zákonů č. 113/1997 Sb. a č. 1/2002 Sb. ČL 58 Aktu o podmínkách přistoupení k přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské re- publiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské repub- liky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, brání tomu, aby povinnosti obsažené v právní úpravě společenství, která nebyla vyhláše- na v Úředním věstníku Evropské Unie v jazyce nového členského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Evropské unie, mohly být uloženy jednotliv- cům v tomto státě, i když se tyto osoby mohly seznámit s touto právní úpravou jiný- mi způsoby (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ES ze dne 11. 12. 2007, ve věci C-161/06, Skoma-Lux proti Celnímu ředitelství Olomouc).
zákonů č. 113/1997 Sb. a č. 1/2002 Sb. ČL 58 Aktu o podmínkách přistoupení k přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské re- publiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské repub- liky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, brání tomu, aby povinnosti obsažené v právní úpravě společenství, která nebyla vyhláše- na v Úředním věstníku Evropské Unie v jazyce nového členského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Evropské unie, mohly být uloženy jednotliv- cům v tomto státě, i když se tyto osoby mohly seznámit s touto právní úpravou jiný- mi způsoby (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ES ze dne 11. 12. 2007, ve věci C-161/06, Skoma-Lux proti Celnímu ředitelství Olomouc).
C.) Ve vztahu k žalobnímu bodu 3) dluž- no konstatovat, že Nařízení Komise bylo 416 v českém jazyce v Úředním věstníku Evrop- ské unie zveřejněno až v době od 27. 8. 2004 do 9. 4. 2005. Krajský soud se proto ve smys- lu čl 234 Smlouvy o založení Evropského společenství obrátil na Soudní dvůr Evrop- ských společenství s předběžnou otázkou, zda čl. 58 Aktu o podmínkách přistoupení k Evropské unii umožňuje uplatňovat vůči jednotlivcům v členském státě ustanovení na- řízení Společenství, které nebylo vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie v jazyce tohoto členského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Unie. O této předběžné otázce rozhodl Soudní dvůr Evropských společenství rozsudkem velkého senátu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. C-161/06, tak, že čl. 58 Aktu o podmínkách přistoupení k Evropské unii brání tomu, aby povinnosti obsažené v právní úpravě Spole- čenství, která nebyla vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie v jazyce nového člen- ského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Evropské unie, mohly být uloženy jednotlivcům v tomto státě, i když se tyto osoby mohly seznámit s touto právní úpravou jinými způsoby. Ve světle uvedeného rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný pochybil, pokud ve vztahu ke skutku, který se stal v me- zidobí od vstupu České republiky do Evrop- ské unie do publikace Nařízení Komise v čes- kém vydání Úředního věstníku Evropské unie, aplikoval vůči žalobci Nařízení Komise, které nebylo v předmětné době vůči jednot- livcům aplikovatelné. (...) 1549 Důchodové pojištění: doba studia v cizině jako doba pojištění; platba pojistného za dobu studia v cizině k čl. 4 vyhlášky Ministra zahraničních věcí č. 116/1960 Sb., o Dohodě mezi Československou re- publikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení“ k vyhlášce Ministra zahraničních věcí č. 25/1958 Sb., o Dohodě mezi vládou Československé . republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o vzájemné výměně studentů a aspirantů ke studiu na vysokých školách a vědecko-výzkumných ústavech** k $ 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 425/2003 Sb. I. Dohoda mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení (č. 116/1960 Sb.) se na studen- ty vysokých škol vyslaných ke studiu na území SSSR podle Dohody mezi vládami ČSR a SSSR o vzájemné výměně studentů a aspirantů ke studiu na vysokých školách a vě- decko-výzkumných ústavech (č. 25/1958 Sb.) nepoužije (výluka ratione personae). II. Jestliže nárok na důchod vznikl před 1. 1. 2004 (a do tohoto data nebylo o něm pravomocně rozhodnuto), hodnotí se doba studia v cizině před 1. 5. 1990 jako doba zaměstnání, za kterou se pojistné neplatí. (Podie rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, čj. 6 Ads 23/2007-101) Věc: JUDr. Bohuslav H. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o ka- sační stížnosti žalované. Dne 1. 2. 2006 vydala žalovaná rozhodnu- tí, jímž zamítla žalobci podle $ 56 odst. 1 zá- kona o důchodovém pojištění žádost o zapo- čtení dob jeho studia v cizině jako dob pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, v níž zejména namítl, že v letech 1959 - 1965 stu- doval na Moskevském státním institutu mezi- národních vztahů za podmínek vysokoškol- ského studia v Československu. Jeho studium bylo hrazeno zcela československou stranou. Nebyl tedy v žádném vztahu s úřady Sovět- ského svazu, pokud jde o sociální zabezpeče- ní. Veškeré požitky poskytovala českosloven- ská vláda, která také rozhodovala o všech detailech studia prostřednictvím příslušného referenta na československém velvyslanectví v Moskvě. Žalobce požádal žalovanou o vy- plácení starobního důchodu od 1. 4. 2005. Vadnost postupu žalované spatřoval žalobce v tom, že pro posouzení jeho případu použila smlouvu, která se na něj, podle jeho názoru, nevztahuje. Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2006 rozhodnutí žalované zrušil s odůvodně- ním, že žalobcovu věc, konkrétně dobu pojiš- tění, nelze posuzovat pouze podle ustanove- ní zákona o důchodovém pojištění, a právní úpravy jemu předcházející bezprostředně, ale též s přihlédnutím k úpravám dřívějším. Pokud jde o žalovanou zmiňovanou povinnost zaplatit za dobu zaměstnání v cizině pojistné, krajský soud konstatoval, že žalobce v cizině nepracoval, pouze tam studoval jako stipendis- ta ministerstva školství. Dále krajský soud do- spěl k závěru, že v případě žalobce se tato doba stala s ohledem na zákon č. 425/2003 Sb. ná- hradní dobou pojištění, není tedy možné poža- dovat za ni zaplacení pojistného. Proti rozsudku krajského soudu brojila žalovaná (stěžovatelka) kasační stížností. Krajský soud ji podle jejího názoru nespráv- ně zavázal vydat nové rozhodnutí, v němž za- počte žalobci dobu studia na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů v le- tech 1959 až 1965 s přihlédnutím k přísluš- nému zákonu platnému k datu přiznání sta- » Dohoda pozbyla dne 28. 2. 2000 platnost ve vztahu k Ukrajině (srov. č. 81/2000 Sb. m. s.). "9 Dohoda byla pro Českou republiku zrušena k 28. 2. 2000 (srov. č. 81/2000 Sb. m. s. ač. 17/2002 Sb. m. s.). 1549 robního důchodu. Své kasační námitky opírá v první řadě o rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 1 Cao 14/2001, který konstatoval, že pokud $ 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění směřuje při stanove- ní výdělků za dobu před 1. 1. 1996 k právní úpravě platné před účinností tohoto zákona, nelze tímto rozumět právní úpravu účinnou v době, kdy takových výdělků bylo dosaženo, ale tu právní úpravu, která byla platná a účin- ná bezprostředně před 1. 1. 1996. Z tohoto ju- dikátu stěžovatelka vyvodila, že pokud v dané věci nebylo možné posuzovat hodnocení dob pojištění jen podle nyní platného a účinného zákona o důchodovém pojištění, bylo na- místě aplikovat na žalobcův případ zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dá- le jen „zákon č. 100/1988 Sb.“), tedy poslední bezprostředně platný a účinný předpis před 1. 1. 1996, nikoliv tedy předpisy ještě starší, jak dovodil krajský soud. K charakteru dob studia v cizině stěžova- telka uvedla, že zákonem č. 425/2003 Sb. do- šlo k novelizaci $ 13 zákona o důchodovém pojištění (od 1. 1. 2004) tak, že doba studia před rokem 1996 se považuje za dobu pojiš- tění jen do 18 let věku, a v období po dosaže- ní věku 18 let se doba studia považuje za ná- hradní dobu pojištění, a to jen v rozsahu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let, nicméně to neznamená, že by se novela přímým důsledkem promítla i v po- hledu na hodnocení doby studia v cizině před 1. 1. 1996. Dobu studia před 1. 1. 1996 je podle stěžovatelky třeba posuzovat ve smyslu $ 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jako náhradní dobu pojištění jen za předpo- kladu, že se podle předpisů platných před 1. 1. 1996 hodnotila nějakým způsobem pro vznik nároku na důchod. Zákon č. 100/1988 Sb. v $ 8 odst. 1 písm. © a $ 11 písm. a) přitom stanovil, že za dobu zaměstnání se považuje studium po skončení povinné školní docház- ky; pokud šlo o občany České republiky v ci- zině ovšem za podmínky, že nevyplývá něco jiného z mezinárodní smlouvy. Podle názoru stěžovatelky je takovou mezinárodní smlou- vou v případě žalobce Dohoda mezi Česko- | Publikovaný pod č. 665/2005 Sb. NSS. 418 slovenskou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpe- čení, vyhlášená pod č. 116/1960 Sb. (dále pře- vážně jen „smlouva“). Podle čl. 4 odst. 2 smlouvy se započtení doby zaměstnání, po- kud jde o dobu práce v každé ze smluvních stran, provádí podle právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území byla vykoná- vána práce nebo jí naroveň postavená čin- nost. V této souvislosti stěžovatelka dospěla k závěru, že žalobce splnil podmínky nároku na starobní důchod i bez přihlédnutí k do- bám pojištění získaným na území dnešní Rus- ké federace. Přitom, jak se stěžovatelka do- mnívá, z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 45/2003% plyne, že $ 13 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s 6 8 odst 1 písm. £) a $ 11 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. lze aplikovat pouze za splnění podmínky, že mezinárodní smlouva nestano- vila jinak. Tato podmínka podle stěžovatelky splněna není. Stěžovatelka je rovněž toho názoru, že po- kud $ 13 odst. 1 část věty za středníkem záko- na o důchodovém pojištění hovoří o nutnosti zaplacení pojistného za doby zaměstnání v ci- zině před 1. 5. 1990, je nutno pojem zaměst- nání v cizině vykládat bez ohledu na $ 13 odst. 1 část věty před středníkem zákona o důchodovém pojištění. Ta podle stěžovatel- ky pouze vylučuje možnost hodnotit dobu studia po dosažení 18 let před 1. 1. 1996 jako dobu pojištění. To znamená, že podle názoru stěžovatelky pojem zaměstnání v cizině zahrnuje v kontextu citovaného ustanovení i studium v cizině. Z této úvahy stěžovatelka vyvodila závěr, že $ 13 odst. 2 zákona o důcho- dovém pojištění je aplikovatelný pouze na do- bu studia na území České republiky (Česko- slovenska) a dobu v cizině od 1. 5. 1990 do 31. 12. 1995. Doba studia v zahraničí před 1. 5. 1990 se podle stěžovatelky řídí režimem podle $ 13 odst. 1 část věty za středníkem zá- kona o důchodovém pojištění, což znamená, že pokud má být taková doba hodnocena pro nárok na starobní důchod, je nutné, aby za ni bylo zaplaceno pojistné. SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 5/2008 1549 Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění: C... Ze skutkových okolností, které nebyly v průběhu dosavadního řízení zpochybněny, plyne, že žalobce podal dne 6. 5. 2005 žádost o starobní důchod; důchod požadoval při- znat od 1. 4. 2005, nárok na důchod vznikl 1. 2. 2001. Spornou otázkou v posuzované vě- ci je hodnocení doby studia žalobce na Mos- kevském státním institutu mezinárodních vztahů od 1. 9. 1959 do 29. 6. 1965. Podle no- strifikace diplomu ze dne 6. 6. 1969 rektorem University Karlovy v Praze nabyl žalobce vy- sokoškolské kvalifikace v oboru právo na úze- mí České republiky s účinností od 6. 6. 1969. Ve správním spise je založeno potvrzení Do- mu zahraničních služeb Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 6. 10. 2005, že žalobce studoval od 1. 9. 1959 do 30. 6. 