Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

22 Ca 83/2005

ze dne 2006-03-30

Za důvod obnovy řízení ve smyslu $ 62 odst. 1 písm. c) správního řádu (č. 71/1967 Sb.) nelze považovat případ, kdy správní orgán opomenul existenci účastníka řízení, ač- koliv o jeho existenci vědět měl a mohl, a tomuto účastníkovi neoznámil vydané roz- hodnutí. Jeho opravný prostředek proti takovému rozhodnutí je pak nutno podle obsahu posoudit jako odvolání, a nikoliv jako návrh na obnovu řízení.

Podle $ 62 odst. 1 písm. c) správního řádu (č. 71/1967 Sb.) řízení před správním orgá- nem ukončené rozhodnutím, které je v práv- ní moci, se na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže byla nesprávným postupem správní- ho orgánu účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení. Za důvod obnovy řízení podle citovaného $ 62.odst.-1-písm.-c) správního řádu je-třeba rozumět situaci, kdy správní orgán existující- mu účastníku řízení odejme možnost účast- nit se jeho průběhu buď zcela, nebo v jeho části.

Tak je tomu např. tehdy, jestliže nepři- zve konkrétního účastníka řízení k místnímu ohledání [srov. $ 38 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)], nedá mu možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k je- ho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, po- případě navrhnout jeho doplnění (srov. $ 33 odst. 2 téhož zákona), apod. I v takových pří- padech lze však o obnově řízení uvažovat pou- ze za předpokladu, že napadené rozhodnutí správního orgánu je pravomocné ve smyslu $ 52 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.).

Právní moc rozhodnutí nastane tehdy, je-li rozhodnutí oznámeno způsobem uvedeným v $ 51 správního řádu (doručením do vlast- ních rukou nebo ústním oznámením za sou- časného vzdání se nároku na písemné vyho- tovení rozhodnutí) všem účastníkům řízení a nelze-li se proti němu odvolat (pokud mar- ně uplynula Ihůta k podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebo jde-li o rozhodnutí o odvolání vydané odvola- cím správním orgánem, proti kterému již zá- kon další řádný opravný prostředek nepři- pouští - srov. $ 59 odst. 4 správního řádu).

Rozhodnutí, které nebylo oznámeno některé- mu ze známých účastníků řízení, nemůže být v právní moci. Z uvedeného vyplývá, že za důvod obnovy řízení ve smyslu $ 62 odst. 1 písm. c) správní- ho řádu (č. 71/1967 Sb.) nelze považovat pří- pad, kdy správní orgán existenci účastníka ří- zení opomenul, ačkoliv o jeho existenci vědět měl a mohl, a tomuto účastníkovi roz- hodnutí neoznámil. Jeho opravný prostředek proti takovému rozhodnutí je pak nutno po- dle obsahu (srov. $ 19 odst. 2 větu prvou správního řádu) posoudit jako odvolání, a ni- koliv jako návrh na obnovu řízení.

Tento ná- zor je konformní s názorem právní teorie, po- dle něhož lze obnovu řízení provést pouze potud, pokud vady postupu správního orgá- nu nejsou natolik závažné, že znemožnily, aby rozhodnutí nabylo právní moci. Tak je tomu tehdy, nebylo-li účastníkovi doručeno rozhod- nutí ve věci; nápravu je potom stále možno zjednat použitím řádného opravného pro- středku (srov. Vladimír Vopálka, Věra Šimůn- ková a Miloslav Šolín: Správní řád, komentář, druhé vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 203). Z obsahu správního spisu vyplývá, že ža- lobce byl účastníkem řízení o umístění a po- volení stavby dešťové kanalizace v arcálu čer- pací stanice P.

v Bohuňovicích přinejmenším z důvodu jeho vlastnického práva k sousední- mu pozemku [srov. $ 34 odst. 1 a $ 59 odst. I písm. b) stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.)]. Přestože Městský úřad Šternberk jako staveb- ní úřad, který vedl řízení o umístění a povole- ní uvedené stavby, měl a mohl o existenci ža- lobce jako jednoho z účastníků řízení vědět z údajů obsažených v katastru nemovitostí, s ním jako s účastníkem řízení nejednal a roz- hodnutí o umístění a povolení uvedené stav- by mu zákonem stanoveným způsobem ne- oznámil.

