některých přípa- dech rozhodovalo ve správním řízení.
Podle $ 2 písm. a) bodu 6 zákona č. 123/1998 Sb. jsou informacemi o životním prostředí také informace o správních řízeních ve věcech ochrany životního prostředí. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce pod záminkou naplnění práva občanů na informace o využívání pří- rodního bohatství směřuje nepřípustným způsobem k získání konkrétních statistic- kých údajů, které by mohly být následně, ať už z neznalosti nebo úmyslně, zneužity proti konkrétním osobám subjekty, jimž dozor nad dodržováním zákona o myslivosti nepřísluší.
Podle $ 1 odst. 2 zákona č. 123/1998 Sb. se ří- dí zpřístupňování údajů získávaných pro sta- tistické účely zvláštním zákonem a je třeba to- to respektovat. Údaje o plánu lovu, jeho plnění, jarním kmenovém stavu zvěře a další (statistickou službou shromažďované) údaje o jednotlivé honitbě nevypovídají objektivně o využívání přírodního bohatství, zato do značné míry vypovídají o majetkových a ji- ných poměrech osob, které v honitbě mysli- vecky hospodaří. Identita uživatelů honiteb je u myslivecké veřejnosti všeobecně v tom kterém konkrétním místě a čase velmi dobře známa, tyto osoby mají nepochybně právo na ochranu svých práv.
Žalobce tedy zjevně ne- požaduje informace o využívání přírodního bohatství, nýbrž informace o výsledcích mys- liveckého hospodaření v jednotlivých honit- bách, které lze jistě bez vynaložení mimořád- ných prostředků vztáhnout v konkrétních případech ke konkrétním uživatelům honi- teb. Tento názor koresponduje s $ 3 odst. 3 zákona o myslivosti, který zavádí chov urči- tých druhů spárkaté zvěře v tzv. oblastech chovu vytvořených více honitbami. Je to ná- vrat k předminulé právní úpravě, který má umožnit myslivecké sledování, vyhodnocová- ní a plánování na základě smysluplných údajů s potřebnou vypovídací hodnotou.
Takovými údaji nejsou výsledky hospodaření jednotli- vých honiteb, ale statistické souhrny vzniklé jejich odbornou agregací v rámci větších územních celků, tzv. oblastí chovu. Městský úřad reagoval na první žádost žalobce tak, že mu v tomto směru kvalitní informaci obra- tem poskytl. Jestliže žalobce odmítá nabíze- nou informaci, z níž lze velmi dobře usuzovat na hospodaření s veřejným statkem, pohlíží žalovaný na jeho žalobu s nedůvěrou. Ústavní práva na informace a na ochranu osobnosti jsou si rovna a musí vedle sebe při rozhodo- vání obstát.
Proto je možno poskytnout tako- vou informaci, která objektivně vypovídá o veřejném statku, avšak neumožňuje ne- kompetentní veřejný odsudek jednotlivých osob. Žalovaný odůvodnil odepření zpřístup- nění informací tím, že podle jeho názoru to vylučují předpisy o ochraně osobních nebo individuálních údajů a ochraně osobnosti. Podle něj se jedná o individuální údaje podle zákona o statistice. Za individuální je považu- je proto, že se týkají příjmů uživatelů honiteb a vypovídají o jejich majetkových poměrech.
Závěrem konstatoval, že osobami, kterým stát umožnil užívat přírodní bohatství prostřed- nictvím práva myslivosti, jsou pouze vlastníci pozemků, právo myslivosti je tak spjato s vlastnictvím pozemků, a lze jej proto ome- zovat jen na základě zákona a za náhradu. Krajský soud v Ostravě napadané rozhod- nutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k další- mu řízení. Zodůvodnění: Krajský soud se neztotožnil s názorem Ža- lovaného, že údaje o stavech spárkaté zvěře v jednotlivých honitbách jsou informacemi, které vylučují předpisy o ochraně osobních nebo individuálních údajů.
Ochranu indivi- duálních údajů upravuje zákon o statistice. Skutečnost, že zákon o myslivosti odkazuje na zákon o statistice, ještě neznamená, že in- formaci nelze poskytnout. Z $ 38 zákona o myslivosti vyplývá, že uživatel honitby je povinen vést záznamy o honitbě a myslivec- kém hospodaření v ní a podávat hlášení orgá- nům státní správy myslivosti pro statistické účely a že vedení myslivecké evidence a sta- tistiky o honitbě a mysliveckém hospodaření v ní je součástí rezortního statistického zjiš- ťování.