1965 jako stipendista ministerstva školství na Mos- kevském státním institutu mezinárodních vztahů v SSSR. SS Nejvyšší správní soud především zdůraz- ňujě, že používání judikatury soudů jako ar- gument pro oprávněnost právních závěrů rozhodnutí stěžovatelky musí vycházet z de- tailního porovnání skutkových příběhů i apli- kovaných právních ustanovení. Závěr ply- noucí z judikatury Vrchního soudu v Praze, na který stěžovatelka upozorňuje, je obecně správný. Skutečně platí, že při hodnocení dob zaměstnání získaných před rokem 1996 je nutno vycházet z předpisů platných před tímto dnem (srov. $ 13 zákona o důchodovém pojiště- ní), tedy především ze zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jako úpravy účinné bezprostředně před 1. 1. 1996. Tento závěr však nelze absolutizovat zejména V přípa- dech, kdy se ukáže, že taková právní úprava neodpovídá na otázky, které je třeba zodpo- vědět pro vytvoření potřebných právních zá- věrů. Často však jen přehled úprav účinných v období čtyřiceti i více let může poukázat na nesrovnalosti úprav „aktuálních“ a podpořit výklad, který soud shledá pro posuzovanou věc relevantním. Navíc citované rozhodnutí vrchního soudu se týkalo definice vyměřova- cího základu; u hodnocení dob (zaměstnání) může být situace složitější. Pokud soud jako podpůrný argument použije i předpisů dříve platných, nelze v takovém postupu zásadně vidět nezákonnost, jež by měla vést ke zrušo- vacímu výroku zdejšího soudu (v posuzova- né věci krajský soud podpořil své závěry i předpisy účinnými v době, kdy žalobce stu- doval v cizině, nepominul však ani úpravu účinnou bezprostředně před 1. 1. 1996). Ar- gumentovat rozhodnutím Nejvyššího správ- ního soudu ve věci sp. zn. 3 Ads 45/2003 v této věci je zcela nepřípadné; v tomto roz- hodnutí bylo posuzováno hodnocení dob studia v Polsku na základě smlouvy, která je založena na zcela jiných principech než smlouva se SSSR. Navíc šlo o případ, kdy vzni- kl nárok na důchod jen při započtení dob zís- kaných na území České republiky a polská strana s ohledem na podmínky nároku na dů- chod (odlišná věková hranice) nárok na dílčí důchod ještě neposuzovala. Z obou soudních rozhodnutí tedy sice plynou obecné teze, kte- ré je nutno aplikovat na každou věc s meziná- rodním prvkem v důchodovém pojištění (použitelnost předpisů účinných před 1. 1. 1996, přednost mezinárodní smlouvy před vnitrostátní úpravou), nicméně nelze je apli- kovat mechanicky. Oba principy tedy v rovi- ně potřebné obecnosti hodlá Nejvyšší správ- ní soud aplikovat i na posuzovanou věc, ovšem se specifiky plynoucími z jedinečných okolností tohoto případu. Stěžejní otázkou, na kterou má být dána odpověd, je, jaká právní ustanovení jsou pro nesporný skutkový stav použitelnými norma- mi, a dále pak, jak je třeba je vyložit, aby tako- vý výklad snesl nároky ústavně konformní aplikace. Nejvyšší správní soud připomíná, že ža- lobce byl vyslán v roce 1959 ke studiu do SSSR, kde absolvoval vysokoškolské studium v oboru mezinárodních vztahů. Vyslání ke studiu se v této době spravovalo Dohodou mezi vládami Československé republiky a SSSR ze dne 18. 3. 1958 o vzájemné výměně studentů a aspirantů ke studiu na vysokých školách a vědecko-výzkumných ústavech (publikována pod č. 25/1958 Sb.). Ke studiu 419 1549 v SSSR vysílalo studenty ministerstvo školství, ke studiu byli přijímáni na základě žádosti to- hoto ministerstva (srov. čl. 1, čl. 3 a čl. 4 cit. dohody). Přijímající země vyplácela studentům stipendium, které česká strana podle čl. 8 uhrazovala (jednalo se o vzájemné vyrovnává- ní těchto platů podle čl. 7 a 8 cit. dohody). Pokud jde o hodnocení doby takto pojaté- ho studia žalobce z hlediska předpisů o sociál- ním zabezpečení (resp. důchodovém pojiště- ní), Nejvyšší správní soud považuje vzhledem k časovému odstupu téměř padesáti let za účelné podat základní rysy vývoje důchodové- ho zabezpečení (pojištění) osob studujících v cizině v celém tomto dlouhém období. V době zahájení studia žalobce v SSSR, jak ostatně zjistil i krajský soud, českoslovenští občané vyslaní ministerstvem školství ke stu- diu na vysokých školách byli důchodově za- bezpečeni podle vyhlášky Ústřední rady od- borů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 102/1957 Ú. L, o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení studentů a vě- deckých aspirantů [srov. $ 1 odst. 1 písm. c) cit. vyhlášky], přičemž zákonnou oporu pro tu- to úpravu poskytoval zákon č. 55/1956 Sb., o so- ciálním zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Ke změně (byť spíše formálního charakte- ru) došlo přijetím zákona č. 101/1964 Sb., o so- ciálním zabezpečení, a vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabez- pečení. Podle $ 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 101/1964 Sb. byli důchodového zabezpečení účastni též tzv. „pracující“ (na rozdíl od „pra- covníků“, kterými byli míněni především pra- cující v pracovním poměru), kteří měli v dů- chodovém zabezpečení práva obdobná oněm, jež náležela pracovníkům: jednalo se o různo- rodou skupinu osob počínaje funkcionáři ná- rodních výborů, soudci, advokáty, apod., při- čemž do této skupiny byli zahrnováni i studenti. Dobou zaměstnání rozhodnou pro vznik nebo výši nároku na důchod pak byla podle $ 6 odst. 1 bod č. 1 cit. zákona i doba činnosti těchto osob (nazvaných pracující- mi), a to od vzniku československého státu — tedy rovněž studium, a to v rozsahu vymeze- ném $ 6 odst. 1 bod č. 4 cit. zákona. Jednalo 420 se o dobu studia na školách, včetně vysokých škol, potřebnou k přípravě pro povolání, po skončení povinné školní docházky, s určitým omezením zápočtu doby studia před 9. 5. 