Za této situace jeho rozhodnutí o povolení stavby ze dne 3. 3. 2004 nemohlo nabýt právní moci ve smyslu $ 52 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.), která je před- pokladem přípustnosti návrhu účastníka ří- zení na obnovu řízení podle $ 62 odst. 1 té- hož zákona. Písemné podání žalobce ze dne 22. 10. 2004 nazvané „návrh na obnovu říze- ní“ a doručené Městskému úřadu Šternberk dne 26. 10. 2004 měl proto tento správní or- gán podle jeho obsahu ve smyslu $ 19 odst. 2 věty prvé správního řádu (č. 71/1967 Sb.) po- soudit nikoli jako návrh na obnovu řízení po- dle $ 62 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, nýbrž jako odvolání ve smyslu $ 54 téhož zá- kona.

Pokud tak neučinil a v dalším řízení ne- postupoval podle $ 56 a $ 57 správního řádu (č. 71/1967 Sb.), zatížil správní řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost roz- hodnutí, Ustanovení správního řádu o řízení před správním orgánem závažně porušili ža- lovaný tím, že zjištěnou vadu řízení před správním orgánem I stupně v odvolacím ří- zení odpovídajícím způsobem neodstranil [srov. $ 59 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)]. 763 1296 1296 Správní řízení: zásada jednotnosti řízení Hospodářská soutěž: zneužití dominantního postavení; vymezení relevantního trhu; k výkladu norem soutěžního práva v období před přístupem České republiky k Evropským společenstvím k čl.

82 Smlouvy o založení Evropského společenství (v textu též „Smlouva ES“) k $ 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) k $ 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zá- konů (zákon o ochraně hospodářské soutěže)

I. Soubor podkladů rozhodnutí opatřovaných za účelem zjištění skutečného sta- vu věci může zásadně vznikat ve všech stupních správního řízení, a tedy ve všech těchto stupních mohou být utvářena i jednotlivá skutková zjištění opírající se 0 tyto podkiady ($ 59 odst. 1 správního řádu z roku 1967). Správní orgán vyšší instance však zejména v případech správního trestání musí dbát na to, aby skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení ve vyšší instanci a z nich pramenící závěry ne- vychýlily předmět řízení mimo rámec vymezený oznámením 0 zahájení správního řízení a mimo rámec rozhodnutí vydaného v předchozím stupni správního řízení.

II.Dospěje-li správní orgán vyšší instance k závěru, že jednotlivá východiska dal- ších úvah správního orgánu nižší instance a nadto i jeho závěry vyplývající z těchto východisek jsou opodstatněné, nic mu nebrání, aby v té Části, v níž se s rozhodnutím vydaným v nižší instanci ztotožní, na příslušné závěry odkázal, vyslovil s nimi sou- hlas, a tím je do svého rozhodnutí převzal. Takový postup sám o sobě nečiní roz- hodnutí vydané ve vyšší instanci nepřezkoumatelným [S 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

II. Při vymezování relevantního trhu podle $ 2 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, se zkoumá jak, čím a kde jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány, aniž by mohla být za klíčovou považována skutečnost, kolik spotřebi- telů se při uspokojení své poptávky rozhodne pro konkrétní plnění. Je-li z hlediska věcného vymezení relevantního trhu stěžejní, zda jednotlivá nabízená plnění (zboží ve formě výrobků či služeb) jsou či mohou být dle konečných spotřebitelů využita ke stejnému účelu, zda plní stejnou funkci a zda je lze nahradit plněním, jež má z jejich pohledu týž význam a tutéž hodnotu, pak výsledek spotřebitelské volby ve prospěch jednoho plnění nevylučuje, aby jiná plnění, byť by byla preferována podstatně užším okruhem konečných spotřebitelů, byla plněními na samostatném relevantním trhu.

IV. Jeli soutěžně právní úprava v oblasti zneužití dominantního postavení na komu- nitární úrovni (článek 82 Smlouvy o založení Evropského společenství) shodná s mate- rií tuzemskou vnitrostátní ($ 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže) a odkazujeli Úřad pro ochranu hospodářské soutěže při svém rozhodování na předchozí rozhodovací praxi Evropské komise či soudů rozhodujících na komunitární úrovni, pak nejde o „aplikaci komunitárního práva“, nýbrž o podpůrnou argumentaci k závěrům učiněným při aplikaci vnitrostátního práva směřující k doložení předvída- telnosti a konzistentnosti rozhodování na obou úrovních (komunitární i vnitrostátní).

Jan V. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o obnovu řízení ve věci umístění a po- volení stavby.