Krajský soud souhlasí s názorem ža- lobce, že správní úřady jsou povinny mít po- žadované informace k dispozici bez ohledu na to, že jsou posléze poskytovány ke statis- tickým účelům. Slouží jednak ke kontrole práva výkonu myslivosti a k jeho řízení a zá- roveň ke statistickému zjišťování. Žalobcem požadované údaje nepovažuje soud za indivi- duální údaje ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona o statistice, a to proto, že se jedná o informa- ce o využívání veřejného statku, přírodního bohatství, a nikoliv o jednotlivých fyzických či právnických osobách.
Výkon práva mysli- vosti se sice váže k pozemkům, které tvoří ho- nitbu (návrh na uznání vlastní honitby může podat buď vlastník souvislých honebních po- zemků, které splňují zákonem stanovené podmínky, anebo několik vlastníků honeb- ních pozemků může vytvořit honební spole- čenstvo, které pak může při splnění podmí- nek podat návrh na uznání společenstevní honitby), nicméně vlastníci honebních po- zvěře, která je v $ 2 písm. b) zákona o mysli- vosti definována jako obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů © volně žijících živočichů uvedených v písm. c) a d) citovaného ustanovení téhož zákona.
Skutečnost, že zákon o myslivosti subjek- tům, fakticky vykonávajícím právo myslivosti, umožňuje přivlastnit si zvěř ulovenou, od- chycenou, zhaslou, nalezenou atd., ještě ne- 727 1274 znamená, že se jedná o oprávnění vyplývající z práva vlastnického; toto oprávnění se odvíjí od práva myslivosti. Myslivostí se přitom ro- zumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost, směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kul- turního dědictví [$ 2 písm. a) zákona o mysli- vosti].
Nejedná se totiž o soukromou a podni- katelskou činnost ve vztahu k volně žijící zvěři a ani ke zvěři ulovené, odchycené apod. Počty ulovené či volně žijící zvěře v jednotli- vých honitbách nemají přímou souvislost s majetkovými poměry vlastníků honiteb. Ža- lovaný nesprávně argumentuje tím, že právo myslivosti tvoří obsah práva vlastnického a že právo myslivosti Ize omezovat (ve smyslu po- skytnutí informací) pouze na základě zákona. Poskytnutí informací z oblasti myslivosti ne- ní v žádném případě omezením práva vlast- nického.
Nelze proto souhlasit se závěrem ža- lovaného, že konkrétní údaje o jednotlivých honitbách vypovídají o majetkových pomě- rech držitelů či uživatelů honiteb. Lze souhla- sit s názorem žalobce, že požadoval pouze in- formace o stavu spárkaté zvěře v jednotlivých honitbách, nikoliv žádné další údaje, týkající se majetkových poměrů honebních společen- stev. Není přípustné, aby veřejnost ztratila pří- stup k informacím, které bezesporu se stavem životního prostředí souvisí. Závěr žalovaného, že by v daném případě došlo k nadřazení ústavního práva na informace nad ústavní prá- vo na ochranu osobnosti, je (s ohledem na po- suzovanou věc) nepřiléhavý.
K zásahu do práva osobnosti dojít nemohlo, neboť poskytnutí po- žadovaných informací se nijak nemohlo do- tknout lidské důstojnosti, osobní cti, dobré po- věsti či jmen konkrétních fyzických osob. 1274 Důchodové pojištění: starobní důchod; hodnocení doby pojištění k $ 6 odst. 4 písm. a) bod 1. zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb. k $ 29 písm. a) zákona č. č. 134/1997 Sb. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona k $ 59 vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vy- hlášek č. 91/1968 Sb. a č. 179/1968 Sb. k $ 72 vyhlášky č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení Pro posouzení vzniku, trvání a zániku důchodového pojištění za účelem proká- zání 25 let doby pojištění jako jedné ze zákonných podmínek nároku na starobní dů- chod [$ 6 odst. 4 písm. a) bod 1.
zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádě- ní sociálního zabezpečení, $ 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění] žadatele, který v letech 1968 — 1979 vykonával uměleckou činnost v zahra- ničí, není rozhodující pouze existence vyjádření příslušné vrcholné ideové organi- zace a organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení ($ 59 a násl. vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a $ 72 a násl. vy- hlášky č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení), ale obsah tohoto vyjádření (tj. zejména výkon umělecké činnosti jako povolání tvořící trvalý a hlavní zdroj příjmů umělce), který lze prokázat i jinými důkazními prostředky, než je zmíněné vyjádření.
Spolek E, proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o poskytnutí informace.