1945. Podle $ 47 odst. 1 písm. 4) vyhlášky č. 102/1964 Sb. bylo naroveň studia podle $ 6 odst. 1 bod č. 4 cit. zákona postaveno studium československých občanů v cizině, přičemž se započítávalo shodně jako doba zaměstnání v cizině (u československých občanů se vyža- doval pro tento zápočet trvalý pobyt v ČSSR ke dni vzniku nároku na důchod), pokud ne- vyplývalo něco jiného z mezistátní úmluvy — srov. $ 6 odst. 1 bod č. 5 cit. zákona; touto úpravou došlo k derogaci těch ustanovení vy- hlášky č. 102/1957 Ú. L, která upravovala dů- chodové zabezpečení studentů vyslaných ke studiu do ciziny ($ 150 bod č. 12 vyhlášky č. 102/1964 Sb.). Od 1.7. 1960 nabyla platnosti výše zmíně- ná Dohoda mezi Československou republi- kou a SSSR o sociálním zabezpečení. Jednalo se o smlouvu mající usnadnit pohyb občanů mezi oběma státy, a to na principu teritoriál- ním, jenž se promítá do úpravy, podle níž dů- chody přiznávají a vyplácejí orgány té smluv- ní strany, na jejímž území občan trvale bydlí ke dni podání žádosti o důchod; důchody se přiznávají za podmínek a ve výši stanovené právními předpisy této smluvní strany (čl. 6 smlouvy). Započtení doby zaměstnání nebo jí naroveň postavené činnosti se provádí podle právních předpisů té smluvní strany, na je- jímž území byla taková činnost vykonávána (čl. 4 odst. 2 smlouvy). Tato smlouva respek- tovala jinak obvyklý princip, že u tzv. vysla- ných pracovníků (k přechodnému výkonu zaměstnání na území druhého státu) se so- ciální zabezpečení provádí výlučně podle předpisů státu vysílajícího [čl. 10 odst. 2 písm. b) smlouvy). Podle zákona č. 121/1975 Sb., o důchodo- vém zabezpečení, zápočet doby studia v cizi- ně vyplýval přímo ze zákona [doba studia v cizině byla dobou zaměstnání, podmínkou zápočtu bylo československé občanství, trva- lý pobyt ke dni vzniku nároku na důchod a dobově podmíněné „zdržování se v cizině s povolením příslušného státního orgánu“ ja- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 5/2008 1549 ko reakce (především) na emigraci roku 1968 - srov. $ 10 odst. 1 písm. d), odst. 2 cit. zákona]. Pro úplnost lze poukázat na úpravu ve vyhlášce č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a to $ 50 odst. 2, podle něhož od 1. 1. 1980 (po změně provedené vyhláškou č. 164/1979 Sb.) podlé- hali důchodovému zabezpečení i českoslo- venští občané - pracující, kteří byli vysláni ke studiu v zahraničí a pobírali v zahraničí sti- pendium od československé nebo zahraniční organizace (v kategorii tzv. expertů v zahra- ničí, kterými byli občané, kteří v rámci mezi- národní spolupráce byli se souhlasem česko- slovenských orgánů po 30. 9. 1948 činní pro zahraniční zaměstnavatele). Přes nepříliš jas- né distinkce mezi studenty vyslanými ke stu- diu na vysokých školách do ciziny minister- stvem školství a studenty vyslanými ke studiu do ciziny ve skupině expertů v zahraničí lze mít jednoznačně za to, že všichni studenti vy- slaní ke studiu na vysoké škole v cizině byli účastní důchodového zabezpečení a doba studia měla být pro nárok a výši důchodu hodnocena jako doba zaměstnání. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabez- pečení, ve znění účinném od 1. 10. 1988, tuto konstrukci rovněž zachoval. Prohlásil studen- ty a žáky účastnými důchodového zabezpeče- ní ($ 6 odst. 1 písm. d)], přičemž za „zaměst- nání“ považoval též studium po skončení povinné školní docházky [$ 8 odst. 1 písm. O]. Doba zaměstnání měla vliv na nárok a výši starobního důchodu ($ 20 a násl. cit. zákona). Doba studia v cizině se hodnotila, pokud ne- vyplývalo něco jiného z mezinárodních úmluv [$ 11 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb.], československým státním občanům, pokud se zdržovali v cizině s povolením příslušného orgánu. Již na tomto místě třeba poznamenat, že cit. zákon opomněl u doby studia vyjádřit časové ohraničení hodnocených dob, tak jak to činily předchozí předpisy po desetiletí (doba studia se hodnotila počínaje rokem 1918), třebaže u některých jiných dob takové vymezení učinil Nutno mít za evidentní, že tento zákon nemínil hodnotit pouze doby studia získané od 1. 10. 1988 (účinnost záko- na), zvláště když v $ 10 vyhlášky č. 149/1988 Sb., ve znění účinném od 1. 10. 1988 do 30. 4. 1990, bylo stanoveno, že jde-li o dobu zaměst- nání vykonávaného československým obča- nem v cizině před 1. 1. 1947, má se za to, že se občan zdržoval v cizině s povolením přísluš- ného státního orgánu, a veškeré předchozí právní úpravy takové časové vymezení vý- slovně obsahovaly. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud podpůrně ke své argumentaci používá i úpravy účinné po období desítek let před vznikem nároku na důchod, a to za si- tuace, kdy úprava, které má být přímo užito, vzbuzuje pochybnosti. Společenské a politické změny po roce 1989 se projevily zásadním způsobem i v těchto úpravách. Zákonem č. 110/1990 Sb. byl nove- lizován $ 11 zákona č. 100/1988 Sb., takže od 1. 5. 1990 platilo, že doby studia v cizině se hodnotí pro vznik a výši nároků na důchod, jde-li o československé občany. Byla tedy vý- puštěna podmínka souhlasu k pobytu v cizi- ně. Pro konečné závěry Nejvyššího správního soudu v této věci je podstatné zdůraznit, že touto novelizací byla zavedena od 1. 5. 1990 - ovšem pro doby získávané po tomto datu - podmínka zaplacení pojistného za doby za- městnání v cizině vykonávané v pracovním poměru, členství v JZD, činnosti naroveň po- stavené pracovnímu poměru, členství ve vý- robním družstvu a jako činnost osob samostat- ně výdělečně činných. Podmínka zaplacení pojistného se tedy na dobu studia v cizině zís- kávanou po 30. 4. 1990 nevztahovala. Pro všechny doby zaměstnání získané před 1. 5. 1990 v cizině pak zákon č. 110/1990 Sb. včle- nil do zákona č. 100/1988 Sb. úpravu, podle níž se tyto doby hodnotí podle předpisů plat- ných před 1. 5. 1990; přitom se nevyžaduje splnění podmínky povolení státních orgánů k pobytu v cizině (srov. $ 169a zákona č. 100/1988 Sb.). Znamenalo to, že doby stu- dia v cizině před 1. 5. 1990 se hodnotí podle předpisů platných do tohoto data - vyžaduje se tedy pouze československé (české) občan- ství, což ostatně bylo nutné i pro hodnocení studia v cizině po 30. 4. 1990. Citované pře- chodné ustanovení mělo zásadní význam spí- še pro ty osoby, které v cizině pracovaly v pra- covních vztazích před 1. 5. 1990 a pro něž 421 1549 podmínka zaplacení pojistného nemohla být zpětně vyžadována, na rozdíl od osob, jež v ci- zině pracovaly po 30.4. 1990, a u nichž navíc byl (vedle zaplacení pojistného) vyžadován trvalý pobyt na území tehdejší ČSFR. Vyhláš- ka č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, v ust. $ 10 s účin- ností od 1. 1. 1993 upravila pro účely $ 11 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb. definici za- městnání v cizině tak, že šlo o zaměstnání vy- konávané v cizině pro zaměstnavatele, kteří mají sídlo v cizině. Šlo o to odlišit tzv. vyslané pracovníky (k výkonu práce do ciziny) za- městnavatelů se sídlem na území České re- Publiky, kteří byli nemocensky pojištěni po- dle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, a důchodově zabez- pečeni na základě $ 5 písm. a) a $ 8 odst. 1 písm. a) cit. zákona, od těch, kteří od 1. 1. 1993 mohli dobrovolně platit pojistné na důchodové zabezpečení podle $ 3 odst. 2 zá- kona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku za- městnanosti. Ke dni 1. 8. 1991 byla z předpisů o sociálním zabezpečení (vyhláška č. 149/1988 Sb.) vypuštěna zákonem č. 306/1991 Sb. úprava zabezpečení tzv. expertů v zahraničí, jež za- hrnovala, jak shora ukázáno, rovněž skupinu studentů vyslaných ke studiu do zahraničí (S 44), pobírajících stipendium od českoslo- venské nebo zahraniční organizace. Podle $ 175 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. je pak pro doby činnosti (zaměstnání) těchto tzv. expertů v zahraničí před 1. 5. 1990 určující úprava obsažená v předpisech platných před 1. 5. 1990 (jde o jeden z případů, kdy nelze automaticky aplikovat předpisy účinné bez- prostředně před 1. 1. 1996). Právní stav hodnocení dob studia v cizině jako doby zaměstnání byl k 31. 12. 1995, tedy před přijetím zákona o důchodovém pojiště- ní, takový, že pokud nestanovila něco jiného mezinárodní smlouva, tyto doby získané do 31. 12. 1995 byly hodnoceny osobám s čes- kým občanstvím, a to počínaje vznikem čes- koslovenského státu (rokem 1918). Na rozdíl od doby studia v cizině doby pracovní čin- nosti v cizině získané od 1. 5. 1990 do 31. 12. 1995 byly započitatelné jako doby zaměstná- 422 ní, jen pokud měla taková osoba trvalý pobyt na území České republiky a zaplatila za tyto doby pojistné. Od 1. 1. 1996 nabyl účinnosti zákon o dů- chodovém pojištění. Pokud jde o dobu studia na vysoké škole v zahraničí po 31. 12. 1995, platí, že taková doba (po 18. roce věku) se hodnotí jako doba náhradní, pokud Minister- stvo školství, mládeže a tělovýchovy vydá roz- hodnutí podle $ 21 písm. a) cit. zákona [$ 5 odst. 1 písm. m), $ 12 cit. zákona]. Vlivy nove- lizace $ 12 zákonem č. 289/1997 Sb. pro ten- to výklad nejsou určující. Stěžejním ustanovením pro vyřešení předložené právní otázky je $ 13 cit. zákona o důchodovém pojištění, které obsahuje pra- vidlo pro hodnocení dob zaměstnání získa- ných před 1. 1. 1996. Jde svou povahou o stě- žejní ustanovení směřující do minulosti, v níž po několik desetiletí nynější pojištěnci ($ 2 odst. 2 cit. zákona) získávali doby potřebné pro nárok na starobní důchod, ovlivňující ovšem také jeho výši. Zde musí Nejvyšší správní soud předeslat ve vztahu k argumen- taci krajského soudu, že je nesprávná, pokud pro doby získané před 1. 1. 1996 užívá $ 5 odst. 1 písm. m) a $ 21 odst. 1 písm. 4) zákona o důchodovém pojištění, neboť se jedná o usta- novení použitelná až pro doby studia získané po 31. 12. 1995. Pokud pak jde o znění $ 13 cit. zákona, pak je třeba s ohledem na jeho noveli- zaci provedenou zákonem č. 425/2003 Sb. s účinností od 1. 1. 2004 určit, jaké znění to- hoto ustanovení je pro projednávanou věc re- levantní. I v této úvaze krajský soud pochybil, ovšem v tomto ohledu zásadně chybuje i stěžovatelka. Zákon č. 425/2003 Sb., účinný od 1. 1. 2004, učinil z doby studia po dosažení věku 18 let získané před 1. 1. 1996 (a to kdykoliv a kdekoliv, před tímto datem) dobu náhradní (před tímto datem se jednalo o dobu pojiště- ní, jež byla představována tzv. dobami zaměst- nání získanými před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem). Od 1. 1. 2004 zněl $ 13 zákona o důchodovém pojištění takto: „(I) Za dobu pojištění se považují doby zaměstnání získané před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjím- kou doby studia po dosažení věku 18 lei; jde-li však o dobu zaměstnání v cízině před 1. 5. 1990, hodnotí se tato doba, jen pokud bylo za ni zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného. (2) Za náhradní dobu pojištění se pova- žují též náhradní doby získané před 1 I 1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosa- žení věku 18 let.“ Zákon č. 425/2003 Sb. obsahoval v čl. II bodu č. 2 přechodné ustanovení, podle ně- hož o nárocích na důchody, které vznikly před 1. 1. 2004 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, 4 o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1. 1. 2004, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle předpisů účinných před tímto dnem. Jestliže v posuzované věci nárok na starobní důchod vznikl dne 1. 2. 2001, bylo o něm rozhodová- no poprvé 15. 9. 2005 a přezkoumávané roz- hodnutí stěžovatelky představuje rozhodnutí o změně primárně za dobu před 1. 1. 2004, pak uvedené ustanovení nařizuje použít $ 13, ve znění účinném do 31. 12. 2003. Proto je nutno vyložit $ 13 zákona o důchodovém po- jištění ve znění: „(I) Za dobu pojištění se považují též do- by zaměstnání získané před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem; jde-li však o dobu zaměstnání v cizině před 1. 5. 1990, hodnotí se tato doba, jen pokuď bylo za ni zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojístného.“ Předpisy platnými před 1. 1. 1996 byl pře- devším zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním za- bezpečení, a jeho prováděcí předpis, vyhláš- ka č. 149/1988 Sb. Jak shora blíže rozvedeno, doba studia na vysoké škole v cizině (v letech 1959 až 1965) byla dobou zaměstnání podle $ 8 odst. 1 písm. £ a $ 11 písm. a), ve znění účinném před 1. 5. 1990, s modifikací prove- denou $ 169a zákona č. 100/1988 Sb. (záko- nem č. 110/1990 Sb.), a podle $ 1 a $ 24 vy- hlášky č. 149/1988 Sb. Jedinou podmínkou pro hodnocení této doby bylo občanství Čes- ké republiky. K vytvoření uceleného pohledu na právní úpravu je vhodné připomenout, že studenti vysokých škol vyslaní ke studiu do ciziny byli nemocensky pojištěni již podle vý- hlášky č. 102/1957 Ú. I, o nemocenském a o důchodovém zabezpečení studentů a vě- deckých aspirantů (srov. $ 1 odst. 2), a poslé- ze podle vyhlášky č. 165/1979 Sb., o nemo- cenském pojištění některých pracovníků a poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech [srov. $ 46 písm. c) cit. vyhlášky]. Jejich nemocenské po- jištění podle vnitrostátního práva bylo tedy kontinuální od padesátých let. Jak bylo výše podrobně rozvedeno, podle $ 11 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném k 30. 4, 1990, tedy za použití $ 169a cit. zákona (nutno zdůraznit, že jde o posled- ní znění zákona účinné pro doby studia v Ci- zině získané před 1. 5. 1990, a tedy ve smyslu $ 13 odst. 1 věty před středníkem zákona o důchodovém pojištění jde o „Předpisy plat- né přede dnem 1. 1. 1996“), se doba studia v cizině osobám majícím české státní občan- ství, pokud nevyplývá něco jiného z meziná- rodních smluv, hodnotí bez dalšího. Žalobce získal dobu studia v letech 1959 až 1965 na území tehdejšího SSSR, konkrétně v Moskvě. Pod č. 116/1960 Sb. byla publikována Dohoda mezi Československou republikou a SSSR o so- ciálním zabezpečení. Po zániku SSSR do smlou- vy sukcedovala Ruská federace (tento fakt je Nejvyššímu správnímu soudu znám z úřední činnosti, sukcesní protokol vstoupil v platnost 2. 12. 1997), pro vztahy mezi Českou republi- kou a Ruskou federací je tedy tato smlouva použitelná. Nejvyšší správní soud obecně se- trvává na svém již dříve vyjádřeném názoru, ostatně vyjádřeném jako ústavní princip, to- tiž, že stanoví-li mezinárodní smlouva něco ji- ného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Smlouva nepochybně stanoví (čl. 4), že doby hodnocené jako zaměstnání (a v tom- to ohledu je rozlišování „práce“ a „studia“, jak to učinil krajský soud, nepodstatné) se posu- 423 1549 zují podle právních předpisů té smluvní stra- ny, na jejímž území byla práce vykonávána. Na tuto skutečnost se stěžovatelka opakova- ně odvolává v souvislosti s vyjádřením smluv- ní strany (orgánů sociálního zabezpečení Ruské federace), že podle tamních předpisů se doba studia na vysoké škole pro důchodo- vé zabezpečení nehodnotí. Stěžovatelka se však opomněla zaobírat charakterem studia. Nijak nezohlednila, že se jednalo o vyslání ke studiu státním orgánem (Ministerstvem škol- ství), přičemž náklady na stipendium byly ruské straně refundovány. Šlo tedy o obdobu institutu tzv. vyslaných pracovníků, kteří jsou vždy z aplikace smluv tohoto typu vyloučeni a podléhají vnitrostátní právní úpravě. V rám- ci smlouvy jde o nutnou analogii čl. 10 odst. 2 písm. b), podle něhož se sociální zabezpeče- ní pracovníků podniku jednoho státu vysla- ných k přechodnému výkonu zaměstnání na území druhého státu provádí podle předpisů státu vysílajícího. Nadto Nejvyšší správní soud připomíná obecně uznávaný princip, podle něhož mezinárodní smlouva tohoto-ty“ pu neslouží k tomu, aby zhoršila standard do- sažený vnitrostátním zákonodárstvím, podle nějž doby studia v cizině byly českým obča- nům hodnotitelnými. Smlouva tedy primárně pro charaktér studia nebyla na přiznání ža- lobcova starobního důchodu použitelná. Její užití by vedle již zmíněných negativních efek- tů vedlo také k dalším nerovnostem (je vhod- né uvážit například hypotetický případ obča- na Ruské federace, kterému by podle našich předpisů musela být hodnocena i doba stu- dia ve třetí zemi, zatímco žalobci ani ve smluvním státě; nebo při přesídlování dů- chodců z Ruské federace do České republiky by podle čl. 7 odst. 2 smlouvy musel být při- znán: důchod podle právních předpisů smluvní strany, na jejíž území důchodce pře- sídlil, přičemž i v tomto případě by mohlo do- cházet ke značnému zvýhodnění občanů dru- hé smluvní strany). Obíter dictum Nejvyšší správní soud uvádí, že je mu známo, že v sou- časné době Parlament projednává návrh vlá- dy na vypovězení této smlouvy, takže skuteč- nost, že jde o smluvní dokument dávno překonaný společenským a ekonomickým vý- yxr vojem, je všeobecně deklarována. Nejvyšší 424 správní soud tedy činí prvý dílčí závěr, že smlouva se na posuzovanou věc nepoužije. Doba studia na vysoké škole v SSSR v letech 1959 až 1965 bude hodnocena podle shora uvedeného $ 8 odst. 1 písm. £) a $ 11 písm. 4) zákona č. 100/1998 Sb., ve znění k 30. 4. 1990, ve vztahu k $ 13 odst. 1 větě před středníkem zákona č. 155/1995 Sb., ve znění k 31. 12. 2003. Splnění podmínky českého občanství nebylo v řízení zpochybněno. Za těchto okolností je třeba se dále sou- středit na výklad $ 13 odst. 1 věty za střední- kem zákona č. 155/1995 Sb., tedy „jde-li však o dobu zaměstnání v cizíně před 1. 5. 1990, hodnotí se tato doba, jen pokud bylo za ni zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne za- placení pojístného“. Placení pojistného bylo pro tyto případy upraveno čl. XVI zákona č. 160/1995 Sb. a od 1. 1. 1998 čl. V zákona č. 134/1997 Sb., jenž v odst. 4 omezil časovou možnost zaplatit pojistné na důchodové po- jištění za dobu zaměstnání v cizině před 1. 1. 1996 do 31. 12. 1999. Tato úprava tedy zcela popřela princip jinak běžně v oboru sociál- ních práv užívaný, a promítnutý i do $ 1694 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpe- čení, totiž že změna podmínek pro získávání dob rozhodných pro nárok a výši důchodu se týká zásadně až dob nabývaných po účinnos- ti takové změny. Doba studia po skončení po- vinné školní docházky byla podle zákona č. 100/1998 Sb. prohlášena dobou zaměstná- ní (i když je evidentní, že šlo v podstatě o fik- ci a legislativní zjednodušení, neboť jiné do- by „zaměstnání“ vždy představovaly jistý typ činnosti v zásadě výdělečné - srov. $ 8 cit. zá- kona). Svým charakterem se doba studia vždy blížila spíše dobám tzv. náhradním (kupř. do- ba péče o dítě, doba nezaměstnanosti, vojen- ské služby). Smísení doby studia po skončení povinné školní docházky s dobami pracovní činnosti v různých jejích formách mohlo mít různé důvody včetně společensko-politic- kých, nicméně jejich systémová odlišnost je zřejmá. Systém veřejnoprávního pojištění byl na území České republiky opuštěn v padesá- tých letech. Příspěvky pojištěnců byly počát- kem padesátých let zahrnuty do daně ze mzdy a příspěvky zaměstnavatelů byly zahrnuty v odvodu z hrubého důchodu, zemědělské SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 5/2008 1549 daně a dalších odvodů a daní. Později byly zčásti zahrnuty v příspěvku na sociální zabez- pečení, který byl od 1. 1. 1990 nahrazen 50 % odvodem (daní) z objemu mezd - přitom po- jistné nemocenského pojištění ve výši 10 % z úhrnu mezd (u soukromého sektoru 15 %) bylo zahrnuto v tomto odvodu (dani) z obje- mu mezd. V piném rozsahu bylo, byť v určité auasi podobě, financování důchodového systému prostřednictvím pojistného obnove- no od 1. 1. 1993 (modifikace spočívá v tom, že prostředky nejsou odděleny od státního rozpočtu). Studenti vysokých škol, ať již na území České republiky či v cizině, ani podle předpisů účinných do 31. 12. 1992, ani podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociál- ní zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, účinného od 1. 1. 1993, neby- li z titulu účasti na důchodovém zabezpečení povinni k jakýmkoli platbám do tohoto systé- mu. K takovému zásahu nedošlo ani od 1. 5. 1990, kdy již pro výkon práce v cizině byla stanovena podmínka placení pojistného zá- konem č. 110/1990 Sb. (ovšem nikoli zpětně za doby před 1. 5. 1990, naopak $ 169a záko- na č. 100/1988 Sb. zachovává účinnost před- pisů účinných před tímto datem pro všechny doby zaměstnání nabyté do 30. 4. 1990). Je proto otázkou, na kterou soud musí hledat odpověď, proč zákonodárce v roce 1995 při- kročil u osob, kterým nárok na důchod vznikl po 31. 12. 1995 a kterým měly být hodnoceny doby zaměstnání v cizině získané před 1. 5. 1990, k tak razantní úpravě, jakou je podmín- ka doplacení pojistného za takovou dobu, a to především z pohledu dob studia. I když šlo o podmínku včleněnou do zákona pro ná- roky vzniklé od jeho účinnosti, nelze nevidět, že se jednalo o modifikaci hodnocení dob, které uběhly (nebo mohly uběhnout) dávno v minulosti. V této souvislosti Nejvyšší správ- ní soud upozorňuje, že Ústavní soud např. v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002 konstatoval, že „zákaz retroakti- vity spočívá v tom, že podle současné právní normy zásadně není možné posoudit lidské chování, právní skutečnosti čí právní vzta- hy, jež se uskutečnily dříve, než právní nor- ma nabyla účinnosti“. Důchodové pojištění (zabezpečení) založené na systému průběž- ného financování je sice specifické tím, že až do splnění podmínek nároku neposkytuje formální záruku zachování dob získaných v průběhu celoživotního pracovního úsilí (ve smyslu Zura guaesita) - rozhodující právní normou je právě ta, která je účinná v době vzniku nároku. Ovšem na druhé straně je v zá- sadě nemyslitelné, aby doby „získané“ podle dříve platných předpisů byly zcela pominuty (jde v samé podstatě věci z hlediska udržitel- nosti systému při jeho průběžném financová- ní o mezigenerační smlouvu, tedy příslib do budoucna, v duchu uznávaného principu le- gitimního očekávání). Proto by se změny v ta- kovém systému měly odehrávat s předstihem několika desetiletí. Ač tedy Nejvyšší správní soud nepovažuje tuto úpravu za případ retro- aktivity pravé, již by musel pro neústavnost zcela odmítnout a předložit Ústavnímu sou- du ke zrušení, vnímá tito úpravu v její inten- zitě zásahu do legitimních očekávání osob, kterým vznikaly nároky na důchody po 31. 12. 1995 a měly by bývaly doplácet pojistné za doby zaměstnání v cizině před rokem 1990, jako velmi problematickou. Přitom ve skupi- ně osob, které získaly dobu studia v cizině před 1. 5. 1990, lze z hlediska chronologie právních úprav sledovat tři podskupiny: a) skupina, které nárok na důchod vznikl do 31. 12. 1995, nebyla povinna za tyto doby platit pojistné [srov. již citovaná ustanovení $ 11 písm. a) a $ 1694 zákona č. 100/1988 Sb.], b) skupina, které nárok vznikl po 31. 12. 1995 do 31. 12. 2003, byla povinna pojistné zaplatit (srov. $ 13 odst. 1 větu za středníkem zákona č. 155/1995 Sb.), a to nejspíše do kon- ce roku 1999 pod ztrátou možnosti učinit tak později, a C) třetí skupina, které nárok na důchod vznikl po 31. 12. 2003 a pro kterou doba stu- dia po 18. roce věku získaná před rokem 1996, tedy nesporně i před 1. 5. 1990, byla změněna na dobu náhradní ($ 13 odst. 1 věta před středníkem, $ 13 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2003 Sb.), a proto nepodléhá placení pojistného, neboť taková povinnost se může týkat jen dob za- městnání podle $ 13 odst. 1 věty za střední- kem cit. zákona. 425 1549 Tento efekt ovšem Nejvyšší správní soud pokládá za flagrantní případ nerovnosti, jež je zcela iracionální, natož aby snesla kritéria přípustného nerovného zacházení. Výklad zastávaný stěžovatelkou, že změna charakte- ru dob studia po 18. roce věku z dob zaměst- nání na doby náhradní se týká pouze dob zís- kaných mezi 1. 5. 1990 a 31. 12. 1995, nemá v zákonném textu žádnou oporu a také by ne- odpovídala záměru této novelizace (zákon č. 425/2003 Sb.), jak jej Ize sledovat z vládní- ho návrhu této novelizace a jejího odůvodně- ní, podle něhož se „úprava hodnocení doby studia projeví snížením výše nově přiznáva- ných důchodů všech, kteří studovali před 1. 1. 1996“ (tisk 396/0, www.psp.cz) - pro tento závěr není nijak podstatné, že vládní návrh předpokládal, že tato změna se bude týkat i dob studia před 18. rokem věku, kte- rýžto záměr byl zákonodárci odmítnut. SXí Za této situace je Nejvyšší správní soud povinen interpretovat sporné ustanovení ústavně konformním způsobem; za jediný možný takový výklad pak pokládá ten, podle něhož osoby, které získaly doby studia v cizi- ně před 1. 5. 1990, budou vyloučeny z povin- nosti platit za tyto doby pojistné. Jedině tak lze odstranit křiklavou nerovnost podle data vzniku nároku na důchod a zachovat srovna- telnost zacházení s těmi pojištěnci, kteří stu- dovali v cizině po roce 1990 a studují tam i po roce 1995 (šest let po 18. roce věku), aniž by měli jakoukoli povinnost za tyto doby platit pojistné. Nejvyšší správní soud nenalezl pro takovou platbu u skupiny osob, kterým nárok na důchod vznikl v rozmezí let 1996 - 2003 a byla jim hodnocena doba studia v cizině před 1. 5. 1990, jakékoli ospravedlnění. For- mální zařazení této doby do dob „zaměstná- ní“ takovým ospravedlněním není. Není rov- něž z ničeho patrno, proč zákonodárce v průběhu pěti let tak razantně změnil pří- stup: ještě v roce 1990 výslovně ponechal do- by studia v cizině před 1. 5. 1990 beze změny, doby studia v letech 1990 - 1995 rovněž nijak restriktivně nezasáhl platbou pojistného, od 1. 1. 1996 provedl výše zmíněný dramatický zásah, ovšem dobu mezi rokem 1990 a 1995 ponechal stranou pozornosti. Nejvyšší správ- 426 ní soud nemůže v tomto přístupu shledat žádnou logiku a cílený záměr, na rozdíl od dob výdělečné činnosti v cizině, kde podmín- ka zaplacení pojistného byla zavedena od 1. 5. 1990, od 1.1. 1996 pokračovala v podobě dobrovolného pojištění [$ 6 odst. 1 písm. ©) zákona č. 155/1995 Sb.] a mohla vést k zámě- ru zajistit dodatečné doplacení pojistného i za dobu výdělečné činnosti v cizině před ro- kem 1990 v duchu zásady, že systém by měl fungovat na určitém principu ekvivalence ve vztahu k odvedeným daním (příspěvkům). Ovšem takový přístup nelze aplikovat u dob studia, tedy dob, kdy pojištěnec není výděleč- ně činný - tam úvaha musí směřovat k tomu, nakolik je takový systém schopen finančně zajistit i hodnocení dob, za něž nevchází žád- ná platba, a které jsou tedy hodnoceny na úkor ostatních pojištěnců téže generace. Nej- vyšší správní soud je proto nakloněn úvaze, že se jednalo o pochybení při zpracování legis- lativního textu; tomu by nasvědčovalo i znění důvodové zprávy k zákonu č. 137/1997 Sb., jenž v čl. V upravoval placení pojistného za dobu zaměstnání v cizině před 1. 1. 1996 (tisk 121/0, www.psp.cz). Prvá věta důvodové zprávy k článku IV zněla: „Zákon komplexně upravuje problematiku dob pojištění ve vztahu k zaměstnání v cizině před účinností zákona o důchodovém pojištění, a to se zře- telem k době před 1. 5. 1990 a od tohoto da- ta; tímto dnem bylo totiž zavedeno placení pojistného za tuto dobu.“ Ovšem dnem 1. 5. 1990 bylo zavedeno placení pojistného niko- liv za všechny doby zaměstnání, nýbrž jen do- by přesně definované, přičemž doba studia v cizině byla z této definice explicitně vyňata. Ve světle citovaného odůvodnění tedy bylo záměrem zákonodárce postihnout platbami pojistného jen doby, které této platbě podlé- haly již od 1. 5. 1990. Pro příkrou nerovnost v zacházení s defi- novanou skupinou pojištěnců, kam patří se svými nároky i žalobce, Nejvyšší správní soud považuje za jediné možné východisko neapli- kovat $ 13 odst. 1 větu za středníkem zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, na nároky vzniklé v období 1. 1. 1996 - 31. 12. 2003, u nichž má být hodnocena doba studia v cizině před 1. 5. 1990. Doby studia v cizině budou tedy hodnoceny jako doby zaměstná- ní pro nároky vzniklé v období 1. 1. 1995 - 31. 12. 2003 bez povinnosti zaplatit za tyto doby pojistné, Pro nároky na důchody vznik- lé po 31. 12. 2003 půjde o dobu náhradní. Sní- žení zápočtu této doby pro výši důchodu pro všechny studující před rokem 1996 (nejen, jak dovozuje stěžovatelka, pro studující v cizi- ně v období let 1990 - 1995) bylo záměrem zákonodárce, který nemohl počítat s výkla- dem stěžovatelky zavazujícím i studenty v ci- zině před rokem 1990 doplácet v letech 1996 - 1999 pojistné; pokud takové případy exis- tují a pro důchod bude tato doba hodnocena jako náhradní, mělo by být pojistné vráceno. 1550 Katastr nemovitostí: změna hranice katastrálního území k $ 19 odst. 1 písm. b) a $ 20 odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb.* k $ 26 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb. k $ 22 odst. 1 písm. b)-a $ 23 odst. 5 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění Miu4 pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (ka- Musí tastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška) Oddělení části jednoho katastrálního území a připojení této části k jinému ka- tastrálnímu území dle $ 19 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 190/1996 Sb. bylo možné jen tehdy, pokud dosavadní hranice katastrálního území dělila nemovitost vedenou v katastru nemovitostí a hranice obou dotčených katastrálních území se nacházela uvnitř území jedné obce. Změna hranice katastrálního území, která zároveň tvoří hranici obcí, byla dle $ 20 odst. 6 uvedené vyhlášky možná jen na základě dohody zú- častněných obcí o změně hranic jejich území ve smyslu $ 26 zákona č. 128/2000 Sb., obecní zřízení [v současné době platí obdobná úprava dle $ 22 odst. 1 písm. b) a $ 23 odst. 5 katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb.].
Společnost s ručením omezeným Skoma-Lux proti Celnímu ředitelství Olomouc o clo.